Spočítejte si...

Zavřít

O výši náhrady nákladů soudního řízení rozhodují i přisouzené úroky z prodlení

Při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci je v případě pohledávky nutné zvážit i její příslušenství.

Dohady o úrok z prodlení

V případu sporu o plnění ze smlouvy o dílo rozhodl soud prvního stupně tak, že vyhověl žalobě a uložil žalované (objednatelce) zaplatit žalobkyni (zhotovitelce) částku 97 626 Kč. V nepatrné části, a to co do 212 Kč, soud řízení zastavil, neboť žalobkyně vzala v této části žalobu zpět. Nicméně soud zamítl žalobu ohledně požadovaného smluvního úroku z prodlení. Dále pak uložil objednatelce zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 99 078,80 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se účastnice dohodly na provedení určitého díla, které žalobkyně pro žalovanou provedla a žalovaná toto dílo převzala, uzavřely tedy platně smlouvu o dílo, v níž se dohodly i na ceně díla. Žalobkyni však nepřiznal právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení (ve výši 7,3 % měsíčně), neboť ta neprokázala, že by se účastnice na takovém úroku z prodlení dohodla. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci.

Úroky výrazně nad zákonnou výši soudy nepřiznaly

Odvolací soud potvrdil ve svém výroku povinnost žalované zaplatit částku 97 626 Kč. Rozhodl ale také, že žalovaná musí zaplatit i úroky z prodlení v zákonné výši. Dále soud uvedl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a současně uložil žalobkyni zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 11 548 Kč.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla jeho provedením. K odlišnému závěru však dospěl ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení. Ačkoli také dovodil, že žalobkyně neprokázala dohodu o smluvním úroku ve výši 7,3 % měsíčně z žalované částky (mezi účastnicemi byl dohodnut jen předmět díla – přeprogramování stroje – při respektování zaslaných sazeb ceny díla a nikoliv již další podmínky), ale nepřijal závěr, že by žalobkyni nenáležel úrok z prodlení vůbec, neboť žalovaná se do prodlení se zaplacením ceny díla skutečně dostala.

Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení, proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že jí ho přiznal, a ve zbylé části (ve výši rozdílu mezi smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) zamítavý výrok soudu prvního stupně o nepřiznání úroků z prodlení potvrdil.

Vzhledem k tomu, že uvedenou změnu bylo třeba promítnout i do rozhodování o náhradě nákladů řízení na základě zásady úspěchu ve sporu, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů za řízení u soudu prvního stupně, vycházeje z toho, že žalobkyně měla úspěch v části o zaplacení ceny díla ve výši 97 626 Kč a ve výši 4344 Kč, odpovídají zákonnému úroku z prodlení, zatímco její neúspěch představoval částku 212 Kč, do níž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno, a částku 550 527 Kč, tj. nepřiznaný smluvní úrok z prodlení. Žalobkyně si podala dovolání.

Kdo prohrál, ten platí

Podle ust. § 142 občanského soudního řádu (o. s. ř.) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1).

Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odstavec 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3).

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, spis. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

Jestliže tedy odvolací soud při vyčíslení výše nároku na náhradu nákladů řízení z hlediska úspěchu a neúspěchu ve věci dovodil, že žalobkyně měla úspěch jen zčásti, tj. v části žaloby týkající se požadavku na zaplacení jistiny (ceny díla) ve výši 97 626 Kč a části zákonného úroku z prodlení ve výši 4344 Kč, tj. že celkem měla úspěch co do výše 101 970 Kč, a že neúspěch žalobkyně představovala částka 212 Kč, do níž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno, a částka 550 527 Kč, představující smluvní úrok z prodlení, nelze dovodit, že se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení nároku na náhradu nákladů řízení. Pokud tedy odvolací soud při stanovení míry úspěchu ve věci zohlednil i výši úroků z prodlení, počínal si správně.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání svým usnesením spis. zn. 23 Cdo 2585/2015, ze dne 3. 12. 2015, zamítl.

A znovu, podobně jako již předtím odvolací soud, přiznal náhradu nákladů řízení ne žalobkyni, ale žalované ve výši 10 940 Kč, což je po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2360 Kč celkem 13 600 Kč.