Hlavní navigace

Občané všech zemí, spojte se a půjčujte svým státům

15. 8. 2011
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Zvyšování daní a posílání daňových složenek není populární, a tak nastupují jiné metody financování děravých státních pokladen.

Jak jsou financovány veřejné dluhy?

Moderní státy se naučily utrácet více, než kolik dokáží vybrat na daních a vydělat prostřednictvím státního majetku. Státy si zatím stále čile půjčují a vydávají dluhopisy, aby pokryly díry v rozpočtech, a splácení úroků ze starých dluhů. Vládní dluhopisy vyspělých zemí jsou považovány za jednu z nejbezpečnějších investic, ať už jde o dluhopisy americké, německé, švýcarské, britské nebo japonské. Prostřednictvím dluhopisu (obligace), který je cenným papírem, se dlužník zavazuje, že v budoucnu zaplatí půjčenou částku a věřitel bude mít možnost vydělat a dosáhnout výnos. Tím že zprostředkovávající banka tyto dluhopisy prodává, dlužník získává peníze k zaplacení nasekaných dluhů. Více: Některé dluhy jsou dobré, jiné špatné

Zvláštností takto poskytnutého úvěru je to, že držitel obligace může tento cenný papír dle libosti prodat. Dluhopisy jsou veřejně obchodovány, vedle úroků může držitel dluhopisu vydělat nebo prodělat na kapitálovém výnosu či ztrátě. Představme si to tak, že naše úspory leží v bance a naše banka jako institucionální investor s těmito penězi obchoduje. Část našich peněz tak třeba může zprostředkovaně sloužit k financování nějakých vládních dluhopisů. Banka za to dostane úroky, a část z nich nám možná vrátí v podobě bezplatného vedení účtu nebo připsaných úroků. Pokud existuje riziko, že dlužník své závazky plynoucí z dluhopisu nesplatí, cena jeho dluhopisů padá, a ti, kdo tyto dluhopisy drží, prodělávají. Když naopak bude mít někdo zájem nějaký typ dluhopisů kupovat, ceny poletí nahoru a držitelé těchto dluhopisů budou moci dosáhnout kapitálového výnosu. Více: Kdy se vyplatí investice do dluhopisů?

Prodej dluhopisů a bezesné noci ministrů financí

V nejistých dobách mohou mít dlužníci dluhopisy v aukcích problém prodat, a když dluhopis prodají, tak jen s vyšším úrokovým výdělkem pro toho, kdo dluhopis koupí. V dobách finanční krize konstatoval český ministr financí Miroslav Kalousek obavy z nemožnosti profinancovat český vládní dluh: V noci nespím hrůzou, kdo mi na to půjčí a za kolik mi na to půjčí.

Na jedné straně stojí státy, které chtějí prodávat své dluhopisy a získat peníze pro vykrytí děr v rozpočtech, na druhé straně investoři, kteří mají volné prostředky, popřípadě centrální banky, které si mohou peníze vytisknout (kvantitativně uvolnit). Právě v době, kdy na trzích nechtěli institucionální investoři české dluhopisy moc kupovat, vznikly návrhy na prodej občanských dluhopisů. Vládě na financování děr v rozpočtu měli půjčovat přímo občané. Občan si přímo od státu koupí dluhopis, už k tomu nepotřebuje zprostředkovatele v podobě banky, stavební spořitelny, pojišťovny nebo penzijního fondu. Více: Občané, půjčte státu. Zn. levně

Investoři, kteří mají tyto dluhopisy kupovat, chtějí zaplatit nejen úrok, ale i za riziko. V dobách nejistých a rizikových tak investoři tlačí na výnosy, chtějí zaplatit vyšší úroky. Dluhopisy ratingem špatně oznámkovaných dlužníků jsou na trzích obvykle vyprodávány. Čím nedůvěryhodnější dlužník je, tím větší úroky bude muset zaplatit, tím více se mu jeho dluhy prodraží. V této souvislosti v ekonomických zprávách slyšíme, že výnosy z dluhopisů některých problémových zemí eurozóny dosahují nových maxim. Dlužníkovi, jehož příjmy jsou podkopány a jehož důvěryhodnost byla narušena, sice možná někdo půjčí, ale nechá si zaplatit rizikovou prémii. Když je některých dlužník označený jako „junk“, jeho dluhopisy jsou prašivé, je to známka toho, že dlužník je na cestě ke krachu a investice do těchto dluhopisů je spekulací.

