Novela DPH - vládní lži a parlamentní bída

Rozvoj ČR neohrožují mocichtiví bruselští byrokraté, ale neschopní čeští úředníci, nekompetentní čeští ministři a nezodpovědní čeští zákonodárci. Novela zákona o DPH, která čeká na prezidentův podpis, je paskvilem, který navzdory odvolání politiků odporuje evropské legislativě.

Politici se neshodují v názoru na to, jaké důsledky bude mít vstup ČR do EU na život českých občanů. Na jedné straně eurofobové naříkají, jak utrpíme tím, že se dostaneme do područí bruselských byrokratů a budeme muset aplikovat nesmyslné evropské předpisy. Na druhé straně euronadšenci očekávají, že nás Unie konečně donutí ukončit legislativní diletantství polistopadového období a převzít civilizované evropské normy. Nový zákon o dani z přidané hodnoty, který právě prošel parlamentem, usvědčuje oba tábory z naprosté naivity.

Zákon byl připravován jako čistě harmonizační norma, která v tuzemsku zajistí aplikaci šesté direktivy EU poté, co z českých hranic zmizí celnice. Ačkoliv daňová kapitola byla v přístupových jednáních uzavřena již v roce 2001, do vlády byl návrh předložen až v říjnu 2003 a o jeho kvalitě svědčí již skutečnost, že samo ministerstvo financí, z jehož dílny pochází, k němu do rozpočtového výboru sněmovny předložilo více než 250 pozměňovacích návrhů.

Přestože byli poslanci, ministerstvo i ministr osobně upozorňováni na závažné chyby vládního návrhu, neučinili pro jejich odstranění vůbec nic. Zaměřili se pouze na mediálně zajímavou otázku zařazení zboží a služeb do snížené sazby a vlastní text návrhu zákona ponechali bez povšimnutí. Projednávání ve sněmovně pak bylo pouze slovní exhibicí poslanců lobujících za daňové zvýhodnění hospod, kondomů, Sazky či něčeho jiného, nikoliv odpovědným posuzováním zákona jako celku.

V senátu, jehož hospodářský výbor navrhl řadu pozměňovacích návrhů napravujících alespoň největší chyby zákona, prošla přes drtivou kritiku řady senátorů sněmovní verze o jediný hlas. Někteří senátoři jsou pod časovým tlakem asi ochotni odhlasovat i vlastní popravu, nežli by ohrozili současnou vládu.

Výsledkem je zákon, který vykazuje řadu rozporů s právem EU, vytváří značnou právní nejistotu zejména u organizací neziskového sektoru, poskytuje prostor pro rozsáhlé daňové úniky, vytváří rozsáhlou a zbytečnou administrativu a v některých případech je prakticky neproveditelný. Větší legislativní paskvil se po listopadu 1989 u nás asi nenarodil. Míří teď na Hrad k podpisu, nebo spíše vetu prezidenta. Lze očekávat, že Václav Klaus, označovaný za euroskeptika a nepřítele sjednocování Evropy, využije nabídnutou příležitost a hodí zákon vládním euronadšencům na hlavu právě s odůvodněním, že odporuje evropské legislativě. Důvodů k tomu bude mít víc než dost.

Občana v zákoně nejvíce rozladí zvýšení daně u některých služeb a těžko bude chápat, že kakao pro děti je v základní sazbě, zatímco do snížené sazby je zařazeno například krmení pro psy nebo opium. Mnohem závažnější nežli míra zdanění toho či onoho zboží je ale celkový dopad nové právní úpravy a její věcné a právní vady. A ty jsou v případě nového zákona o DPH katastrofální.

Podrobný rozbor s vysvětlením by vydal na tlustou knihu. Ze stovek legislativně technických vad a desítek vad věcných však stačí poukázat na několik z nejzávažnějších.

  1. Zákon v příloze vymezuje zboží se sníženou sazbou dvěma způsoby: jednak slovně, jednak číselným odkazem na harmonizovaný systém číselného označování zboží, který je všeobecně používán v celním sazebníku. Problém však je v tom, že slovní popis se s číselným nekryje a zákon neuvádí, který z nich má přednost.

