Odpověď na názor

Domnívám se, že dnes by byla spousta podniků ráda, že může dodávat do zemí méně vyspělých. Asi tak jako řada zahraničních firem dodává k nám vyložené šunty, a my jim za to líbáme ruce, protože je tam štítek Made in England, Made in Germany … Jenže my jsme udělali gesto, že s nějakým východním blokem v čele se SSSR se nebudeme zahazovat, svět nám přece leží u nohou, když jsme udělali ten převrat. Vše budeme dovážet, protože jsme údajně neuměli nic pořádného vyrobit. Co následovalo: naše dobré podniky byly odsouzeny k zániku či musely být levně rozprodány, aby zisk z nich mohl odtékat do ciziny a my z toho, podobně jako Řecko, nic neměli, a produkci našich úspěšných firem rychle převzaly pochybné firmy ze západu – dnes z Číny. Naše dodávky do zahraničí rychle převzaly jiné firmy a děkují nám, jak jsme jim snadno přenechali trhy. I v tom zmiňovaném zbrojním průmyslu. Jenže ztracené trhy jsme nenahradili nějakými jinými, hlavně vyspělými. A tak mnohé firmy jsou rády, že mohou do ciziny dodávat, byť ne pod svoji značkou. Zpřetrhané vazby se jen těžko navazují, dnes na to potřebujeme různé agentury a „profesionály“ a hlavně obrovské množství úředníků, takže v konečném důsledku vyvážíme opět mnohdy pod cenou, tak, jak tomu bývávalo za socíku.
Co se týče konkrétně motorek, tak právě pro svoji relativní jednoduchost a možnost opravy místním všehokutiilem jsou v cizině oblíbené. Opravit elektroniku nějakého japončíka se ve stepi nedá, když je „značkový“ servis vzdálen mnoho stovek km; nemůže být na každé dědině jako v zemích s vysokou hustotou obyvatel.
Ani komunistům se nepodařilo zlikvidovat obuvnický průmysl, ČKD, nábytkářský průmysl, textilní, sklářský a jiné skvosty. Zemědělství horko těžko přežívá, ale je otázkou let, co se z toho vyklube. Mnohde místo obdělávání krajiny s výnosy v podobě obilí a masa nastoupilo nucené sekání trávy a zalesňování, tedy jen a jen náklady, bez výnosů … Zlikvidovat úspěšné firmy typu ČKD či Baťa se podařilo až „demokratickému“ režimu. V řadě odvětí jsme byli soběstační a celý svět nám to záviděl. A následovala samozřejmě obrovská nezaměstnanost, která samozřejmě ještě musí stoupat podle toho, co nám Unie nakáže, kolik že čeho můžeme milostivě vyrobit. Dnes se nezaměstnost snaží (ale nedaří) snížit umělou zaměstnaností, takže v konečném efektu vyrábíme opět neefektivně. V konečném efektu proto, že vlastní výrobu zajišťuje mnohem méně pracovníků pracujících mnohdy za nedůstojných mzdových a pracovních podmínek, ale tyto výrobní náklady velice prodražuje složitá legislativa a umělá pracovní místa typu maséri, psychológovia, lékári (… kdo pamatuje legendární TV skeč slovenského sportovního komentátora Karola Poláka – týkala se obrovského neproduktivního zázemí k 1 sportovci).