Spočítejte si...

Zavřít

Občanský zákoník stanovuje, co je lichva. Pomůže to?

Lichva podle nového občanského zákoníku neznamená pouze extrémně vysoké úroky u půjčky. Jaké smlouvy se takto dají označit a ochrání opatření někoho?

V minulosti se občanský zákoník definici lichvy nevěnoval. A tak, ačkoli byla lichva trestným činem, bylo těžké ji ve sporu prokázat právě kvůli absenci jasnějšího popisu. Soudy tak mohly zneplatnit lichevní smlouvy spíše pro rozpor s dobrými mravy. 

Od letoška je tento pojem zanesen do nového občanského zákoníku, který rozšířil smysl lichvy za hranice přehnaně vysokých úroků u půjček tak, jak ji dosud veřejnost znala nejčastěji. 

Nejen extrémní úroky, ale i zneužití situace

Podle § 1796 nového občanského zákoníku (NOZ) je z titulu lichvy neplatná každá smlouva, při jejímž uzavření jedna strana zneužila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti druhé strany za účelem získání plnění, jehož hodnota by byla vzhledem ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 

Smysl ustanovení tak může postihnout nejen typické případy lichvy, ale i praktiky nepoctivých obchodníků, kteří se snaží přimět například seniory k prodeji zboží za nepřiměřené ceny.Spotřebitelé se tak mohou domoci zrušení lichevní smlouvy z předváděcí akce nikoliv pouze po 14denní lhůtu pro odstoupení od smlouvy, ale také v obecné 3leté promlčecí lhůtě, předpokládá sdružení Spotřebitel.net.

Ačkoli NOZ stanovuje definici lichvy, přesný smysl (resp. to, co už lichva je a co ještě není) ustanovení bude muset opět vyložit až rozhodovací praxe soudů. Stejně tak i to, jaké úroky už jsou nepřiměřené a jaké nikoli.

Pro stanovení lichvy musí být splněny tři podmínky, prvně lichvář musí získat plnění, které je v hrubém nepoměru s tím, co musel plnit on, za druhé tu je tíseň, nezkušenost atd. druhé strany a za třetí, tuto tíseň či jiné vyjmenované okolnosti musí protistrana zneužít k tomu prospěchu, který je v hrubém nepoměru. Pouze při splnění těchto tří podmínek zároveň můžeme mluvit o lichvě, vysvětlil pro server Měšec.cz právník a mediátor Petr Němec, s tím, že to ale neznamená, že by smlouva, kterou se někdo zaváže hradit úrok 200 % ročně, ale věřitel nezneužil jeho tísně a podobě, byla platná. Bude neplatná pro zjevné příčení se dobrým mravům či půjde napadnout právě z důvodu neúměrného zkrácení. O lichvu však nepůjde, což má význam především trestně právní, dodal Němec.

Pokud je jedním ze znaků lichvy zneužití situace věřitelem, je na žalovaném, aby toto zneužití dokázal. V praxi to ale nemusí být vůbec snadné. Měli byste na schůzky, kde chcete o úvěru jednat, nosit skrytě diktafon? Otázkou je, zda pak soud shledá, že jste nezkušení, rozrušení, lehkomyslní či jste rozumové slabosti. Doložení těchto subjektivních znaků lichvy je nesnadné. Zvukový záznam z diktafonu nebo mobilního telefonu je v tomto případě možné použít jako důkazní prostředek, ovšem bude záležet na úvaze soudu, za jak silný důkazní prostředek bude tento důkaz považovat. Je proto lepší mít ještě další důkazy, zejména v podobě svědectví jiné osoby, radí Jana Kostěncová z kanceláře TaylorWessing  e|n|w|c advokáti.

Co je hrubý nepoměr?

Dalším pojmem v ustanovení o lichevních smlouvách je „hrubý nepoměr“. Co už můžete považovat za takovéto plnění a co ještě nikoli? Právní úprava podle Petra Němce využívá  tento neurčitý pojem záměrně, aby sloužil k individuálním posouzení každého případu. Někde může jít o roční úrok 60 %, v jiném případě může danou hranici soud vidět až v úroku 80 % ročně. Pokud by zákon stanovil pevnou hranici, třeba úrok 70 % ročně, pochopitelně by lichváři nasadily smlouvy s úrokem 69 % ročně a tvářili se, že je vše OK. Navíc třeba u krátkodobých a malých půjček je úrok vysoký, ale nelze mluvit o hrubém nepoměru, říká Němec. 

Zdůrazňuje také, že lichva se může týkat v zásadě všech smluvních typů vzájemných závazků, třeba kupní smlouvy či smlouvy o dílo. Proto se zvolil do jisté míry neurčitý pojem „hrubý nepoměr“, aby se mohl každý případ jednotlivě posoudit. V soudní praxi lze vycházet z dřívější civilní i trestní judikatury, v případě úvěrů pak lze hovořit o tom, že hrubý nepoměr se shledává někde okolo úroku 70 % ročně, avšak jak jsem uvedl, záleží na okolnostech a o hrubý nepoměr může jít u úroků nižších, či mohou u soudu projít i úroky vyšší, vysvětlil.