    Slovní popis zahrnuje zpravidla širší okruh zboží, než umožňuje šestá direktiva, a číselný popis zahrnuje ještě mnohem více zboží než popis slovní.

    Například direktiva umožňuje použít sníženou sazbu daně u potravin, krmiv, živých zvířat a rostlin, které se běžně používají k přípravě stravy pro lidi nebo pro krmení zvířat. Slovní popis v zákoně již neobsahuje podmínku o používání pro lidskou výživu nebo krmení, takže v rozporu s direktivou jsou do snížené sazby zařazeny i opice, morčata, papoušci, akvarijní rybičky, konopí, listy koky a řada dalších zvířat a rostlin.

    Číselný popis pak u položky „potraviny“ uvádí například i kapitolu 25 celního sazebníku, která obsahuje nerosty (síra, písek, kámen, cement, mramor apod.) a z níž patří do potravin pouze kuchyňská sůl. Vedle dětských plenek například uvádí číselné označení, pod kterým se vůbec neskrývají plenky, ale dětské ošacení. Zákon tak svou nejednoznačností vytvořil obrovskou právní nejistotu, jak se co vlastně bude zdaňovat.

  2. Zákon zařazuje do snížené sazby některé služby, které tam podle direktivy EU zařadit nelze. Jde například o opravy zdravotnických přístrojů, provozování hřbitovů, shromažďování, úpravu a rozvod vody a poplatky za vysílání rozhlasu a televize.

    Ministerstvo financí, vláda ani poslanci asi nechápou, že jímání, úprava a rozvod vody je něco jiného než dodání vody odběrateli, že pohřební služba je něco jiného než služba hřbitovní, že oprava zdravotnického přístroje je něco jiného než oprava pomůcky pro invalidy a že poplatky za vysílání veřejnoprávního rozhlasu a televize nelze zdaňovat vůbec, protože podle direktivy EU nejsou předmětem daně, a soukromá radia a televize žádné vysílací poplatky nevybírají, protože žijí z reklamy.

  3. Značné rozhořčení před časem vzbudilo oznámení, že kvůli Evropské unii musíme začít zdaňovat převody nemovitostí včetně stavebních pozemků, což zdraží bytovou výstavbu. (Ve skutečnosti by oproti současné úpravě bylo možno v souladu s direktivou výstavbu, a to nejen bytovou, i výrazně zlevnit.)

    Pozorný čtenář šesté direktivy EU ovšem zjistí, že Brusel nepožaduje zdaňování převodu nemovitostí ani v jediném případě! Pouze dovoluje členským států, aby zdanily některé transakce spekulativního charakteru s nemovitostmi a současně stanoví určité lhůty na ochranu prodávajících před nenasytným erárem.

    Ministerstvo ovšem využilo možnosti dané direktivou více než na 100 %. Podle zákona se totiž má zdaňovat každý převod stavby do tří let od kolaudace nebo nabytí, ačkoliv direktiva umožňuje zdanit pouze první převod uskutečněný do pěti let po kolaudaci a všechny další převody přikazuje osvobodit. Můžeme se tedy těšit, že prodávající postižení protievropskou daní si budou stěžovat v Bruselu a ČR dostane nějakou tu pokutu. Nejspíše za ni zaplatí více, než kolik neoprávněně vybere na dani.

  4. Poslanci zřejmě nevědí, co vlastně schvalují. Kvůli kondomům málem padla vláda. Sněmovna je nejprve v rozporu s koaliční dohodou zařadila do snížené sazby, po přestávce věnované masáži svědomí unionistických poslanců je však vrátila do sazby základní.