Dluhová krize jako globální problém

Žijeme v dobách, kdy se stále více hovoří o dluhové krizi. Dluhovým problémům čelí státy v Evropě, s dluhy se potýkají i ve Spojených státech a nejinak je tomu i v Japonsku. Titulky zpráv hlásají příznaky dluhových problémů:

  • Dluhová krize v eurozóně se i přes záchranné balíky zhoršuje.
  • Evropská dluhová krize se šíří do Itálie.
  • Vystoupaly úroky z dluhopisů Itálie, eurozóna řeší další krizi.
  • Výnosy italských dluhopisů na nových maximech, trh se bojí krize.
  • MMF vyzval Itálii ke snižování dluhu, přivítal vládní plán úspor.
  • Politici tvrdí, že ratingové agentury stojí za novým kolem dluhové krize.
  • Eurozóna v krizi – majitelé zlata jásají, jeho cena je na rekordu.

Ukazuje se, že nejenom v evropském měnovém prostoru se vyskytují státy, které jsou natolik zadluženy, že jejich financování se stává problémem. Financování státních dluhů se státům se snižujícím se úvěrovým ratingem zdražuje, a díry v jejich rozpočtech se ještě více prohlubují. Čas od času některý politik prohlásí, že za prohloubením a rozpoutáním dluhové krize stojí ratingové agentury, které jsou příliš kritické.

Ratingové agentury posuzují schopnost dlužníků, jako jsou státy banky nebo firmy, splácet své dluhy. Analyticky ratingové agentury zvažují výhled měnové i fiskální politiky daného státu, posuzují míru růstu hrubého domácího produktu, a schopnost dlužníka zaplatit to k čemu se zavázal. Dlužníci jsou pohledem ratingových agentur známkováni, a hodnocení pak ovlivňuje jejich přístup k půjčkám. Dnešní dluhová krize je krizí státních úvěrových ratingů, problémové země se již nemohou opírat o solidní úvěrové ratingy a levně financovat své dluhy.

Dluhové krize byly, jsou a budou, pokud si jednotlivec nebo společnost žije nad poměry, musí čekat problémy. Dnešní doba ukazuje, že mnohé národní státy jako ekonomické subjekty se dostávají do situace tak velkého předlužení, že nemusí být schopné dostát svým závazkům. Na světlo světa se dere hodnocení dlouhodobé fiskální udržitelnosti, posuzující se ptají, zda a nakolik tempo růstu ekonomiky dokáže vygenerovat prostředky na placení úroků z vytvořených dluhů. Pokud poměr dluhu k HDP (celkové peněžní hodnotě výrobků a služeb vytvořených za dané období národní ekonomikou) roste nade všechny meze, stávají se dluhy ve své podstatě nesplatitelné.


Zdroj: www.visualeco­nomics.com/gdp-vs-national-debt-by-country/

Národní dluh vybraných států v procentech HDP

Nutno dodat, že rostoucímu zadlužení rovněž přispěly systémy nekrytých papírových měn (fiat money). Státní mocí zřizované centrální banky skupovaly dluh za nově natištěné peníze, čímž docházelo ke skryté monetizaci dluhu. Inflace měnové báze je předpokladem pro snížení kupní síly nekrytých měn, čím více peněz je vytištěno, tím pravděpodobnější je propad kupní síly. Inflace je pak neúprosná, za více peněz koupíme méně. Více: Kam vede nezřízené tištění nekrytých peněz?

Selhání hospodářské politiky?

Kdysi dávno se ukazovalo, že válečné doby znamenaly zvýšení zadlužení, vedení války bylo financováno půjčkami. Vládní dluhy díky válce rostly, a v dobách míru byly dluhy sníženy inflací, měnovou reformou nebo také jejich splácením.

