Spočítejte si...

Zavřít

Nová univerzální daň na obzoru!

Poslaneckou sněmovnou prošla novela zákona, kterou se zvyšují rozhlasové a televizní poplatky, zavádí se povinnost je platit bez ohledu na to, zda máte rozhlas či televizi, a posiluje se možnost kontroly ze strany České televize. Co z toho plyne?

Rozhlas a televize mají velký význam díky své schopnosti oslovit najednou obrovský počet posluchačů a diváků. Jejich činnost je proto všude regulována zákonem a rozhlasové a televizní vysílání může provozovat pouze držitel příslušné licence. Ty u nás uděluje a nad dodržováním zákonných předpisů bdí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jako úřad vykonávající státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Tedy měl by bdít.

Opodstatněnost a akceschopnost tohoto orgánu ponechávám stranou. Nepominutelným faktem však je, že hned první z úkolů, který dle zákona spadá do její působnosti, tzn. dohled nad dodržováním podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence k vysílání, Rada neplní. Je notoricky známo, že naše nejsledovanější televizní stanice je veleúspěšná především díky tomu, že od prvopočátku vysílá naprosto něco jiného, než co uvedla do žádosti o udělení licence. Nekončící tanečky kolem vlastnictví vysílací licence už Českou republiku stály téměř 12 miliard korun. Každá z 3,8 miliónu domácností, které v Česku jsou, tedy zaplatila přes 3 000 Kč! Ale zpět k nosnému tématu.

Český rozhlas a Česká televize jsou na rozdíl od komerčních rozhlasových a televizních stanic tzv. veřejnoprávní, protože vykonávají veřejnou službu. Přestože se nikde nedozvíte, co to přesně je, v podstatě se asi jedná hlavně o to, že by tato média měla přinášet vyvážené a nestranné informace o všech podstatných událostech okolo nás a přitom své posluchače a diváky neunudit k smrti. Na rozdíl od komerčních rozhlasů a televizí, žijících pouze z reklamy, tvoří většinu příjmů těch veřejnoprávních „koncesionářské“ poplatky. V případě České televize se v roce 2003 televizní poplatky podílely na jejich příjmech z 66,7 % a příjmy z reklamy tvořily jen 19,9 %.

Od roku 2000 se Česká televize propadá do ztráty. Objektivních i subjektivních důvodů tohoto stavu je jako vždy několik. Hlavním asi bude, že Česká televize poněkud „zmolochovatěla“ a změnit tento stav se nedařilo. Svědčí o tom i to, že za posledních pět let se v jejím čele vystřídalo pět generálních ředitelů (Puchalský, Chmelíček, Hodač, Balvín, Janeček). Souvisejícím důvodem je, že úsporná opatření nestačila kompenzovat nárůst nákladů daný všeobecným cenovým vývojem. Přitom hlavní složka příjmů, televizní poplatky, zůstaly zakonzervovány na úrovni roku 1997 a počet platících domácností stále klesal, takže Česká televize nakonec neopovrhla ani rolí žebráka (viz závěr článku).

Hospodaření České televize
1998 1999 2000 2001 2002 2003*)
Výnosy 4 634 334 4 665 519 4 858 659 4 544 840 4 560 097 4 353 900
Náklady 4 582 099 4 564 904 4 876 768 4 931 855 4 958 881 4 530 000
Hospodářský výsledek 52 235 100 615  –18 109  –387 015  –398 784  –176 100

*) Předběžné výsledky
Zdroj: Česká televize

Na rozdíl od některých ortodoxně liberálních kolegů pokládám existenci veřejnoprávní televize za opodstatněnou. Představím-li si třeba, že všechna dostupná zpravodajství by se podobala tomu současnému na Nově, připadá mi placení televizního poplatku jako menší zlo. Přestože také chápu, že vysílací práva na zajímavý film stojí dost peněz, po čtvrtém přerušení napínavého děje několikaminutovým reklamním blokem je můj zážitek poněkud narušen. Vůbec si nechci hrát na intelektuála, ale v poslední době sleduji televizi čím dál méně a často nakonec skončím u videa nebo na ČT2, protože jinde pro mě zajímavější program prostě nedávají. S výběrem televizního poplatku tedy principiálně souhlasím za podmínky, že bude jeho využití efektivní a transparentní a Česká televize bude kvalitní alternativou ke komerčním stanicím.

