Odsouzení mohou nově při domácím vězení pracovat a podnikat, stát ušetří

Bude-li s novým nástrojem potrestání pachatelů lehčích trestných činů zacházeno rozumně, pak sebou přinese řadu výhod. Pro samotného odsouzeného, ale i pro státní kasu.

Nově je do trestního zákona, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2010, mezi druhy trestů zařazen také trest domácího vězení. Tento trest by měl být alternativou k odnětí svobody vykonávanému ve věznici.

Trest domácího vězení má svůj původ v zámoří. V USA začal být užíván již v osmdesátých letech 20. století, v Evropě se v různých podobách můžeme s tímto trestem setkat ve Velké Británii, Francii, Belgii, Nizozemí a Švédsku. V Německu a ve Švýcarsku se s touto sankcí prozatím experimentovalo.

Od jeho zavedení se očekává další snížení podílu ukládaných nepodmíněných trestů odnětí svobody, neboť tato moderní sankce představuje určitý kompromis mezi omezením svobody pachatele trestného činu a jeho ponecháním na svobodě. Je nejpřísnější alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Mohl by být také využíván i v těch případech, kdy se ostatní alternativní tresty jeví jako příliš mírné řešení daného případu.

Čtěte také: Těhotná a nezaměstnaná? S mateřskou nepočítejte

Podmínky rozvázání pracovního poměru u trestných činů

Připomeňme v této souvislosti nejprve, kdy může zaměstnavatel rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr v souvislosti s jeho odsouzením k trestu odnětí svobody.

Odsouzení zaměstnance za trestný čin k trestu odnětí svobody samo o sobě (nejde-li o trestný čin specifikovaný v ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce nebo skutek, který lze posoudit ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce), ani nástup výkonu trestu není výpovědním důvodem, ani důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru.

Byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, pak může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce jeho okamžitým zrušením. Ze stejných důvodů s ním pak může rozvázat pracovní poměr výpovědí dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Zaměstnavatel pochopitelně zákonného zmocnění využít může, ale také nemusí.

Zaměstnavatel může pracovní poměr okamžitě zrušit rovněž dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Učiní tak, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Tento důvod může zaměstnavatel použít k okamžitému zrušení pracovního poměru např. v situaci, kdy je zaměstnanec odsouzen pro nedbalostní trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to nejen k trestu odnětí svobody. Zároveň nemůže se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, avšak jednání (skutek) zaměstnance lze podřadit pod důvod (skutkovou podstatu) k okamžitému zrušení pracovního poměru ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V uvedené situaci je možno dát zaměstnanci též výpověď podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. (Výpověď podle posledně uvedeného ustanovení zákoníku práce je možno dát i pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.)

Výkon trestu odnětí svobody, jestliže nedojde k ukončení pracovního poměru (resp. výkon trestu v době před rozvázáním pracovního poměru), bude jinou důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance ve smyslu ust. § 199 odst. 1 zákoníku práce, za kterou mu nepřísluší náhrada mzdy. Nepůjde tak o neomluvenou absencí. Mám za to, že výkon trestu odnětí svobody (který bezprostředně nenavazuje na případnou vazbu) by byl neomluvenou absencí pouze v případě, že by zaměstnanec zaměstnavatele řádně a včas o této překážce v práci neinformoval.

Dodejme ještě, že dohoda o pracovní činnosti může být (dle ust. § 76 odst. 6 věty první zákoníku práce) jednostranně zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však (podle ust. § 76 odst. 6 věty druhé zákoníku práce) sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Zaměstnavatel tedy může okamžitě zrušit dohodu o pracovní činnosti v těchto případech:

  • zaměstnanec byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok,
  • zaměstnanec byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,
  • zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů  vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Kdy a jak lze domácí vězení uložit

Trest domácího vězení by měl být ukládán v případě, kdy není potřebné vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložit trest odnětí svobody.
Soud může uložit trest domácího vězení až na dva roky, odsuzuje-li pachatele přečinu (tedy pachatele nedbalostního trestného činu nebo úmyslného trestného činu, za nějž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let). Pro uložení trestu domácího vězení jsou předepsány dvě základní podmínky:

  • vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu,
  • pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.

V čem trest spočívá

Nestanoví-li soud ve svém rozhodnutí jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí. Na určené adrese musí setrvávat ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den. V ostatních dnech v době od 20:00 hodin do 05:00 hodin. Výjimkou mohou být důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění. Zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit.

Soud má tedy možnost stanovit v rozsudku podmínky domácího vězení i jinak. Přistupuje k tomu zvláště v zájmu zachování zaměstnání odsouzeného, což je projevem principu soudní individualizace trestu. Eventuelní zpřísnění  podmínek je však při respektování zásady zákonnosti spíše vyloučeno.
Soud může odsouzenému povolit také navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.

Samostatně nebo i s dalším trestem nebo omezením

Jako samostatný trest může být trest domácího vězení uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Trest domácího vězení může být za podmínek stanovených trestním zákoníkem uložen i vedle dalšího trestu – např. spolu s peněžitým trestem. Nelze však uložit trest domácího vězení vedle trestu odnětí svobody a obecně prospěšných prací.

Soud může uložit pachateli na dobu výkonu trestu domácího vězení přiměřená omezení nebo naopak přiměřené povinnosti, které mají směřovat k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Zejména jde o následující omezení či povinnosti:

  • podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace,
  • podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy,
  • podrobit se léčení závislosti na návykových látkách,
  • podrobit se vhodným programům psychologického poradenství,
  • zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek,
  • uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku,
  • poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění,
  • a zvláště pak nahradit škodu způsobenou trestným činem.

Za nedodržování podmínek věznice

Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Zmařením trestu domácího vězení se přitom rozumí nedodržení jeho podmínek stanovených zákonem (a shora popsaných). V takovém případě soud rozhodne o výkonu celého náhradního trestu odnětí svobody a zároveň stanoví i způsob jeho výkonu.

Trest domácího vězení bude kontrolován osobně probačními úředníky. Tzv. elektronické sledování odsouzených (pomocí náramků) má být zavedeno až později.

Neztraťte se v moři změn: Změny a novinky roku 2010 v kostce

Smysl trestu

Díky trestu domácího vězení by měly zůstat zachovány rodinné, ekonomické i ostatní vazby pachatele, neboť by nemělo omezovat odsouzeného v jeho zaměstnání. Je na obžalovaném zaměstnanci, aby s případnými specifiky svého zaměstnání (rozvržením pracovní doby, noční prací, výkonem práce ve dnech pracovního klidu resp. o svátcích atp.) zavčasu seznámil soud a požádal o jejich zohlednění. Ten se v odůvodněných případech může odchýlit od zákonem zásadně předepsaného určení doby, kdy je odsouzený povinen se zdržovat „doma“, jak bylo shora uvedeno. Pokud by soud takovému návrhu na specifické určení doby nevyhověl, pak je třeba, aby zaměstnanec dohodl se svým zaměstnavatelem potřebnou změnu pracovních podmínek.

Na zavedení trestu domácího vězení může ušetřit stát náklady na provoz věznic a jejich dalšího budování. Jejich kapacita je vzhledem k dosavadnímu množství osob odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody nedostačující, a nutí tak k podobným řešením.

Anketa

Souhlasíte se zavedením trestu domácího vězení?