Jako vodítko může sloužit výše úroků, která je při půjčkách v dané situaci požadována bankami. Za hrubý nepoměr vzájemného plnění může být pak považována situace, kdy úroky ve smlouvě přesáhnou alespoň dvojnásobně úrok požadovaný za obdobných podmínek bankami. V případě, kdy ho přesáhnou dokonce čtyřnásobně, už se bude o hrubý nepoměr jednat zcela bezpochyby,myslí si zase Barbora Lekešová z kanceláře TaylorWessing  e|n|w|c advokáti. 

Zneplatnění není jedinou cestou

Mnoho spotřebitelů boj o neplatnost nevyrovnaných smluv dříve vzdávalo například proto, že si nemohli dovolit v případě zrušení smlouvy ihned splatit celý závazek najednou, a to i přes to, že by jim zrušení pokut a sankčních poplatků výrazně ulehčilo život.

NOZ umožňuje kromě zrušení smlouvy situaci, kdy druhá strana poškozenému doplní, oč ho zkrátila, tedy se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy.  Oběť lichevní smlouvy o spotřebitelském úvěru se vedle zrušení smlouvy může u soudu domáhat např. snížení splátek, myslí si Tomáš Liškutín, právník specializující se na občanské právo.

V případě nerovné smlouvy tak nemusí dojít k zneplatnění a zesplatnění celého dluhu. Místo toho se můžete snažit dosáhnout například snížení úroků na obvyklou úroveň a přepočtení celého úvěru.

Před soudem je tedy potřeba konkrétně označit podmínky, které považujete za lichvářské, a přednést také žádost o úpravu smlouvy. 

Ilustrační obrázek.
Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed

Mnohé spotřebitele vidina soudního sporu odradí 

Neúměrné zkrácení: další bič na „šmejdy“?

To umožňuje ustanovení o neúměrném krácení v § 1793 NOZ, které také uvádí, že pokud se zaváží strany ke vzájemnému plnění, které je ale v případě jedné strany v hrubém nepoměru k tomu, co poskytne strana druhá, je možné požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. 

Za neplatnou tak může být označena například i smlouva, která vyžaduje ručení, které je v hrubém nepoměru k vypůjčené částce.

Na zneplatnění smlouvy podle § 1793 máte jeden rok od jejího uzavření. 

(Odstavec 1 ustanovení o neúměrném krácení se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či obdobným způsobem, v sázce či při hře, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.) 

Ačkoli jste tedy neuzavřeli smlouvu pod tlakem či ve stavu slabosti, můžete po druhé straně v případě, že je plnění v hrubém nepoměru, požadovat alespoň to, o co jste byli zkráceni. Požadavek na doplnění smlouvy ale musíte vznést nejpozději do jednoho roku od uzavření smlouvy.

Neúměrné zkrácení je institut, který má účastníka smlouvy chránit před uzavřením významně nevýhodné smlouvy, respektive takové, kde by plnění stran bylo v hrubém nepoměru. Člověk je normálně schopen posoudit výhodnost a nevýhodnost smlouvy, když v zásadě vychází ze znalosti trhu. Když přijdu do obchodu, poznám, že když mi budou nabízet rohlík za 10 Kč, že je předražený a stejně tak si nekoupím nějakého klasického českého lahváče za stovku. Že to je předražené bude moc dobře vědět i obchodník. Avšak kdyby mi někdo nabízel poštovní známku či minci z první republiky, neuměl bych nabízenou cenu posoudit, protože nemám vůbec představu o tržní ceně takového zboží. Neúměrné zkrácení pak lze použít právě i na případy krajně nevýhodných úvěrových smluv či třeba nákup předražených hrnců.

právník a mediátor Petr Němec

Dobrá víra možnost zneplatnění nepřipouští

§ 1793 NOZ zároveň uvádí, že pokud zmíněný nepoměr plnění vychází ze skutečnosti, o které druhá strana nevěděla a ani vědět nemusela, výše zmíněné ustanovení o neúměrném krácení platit nebude.

Pokud tedy o nepoměru plnění obě strany neví, ještě se nemusí jednat o skutečnost, která by musela zapřičinit neplatnost smlouvy. V případě, že byste tedy prodávali například movitou věc z pozůstalosti svému kamarádovi, který není znalcem starožitností, ale pouze se mu daná věc líbí, nemusí dojít k neplatnosti smlouvy v případě, že se později dozvíte, že starožitnost má mnohem vyšší cenu, než za kterou jste mu ji prodali. V jiné pozici by byl při uzavírání této smlouvy majitel starožitnictví, u něhož se dá předpokládat, že skutečnou cenu odhadl nebo ji minimálně tušit mohl.

Kdo o zneplatnění rozhodne?

