Nikdo neví, kdy skončí finanční krize

Čekají nás nepopulární a nepříjemná opatření, vzkazují čeští ekonomové, pokud nedojde ke stabilizaci státního rozpočtu. Jenže ani české banky nemají vyhráno. Přestože jsou zdravé, úvěruje se méně, a tím se otevírá prostor pro rizikovější klienty, ti dobří totiž začali šetřit. Nedůvěra stále obchází všechny finanční instituce.

Opakovaný vtip není vtipem, tak by se dalo shrnout včerejší finanční fórum Zlaté koruny, na kterém kromě aktivních politiků a jejich vysloužilých protějšků vystoupili přední čeští ekonomové a bankéři. Hlavním diskusním bodem však byla aktuální ekonomická situace v Česku a ve světě. Některá opatření, která nás čekají, však budou „nepříjemná a značně nepopulární“.

Ústředními tématy, stejně jako na loňském fóru, byla krize a hospodářská recese. Nechyběl přehled příčin a případné řešení celé situace, která, kromě České republiky, ovlivňuje zbytek světa. Bonmot, že krize je krizí důvěry, padl v průběhu dne několikrát. Někteří řečníci, ze kterých vynikal zejména ministr financí v demisi Miroslav Kalousek, vzbuzovali svými poznámkami výbuchy smíchu většiny přítomných účastníků. Na půdě Evropské unie se nesmí říkat znárodňování, ale předprivatizace,“ prohlásil na závěr své prezentace Kalousek. Nosným tématem jeho přednášky byla výše schodku státního rozpočtu pro následující rok. Ještě v nedělních Otázkách Václava Moravce však mluvil o cílení schodku na 150 miliard korun, včera připustil, že státní rozpočet by se mohl zvýši o dalších 30 miliard korun. Sám se však přiklání ke schodku pod 150 miliard.

Státní dluh s ukrajováním rozpočtu

Poměrně populárním tématem je i výše státního dluhu. V současné době dosahuje jednoho bilionu korun, což je 30 % hrubého domácího produktu. Podle Miroslava Kalouska není problém ani státní dluh ve výši 40 % hrubého domácího produktu. Horší je tempo zadlužování, ke kterému by v dalších letech mohlo docházet s návazností na placení úroků z úvěrů. Větší vrásky na čele mu přidělávají náklady na dluhovou službu, což je jinými slovy úrok, který platí stát za své závazky. V současné době činí 50 miliard korun (suma zhruba odpovídá celoročnímu rozpočtu ministerstva dopravy) a s dalšími schodky se budou náklady na dluhovou službu prohlubovat.

Státní rozpočet však není nafukovací a v případě dalších vysokých schodků a výdajů spojených s placením úroků se finanční prostředky budou ukrajovat z rozpočtu. Nesplácení úroků ohrožuje stát zejména tím, že bude hůře získávat další prostředky pro své financování. Kroky pro získání peněz na splácení dluhové služby budou podle Kalouska nepopulární a nemilosrdné. Jako první poznají úsporná opatření státní zaměstnanci v podobě nulového nárůstu jejich platů.

Svou chvilku slávy si odbyl i bývalý předseda vlády Miloš Zeman. Mediálně nejchytlavějším bonmotem bylo jeho vyjádření, že Bohuslav Sobotka byl nejslabším ministrem financí po roce 1989.

České banky zatím krizi zvládají

Tuzemské bankovnictví, které zhodnotil generální ředitel Raiffeisenbank Lubomír Žalman, je v dobré kondici. V České republice je ze všech zemí střední a východní Evropy nejlepší poměr mezi vklady a úvěrů, prohlásil Žalman. V praxi to znamená, že vkladů je více, než úvěrů a ty jsou tak lépe kryty. Další příznivou ztrátou je nízký počet úvěrů v jiné měně, než je česká koruna. Takových úvěrů mají tuzemské banky zhruba 15 %.