Výše rozhlasových a televizních poplatků se sedm let nezměnila a dosud činí 75 Kč a 37 Kč měsíčně. Podle vedení České televize to bylo málo i v mezinárodním srovnání. Projde-li novela zákona Senátem a podepíše-li jí prezident, popř. poslanecká sněmovna případné veto přehlasuje, od poloviny roku budeme platit 100 Kč a 45 Kč měsíčně. Ve srovnání se zeměmi EU není výše televizního poplatku, a to ani po jeho zvýšení, příliš vysoká. K nižším patří svou absolutní výší i v orientačním porovnání zohledňujícím ekonomickou vyspělost zemí podle výše HDP na obyvatele.

Porovnání výše koncesionářských poplatků v evropských zemích
Země TV poplatek
(€ za rok)
TV poplatek / HDP na obyvatele v r. 2002 (%) *2) Podíl reklamy (%)
Česká republika 28,16 / 37,55 *1) 0,50 / 0,67*1) 1 / 0,8
Slovensko 29,00 0,80 3
Maďarsko 33,77 0,64 10
Polsko 40,14 0,95 15
Itálie 92,45 0,55 4
Francie 116,50 0,60 10
Slovinsko 126,00 1,42 15
Německo 193,8 0,99 1,4
Rakousko 220,00 1,08 2,7

*1) po změnách
*2) orientační údaje jen pro vzájemné porovnání
Zdroj: Česká televize, Světová banka, vlastní výpočet

Podstatnou novinkou obsaženou v novele zákona je možnost automatického zvyšování poplatků podle inflace. Koneckonců valorizuje se skoro všechno, tak proč ne televizní a rozhlasové poplatky. Jediným problémem asi může být, že jistota toho, že nárůst nákladů bude automaticky kopírován nárůstem příjmů, může snížit motivaci managementu České televize k realizaci úsporných opatření. O to kvalitnější by proto měla být kontrola jejího hospodaření. Myslím tím především kontrolu veřejnou, nikoliv tu ze strany příslušných státních orgánů, protože to by předpokládalo, že by konečně musely začít fungovat.

Podle údajů, uváděných na stránkách České televize, je u nás velmi nízký podíl reklamy na celkovém vysílacím čase. Zákonem byl stanoven na 1 % a novela ho ještě o pětinu snižuje. Pro představu o jakých penězích je řeč: celkem bylo v ČR v roce 2003 vydáno na televizní reklamu 7,6 mld. Kč a z nich Česká televize získala 1,2 mld. Kč. Přestože televizní reklamu chápu spíše jako nutné zlo, je-li v přiměřeném množství, příliš mi nevadí. Koneckonců někdy se i veřejnoprávní divák musí zajít vyčůrat nebo si přinést další misku čipsů. Podstatnější než snižování celkového, už tak poměrně malého procenta reklamy je pro mě platné ustanovení zákona zakazující České televizi přerušovat reklamou pořady a určující maximální rozsah reklamy v hlavním vysílacím čase.

Ve hře přitom byl i úplný zákaz reklamy, což však podle mého názoru nebylo motivováno ani tak péčí o blaho diváka, jako to byl spíše důkaz vlivu komerčních televizí. Pokud by tento návrh prošel, logicky by vznikl tlak na další zvýšení televizních poplatků. Česká televize by přece někde tu miliardu do rozpočtu vzít musela. V boji o lukrativní trh televizní reklamy by zároveň poklesla konkurence na straně nabídky, což by se nejspíše projevilo dalším zvýšením cen reklamy, tedy v důsledku i výrobků. Přitom vyšší příjmy z reklamy by asi byly znát ne na zlepšené kvalitě pořadů, ale spíše na výši zisků držitelů televizních licencí.