Ustanovení, které připouští právo poškozené strany na doplnění toho, oč byla zkrácena, může ale skrývat nástrahu, kvůli které by efektivita celého paragrafu mohla přijít vniveč. Pes je zakopaný ve výkladu. 

§ 1793 uvádí, že zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. 

Otázkou je, zda bude chtít druhá strana, která by z nevyrovnaného vztahu profitovala, závazek vůbec upravit a zda nebude raději bojovat za jeho úplné zrušení (resp. zda nebude moci touto variantou spotřebitele vydírat). Pokud je totiž primárním motivem k uzavření nerovné smlouvy na spotřebiteli vydělat, ztrácí narovnáním smlouvy ta pro takový subjekt další smysl.

Web k NOZ ministerstva spravedlnosti totiž praví: Má-li druhá strana zájem o zachování závazku, může jeho zrušení zabránit tím způsobem, že zkrácené straně doplní, oč byla zkrácena (se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy). 

Takovýto výklad by znamenal, že pokud druhá strana nebude chtít podmínky závazku narovnat a nebude mít tedy zájem ho zachovat, nemusí zrušení zabránit a spotřebitel tak bude stát před zesplatněným úvěrem, na jehož vyrovnání nebude mít prostředky. To by mohla být cesta rovnou do exekučního pekla, a proto by se toto ustanovení mohlo stát kličkou, jak spotřebitele odstrašit od boje proti nevyrovnané smlouvě.

Na co se vztahuje § 1794?

Ustanovení § 1794 použití toho předchozího vylučuje, pokud je smlouva uzavírána mezi stranami ve zvláštním vztahu. To může být případ třeba smlouvy uzavřené s rodinným příslušníkem nebo kamarádem, kdy mu prodám své ojeté auto jen za symbolickou cenu. Neúměrné zkrácení se také nepoužije, pokud někdo prohlásí, že smlouvu uzavírá i tak, nebo hrubý nepoměr plnění vychází třeba z toho, že strana má k věci nějakou zvláštní oblibu, vysvětlil pro server Petr Němec a dodal, že oproti definici lichvy je neúměrné zkrácení skutečnou právní novinkou, která povede k nezanedbatelnému počtu právních sporů.

Podnikatelé mají smůlu

Ochrana před lichvou se nevztahuje na závazky uzavřené v rámci podnikání. Kupující by totiž mohli s odvoláním na zmíněná ustanovení vyvíjet nepoctivý tlak na podnikatele ohledně zrušení smlouvy, protože po uzavření smlouvy objevili výhodnější nabídku. Tomu ale podnikatel nemusí vyhovět. Nový občanský zákoník totiž předpokládá, že každý jedná s rozumem průměrného člověka, který je schopen porovnat nabídky na trhu, uzavřel Liškutín.

Anketa

Odsuzujete lichvu?

Rozhodnou soudy kvalitně?

Protože definice lichvy přesně nevymezuje konkrétní výši úroků apod., bude se efektivita ustanovení o lichvě i neúměrném krácení odrážet od schopnosti soudců konkrétní případy kvalitně zhodnotit. Kromě toho je nutné, aby spory k soudu vůbec doputovaly, což může být hlavním kamenem úrazu. Právní nejistota, kterou NOZ zatím zakládá bez dostatečného počtu judikátů, může přispět k neochotě poškozených vynakládat čas a prostředky na soudní spor s nejistým výsledkem. Bez soudních sporů ale žádné judikáty nevzniknou.  

Je pravděpodobné, že soudy se při jejich tvorbě budou držet rozhodovací praxe z doby před platností NOZ, kdy o lichvě musely rozhodovat pouze z titulu jednání odporující dobrým mravům. Může tak tedy dojít k usnadnění soudní argumentace, kdy se soudci nebudou muset odvolávat na § 580 NOZ (neplatnost právního jednání, které se příčí dobrým mravům), ale stanoví neplatnost smlouvy jen zjištěním lichvy.

widgety

K soudním sporům z lichevní smlouvy bude podle Petra Němce docházet jen výjimečně, o čemž svědčí dosavadní soudní praxe. Ačkoliv starý občanský zákoník lichvu výslovně nezakazoval, zákaz plynul z judikatury, která lichevní smlouvu definovala tak jak to dnes činí zákon. Fakticky tak nová právní úprava příliš nového nepřináší a můžeme z dřívější zkušenosti říct, že půjde o jednotky případů ročně, myslí si Němec a dodává, že právě proto, že lidé nazývají lichvou i jiné situace než plyne ze zákonné definice a dále i proto, že skutečná lichva je fenoménem postihujícím skutečně jen malou skupinu lidí, kterou netvoří emancipovaní spotřebitelé, co by neuměli svá práva bránit. 

Já se nebojím říct, že co do legislativní úpravy lichvu postihujeme dobře. Bohužel veřejnost, ale i mnozí politici, používají pojem „lichva“ chybně, což vytváří mnohá nedorozumění a nepochopení, uzavírá Němec.

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 10. 2014 17:53