    Zároveň ale schválila pozměňovací návrh rozpočtového výboru, kterým byly do snížené sazby zařazeny mimo jiné též výrobky pro předcházení nemocím zařazené do 40. kapitoly celního sazebníku. Ta obsahuje pouze výrobky z kaučuku, jako jsou pneumatiky, duše, hadice a těsnění. Jediným druhem výrobku v celé kapitole, který může sloužit předcházení nemocím, jsou – prezervativy!

    Poslanci také usoudili, že mořské delikatesy, jako jsou krabi, krevety a jiní plži, mlži, hlavonožci a korýši, je třeba zdanit základní sazbou. Jelikož ale neznají strukturu celního sazebníku, postihli tyto tvory pouze ve stavu živém, zatímco konzervované zapomněli v sazbě snížené.

  5. Podle direktivy EU se začnou zdaňovat i zálohy. To způsobí obrovský nárůst administrativy u pronajímatelů bytů, tedy hlavně u obcí a bytových družstev, při účtování o takzvaném inkasu (platby SIPO). Dosud se jedenáctkrát do roka zaúčtovala záloha jako jediná položka a dvanáctý měsíc se provedlo vyúčtování všech služeb spojených s užíváním bytu.

    Od 1. 5. 2004 bude nutné v každém měsíci každou platbu inkasa rozúčtovat na čisté nájemné, zálohu na topení, zálohu na vodu, zálohu na elektřinu ve společných prostorách, poplatky za výtah, za televizní anténu, za kominíka, užívání prádelny, popelnice a další položky a ke každé z nich také příslušné daně.

    Možná je to ale součást vládního programu boje proti nezaměstnanosti, protože na správách domů budou muset přijmout tisíce nových úředníků a vybudovat nové archivační prostory pro mnohonásobně narostlé účetní sestavy. Direktiva EU přitom umožňuje zúčtovávat daň v odůvodněných případech jen jednou ročně, ovšem ministerstvo do zákona takové řešení nenavrhlo.

  6. Direktiva EU nepožaduje, ale pouze umožňuje, aby členské státy zdanily hmotný majetek, který plátce daně vytvořil vlastní činností při podnikání, pokud by při jeho nákupu neměl nárok na odpočet. Do zákona ale jeho tvůrci zapomněli převzít slova „při podnikání“. Takže být plátcem daně se pro občany stane rizikovým faktorem!

    Programátor, který vlastníma rukama postaví chatu nebo stluče králíkárnu, by si je měl nechat znalecky ocenit a z ceny zjištěné odvést daň, stejně jako kadeřnice, která uplete dětem svetr. A bude-li berní úředník bdělý, vztáhne stát daňovou pracku i na knedlíky, které maminka – plátkyně daně – uvaří k nedělnímu obědu. Je to přece také hmotný majetek pořízený vlastní činností plátce a při jejich nákupu by neměla nárok na odpočet.

  7. Zákon podle české tradice posledních let důsledně zatěžuje poctivce a nahrává podvodníkům. Kdo překročí milionový obrat za posledních 12 měsíců, je povinen podat do 15 dnů přihlášku k registraci a stane se plátcem prvním dnem třetího měsíce po překročení limitu.

    Kdo ale svou registrační povinnost nesplní, stane se podle zákona plátcem až dnem účinnosti osvědčení o registraci. Pokud se tedy správce daně o jeho činnosti nedozví, nikdy ho nezaregistruje, a tak nebude možné podvodníkům daň doměřovat ani je pro krácení daně trestně stíhat. A kdo se bude chtít registrovat k dani dobrovolně, například proto, aby mohl začít obchodovat se zahraničím, bude vydán zcela do rukou berních úředníků. Jen oni totiž budou rozhodovat, zda se plátcem stane dnes, za týden, za měsíc nebo také nikdy.

  8. Plátcem daně se stane i stát a většina měst a velkých obcí. Zákon však vůbec neřeší, kdo bude za stát vydávat daňové doklady, sestavovat daňové přiznání a platit daň, ačkoliv jde o agendu, která má nezanedbatelný rozpočtový význam. Ve statutárních městech členěných na městské části či obvody je zákon prakticky neproveditelný jak administrativně, tak i rozpočtově, protože by zcela rozložil finanční hospodaření.