Mezi rizikové faktory patří zejména nedostatek dlouhodobých finančních zdrojů. Nejvíce finančních zdrojů je v krátkodobém (do 1 roku) a na střednědobém horizontu (1–4 roky). Banky v současné době spolu nespolupracují a nefunguje mezi nimi běžný obchod s penězi, jako tomu bylo před příchodem finanční krize, dochází k názoru Lubomír Žalman, který se tak shoduje s dalším prezentujícím v podobě osoby Miroslava Zámečníka, jenž působí jako ekonomický konzultant společnosti Boston Venture Central Europe.

Největší hrozbou, které může tuzemský bankovní sektor potkat, je úbytek úvěrů. K tomu dochází již od začátku krize a nynější hospodářská recese tomu nijak vážně nenapomáhá. Problémem, který není na první pohled patrný, je zejména změna ve složení úvěrů. Banky mají drtivou většinu dobrých firemních klientů a malou část těch, kteří mají z nejrůznějších důvodů problémy s financováním svého podnikání. Kvalitní klienti reagují na hospodářskou recesi snižováním úvěrů. Šetří tam, kde to má smysl a o úvěry žádají v menší míře. Prostor poté získávají špatní klienti, kteří mohou bankám srazit vaz, neboť pro svou činnost potřebují další peníze, které končí v pomyslném černém tunelu.

Recepty na řešení krize zatím v nedohlednu

Na současnou krizi a z ní pramenící hospodářskou recesi se lze dívat z několika úhlů pohledu. Nyní je čas na hledání příčin, projevů, řešení a důsledků krize. Příčiny a projevy krize plynou z finanční inovace a globalizace. Ty výrazným způsobem odlišuje aktuální krizi od těch předcházejících, zamýšlí se Petr Zahradník, vedoucí Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny. Z jeho názorů je patrné, že současné řešení krize má dvě možnosti. První možností je důraz na dočasných charakter ekonomické obnovy, ty patří z časového rozlišení mezi krátkodobé a střednědobé. Dlouhodobé řešení bude mít preventivní charakter a začne fungovat v okamžiku, kdy o krizi nebude žádné stopy. Mezi důsledky krize patří zvýšení limitů pojištění vkladů. Jen v Česku se zvýšil z 25 000 eur na dvojnásobek, některé země tuto hranici zvýšili ještě víc. Rakousko nebo Nizozemí prolomily hranici 100 000 eur.

Lze polemizovat o rčení, že peníze mění charakter. Na mezinárodní úrovni se tak může velice snadno stát, že demokratická země, v hledání léku na své vyléčení, pouští ze zřetele část výhrad vůči některým prvkům jiného státu, který je svým řízením nedemokratický. Řeč je o politice Spojených států amerických, které se s přibývajícími těžkostmi přestávají ve svém dialogu s Čínskou lidovou republikou zmiňovat o lidských právech v Tibetu. Při poslední návštěvě Hillary Clintonové v Číně se již nezmiňovala o lidských právech nebo o Tibetu, ale zaměřila se na obchodní jednání, které může ze své pozice ovlivňovat, řekl ve svém bloku Michal Mejstřík z Fakulty sociálních věd UK v Praze. Dále podotkl, že země, které jsou klasifikovány jako demokratické, se propadají do deficitu a musejí se obracet na země, které mají hospodářských růst v černých číslech, ale jsou zařazeny jako rozvíjející se.

Krize nebo recese?

Důležitým pojmem, který je nutno uvádět je jasné pojmenování minulého a současného stavu. Pavel Řežábek, člen bankovní rady České národní banky, je přesvědčen, že krize je zcela něco jiného, než aktuálně probíhající hospodářská recese.

Slovíčkaření přestává platit v okamžiku, kdy čerstvě nezaměstnanému sdělíte, že ho o místo nepřipravila krize, ale hospodářská recese. I pro největšího škarohlída je dobrým znamením, že by i v aktuálně probíhající situaci měly platit ekonomický cyklus a po špatných letech přijdou opět ty dobré. Jen si na ně musíme počkat.

Anketa

Kdy podle vás skončí hospodářská recese?

41 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 4. 2009 9:31