Občanský zákoník z roku 1811 (v českých zemích platný, ve znění několika novel, do konce roku 1950) byl v důvodech vydědění také velmi stručný, vlastně stručnější než současný OZ z roku 1964.
§ 768
Dítě může být vyděděno:
1) odpadne-li od křesťanství; [zrušeno zákonem z roku 1868]
2) jestliže zůstavitele bez pomoci opustilo v nouzi;
3) bylo-li odsouzeno pro zločin k trestu žaláře na doživotí nebo na dvacet let;
4) vede-li vytrvale život, který se příčí veřejné mravnosti.
Další podrobnosti byly upraveny v § 769 - 773 (vztahuje se na i na rodiče; povinný díl lze odejmout i z jistých důvodů, které působí dědickou nezpůsobilost [pro jistotu?] atd. § 773 přikazuje zachovat dědický díl pro děti marnotratného nepominutelného dědice), ale seznam důvodů vydědění je stručný a obecný.