    Ale i ostatní obce vystavuje zákon obrovské právní nejistotě, protože neříká, zda například pronájem bytů se bude považovat za plnění úkolů obce v sociální oblasti, které není předmětem daně, nebo za výdělečnou činnost, což má pro celé zdanění obce klíčový význam. Direktiva EU přitom přímo nabízí jednoduché řešení, ale ministerští úředníci i poslanci to ignorují.

  9. Zákon umožňuje vracení daně v případě projektů financovaných z nenávratné zahraniční pomoci, ale výslovně z toho vylučuje prostředky Evropské unie. Výsledek lze snadno předpovědět: EU sníží svůj podíl na financování projektů o nevracenou daň, protože nebude chtít ze strukturálních fondů sanovat český státní rozpočet. Investoři mají jen omezené zdroje, a tak při nižším podílu financí ze zdrojů EU budou moci zrealizovat méně projektů. Z kvóty vyčleněné pro ČR se tak využije ještě méně než očekávané málo. Ale pro státní kasu přece musíme uhlídat každou korunu, i kdyby to mělo stát stovku.

  10. Malé chyby mají někdy dalekosáhlé důsledky. Zákonodárcům se podařilo drobnou legislativní chybou výrazně ulevit kapsám naprosté většiny občanů. Aniž by to zamýšleli a aniž by si to vůbec uvědomili, prakticky zrušili daň z prodeje veškerého zboží. Schválili, že od daně je (podle § 62 odst. 1) osvobozen prodej zboží, při jehož pořízení plátce neuplatnil odpočet (podle § 75 odst. 1), protože zboží použil pro osvobozená plnění.

    Stát se tak v důsledku jedné nešikovné formulace vzdal daně z marže obchodníků při prodeji konečným zákazníkům, což dělá ročně určitě několik desítek miliard korun rozpočtových příjmů. Obchodník tedy nakoupí zboží, neuplatní odpočet, prodá zboží bez daně a na berňák může udělat dlouhý nos.

    I když se správci daně budou snažit vykládat tato ustanovení jinak a argumentovat „logikou“, věřím, že se najdou odvážní podnikatelé, kteří dají státu pocítit, že o peníze si musí v zákonech říkat zcela jednoznačným způsobem.

Je zřejmé, že zvyšování daně z přidané hodnoty nebo její zavádění u dalších transakcí není v řadě případů vůbec způsobeno požadavky Evropské unie, ale Evropská unie je pouze českými politiky zneužívána jako výmluva a laciné zdůvodnění vládních a ministerských choutek zalovit hlouběji v kapsách daňových poplatníků.

Je také zřejmé, že nesmyslný zákon o DPH není jen ostudou ministerstva, vlády a poslanců, ale je také důsledkem selhání velkých zájmových organizací, jako je Svaz měst a obcí, Svaz bytových družstev nebo Hospodářská komora, které pro prosazení oprávněných požadavků svých členů neudělaly vůbec nic.

A je také zřejmé, že Brusel naše zákony psát nebude a jejich opravu bude vyžadovat pouze v případě rozporu s evropskou legislativou, nikoliv proto, že jsou pouze špatné, nejednoznačné, gumové, nevhodné či jinak škodlivé.

Nebezpečím pro rozvoj naší země tak nejsou mocichtiví bruselští byrokraté, ale neschopní čeští úředníci, nekompetentní čeští ministři a nezodpovědní či lhostejní čeští poslanci a senátoři. Proti nim se musíme bránit jako občané sami. Nebudeme-li sami číst evropské směrnice a zákony a nebudeme-li se domáhat jejich dodržování u evropských institucí i proti vlastní vládě, budou s námi naši čeští politici manipulovat podle svých představ a proti našim zájmům. Budeme pak jen za hlupáky. Doma i v Evropě.

Autor je právník a daňový poradce

Anketa

Tahá nás vláda za nos?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 4. 2004 16:11