Politika zdanění a výdajů, rozpočtových přebytků a deficitů v moderní době funguje typicky tak, že veřejné rozpočty utrácí více, než kolik získávají na daních, a veřejné dluhy rostou. O nutnosti splacení všech dluhů státu se neuvažuje, placení starých dluhů dluhy novými poskytuje dostatečný polštář pro hospodaření státu. Zvyšování veřejné zadluženosti se stalo běžnou věcí, o selhání hospodářské politiky se ani nehovoří. Proč také, občany veřejný dluh nepálí. Vždyť dluhy státu, jehož jsme občany, nás tíží tak nějak zprostředkovaně, my jsme je nenasekali – za to mohou oni.

Stát může zvyšovat daně jen do určité míry, přeteče-li pohár a placení daní se stane neúnosným, vypuknou občanské nepokoje, nastoupí přechod do šedé ekonomiky nebo jen prostá daňová optimalizace třeba snížením ekonomické aktivity. Proč bych se měl jako občan snažit, když mi většinu vydělaného stejně sebere stát? A když už stát není schopen financovat svůj provoz a splácení dřívějších dluhů v podobě dluhové služby, je pravděpodobný jeho bankrot.

Věřitelé, kteří bankrotujícímu státu půjčili, třebas ti, kdo drží jeho dluhopisy, dostanou pravděpodobně jen část svých peněz. Bankrotem zasaženému státu již nikdo nepůjčí, možnost hospodaření na dluh bude znemožněna a politici se budou muset naučit takřka z měsíce na měsíc naučit hospodařit bez schodků. Nastoupí drastické úspory, porostou daně, sníží se vyplácené sociální dávky, ořežou se veškeré veřejné výdaje a vymoženosti. I když se hospodaření bankrotujícího státu zlepší, po dlouhou dobu mu nikdo nebude chtít půjčit.

Veřejné dluhy se týkají každého z nás

Důležité v souvislosti s veřejnými sluhy je ptát se, komu že všechny ty země v reálu vlastně dluží. Odpověď je jednoduchá, na druhém konci je každý z nás, kdo má nějaké peníze v bance, úspory ve stavebním spoření, penzijním připojištění, kdo si platí kapitálové životní pojištění, kdo má doma nějaké peníze schované v matraci. Banky, pojišťovny, investiční fondy, které spravují úspory nás občanů, jsou ti, kdo se přímo podílí na financování veřejných dluhů. Dále veřejné dluhy skrytě financují státem zřízené centrální banky. S příchodem inovovaných metod měnové politiky v podobě kvantitativního uvolňování se některé státy financují tisknutím peněz již otevřeně.

dan_z_prijmu

Ve vyspělých státech se vědělo, že se žije nad poměry, nikdo neprotestoval, všeobecně se to bralo jako normální. Dříve zapovězené financování tištěním peněz se stalo běžným nástrojem centrálních bankéřů, placení dluhové služby běžnou součástí veřejných rozpočtů. Jenže potřeba obsluhovat veřejný dluh vytváří ve veřejných roz­počtech nemalou výdajovou položku. Stát musí peníze potřebné pro placení úroků držitelům dluhopisů někde vzít. Paul Anthony Samuelson (1915 – 2009) ve své slavné učebnici ekonomie varuje před půjčováním si v zahraničí:  V té míře, v jaké si půjčujeme na spotřebu v zahraničí a v jaké zavážeme naše potomky, že splatí úroky a jistinu takového vnějšího dluhu, uvalujeme na ně čisté břemeno. Naši potomci skutečně shledají, že se rozsah toho, co budou moci spotřebovat, snižuje.

Donucení splácet velké vnější dluhy, tedy půjčky ze zahraničí, znamená nutnost více vyvážet než dovážet, snížit domácí spotřebu a dosahovat obchodního přebytku, který umožní platit ze zahraničních půjček úroky. Vnitřní dluh, který dluží země svým občanům, není naopak podle Samuelsona problémem. I když vnitřní dluh vyžaduje úrokové platby držitelům dluhopisů, stačí „zdanit Petra, aby bylo možné vyplatit závazky z dluhopisů Pavle“.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).