Podíl TV reklamy

Zdroj: Česká televize

To, co mi na novele zákona skutečně vadí, je její univerzální platnost. Televizní poplatek totiž bude platit každá domácnost bez ohledu na to, zda má či nemá televizi. Když platit nebude, velký televizní bratr nahlédne do centrálního registru obyvatel a dopisem se neplatiči připomene. Zákon stanoví, že od placení poplatku pak domácnost spasí buď to, že bude tvořena slepými a hluchými obyvateli, nebo že bude mít příjem nižší než 1,4 násobek životního minima. Podle dosavadní české praxe lze očekávat, že obojí budou chtít výběrčí poplatků doložit nikoliv prohlášením, ale potvrzením příslušného úřadu či lékaře a pro zpracování agendy si každý zřídí nejlépe celé nové oddělení.

Argumentace, že televizi a rádio vůbec nemáte, popř. ji používáte výhradně pro pouštění filmů na videokazetách a DVD, vám nepomůže. Podle ministra kultury totiž platíte za možnost odebírat veřejnou službu, a když tak neučiníte doma, můžete to napravit třeba při návštěvě u sousedů nebo v restauraci. Nezaplatíte-li poplatky a neprokážete-li, že jste slepý, hluchý nebo sociálně slabý, koledujete si o pokutu ve výši 10 000 Kč od České televize a 5 000 Kč od Českého rozhlasu! Stěžovat si pak můžete buď na lampárně na Hlavním nádraží nebo u Ústavního soudu. Otázkou je, jestli to nevyjde nastejno.

Pravdou je, že vymahatelnost televizních poplatků je problémem u nás i v zahraničí a pro její zajištění jsou uplatňovány různé nástroje. Přístup do veřejných registrů mají výběrčí poplatků téměř ve všech zemích. Někde mají prodejci televizí „práskací povinnost“, jinde působí kontroloři navštěvující neplatící domácnosti a v několika zemích dokonce je legální použití detektorů, které odhalí v domácnosti neplatiče zapnutý televizní přístroj. Tyto nástroje určitě představují značný zásah do soukromí lidí a jejich zavedení by se u nás setkalo s pochopením jen stěží.

Na druhou stranu zavedení takovéto univerzálně platné povinnosti, navíc s vynecháním skupiny sociálně slabých obyvatel (z nichž značná část televizi skoro nevypíná, takže ani nemá čas si hledat práci), mi připadá také jako velmi podstatný zásah do práv občanů. Trochu se bojím, aby časem někoho nenapadlo, že v podstatě stejně by šlo vyřešit třeba financování výstavby dálnic (Nemáš řidičák, ani auto? Nevadí, autem přece občas jezdíš, tak plať!), poplatky ze psů, popelnic a nakonec i třeba daně (Nemáš nemovitost, ani žádnou neužíváš? Tak to dokaž, někde přece bydlet musíš, i kdyby to byl jenom most!).

Na závěr tohoto článku by mi přišlo škoda nezařadit následující text, který lze nalézt na oficiálních stránkách České televize:

Dobrovolné zvýšení poplatku

Diskuse o zvýšení televizního poplatku ze současných 75 Kč měsíčně inspirovala řadu diváků, kteří se dotazují, zda mohou platit zvýšený poplatek dobrovolně. Se stejnou myšlenkou vystoupili i představitelé FITES a předali poslancům Parlamentu ČR symbolické dvacetikoruny. Rovněž další umělci a tvůrci vyjadřují této iniciativě svou osobní podporu. Protože je však televizní poplatek stanoven zákonem, nelze jej dobrovolně zvýšit a nelze tyto částky přijímat ve stejném režimu jako televizní poplatky. Na základě stanoviska Ministerstva financí k této otázce sděluje Česká televize na četné dotazy, že částky lze zasílat formou daru. Finanční dar v této výši je osvobozen od daně, částka, která bude takto shromážděna, bude ve vysílání České televize využita k zabezpečení veřejné služby. Číslo konta, vedeného u ČSOB: 666 0 333/0300. Děkujeme.

Anketa

Souhlasíte se zvýšením koncesionářských poplatků?

35 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 7. 2012 23:07