Odpověď na názor

Takže si to zopakujeme, jak to bylo, áááno?
Máme Varšavskou smlouvu pilně se připravující se značnou konvenční převahou na 3. světovou válku. A máme RVHP, kde se centrálně rozhoduje, kdo bude kolik jakého zboží (včetně zbraní) vyrábět a komu dodávat.
A máme naše zbrojovky, které díky tomu exportují značné množství techniky svým spojencům ve Varšavském paktu.
A z úplně stejných důvodů (absence skutečného konkurenčního prostředí) ty zbrojovky postupně zaostávají za světovou špičkou. Většinou žijí z povedených konstrukčních řešení vyvinutých v 60. letech, nebo vyrábějí licenčně generačně starší ruskou techniku.
Občas se povede najít nika, mimo zájmy zbrojovek hlavních velmocí a uvede se povedený výrobek (např. Tamara, ale popravdě druhý takový mě už nenapadá), ale jinak mají ty zbraně za soudobou špičkou dost značný odstup.
A pak se exportuje do států třetího světa. Tedy do části. Do té, která je na východní blok napojena. Nebo do té, která v tomto politiku neřeší a bere to, co má lepší poměr výkon/cena. A čs. zbraně, mají tento výkon vynikající. Bohužel nikoliv kvůli dobrým výkonům. Ale kvůli tomu, že exportujeme na velmi výhodné úvěry (tak moc potřebujeme tvrdou měnu). A někteří zákazníci už tak dobrý poměr výkon/cena ještě vylepšují tím, že nám nic neplatí, aniž bysme s tím mohli cokoliv dělat.
Dobře platící zákazníky se zájmem o východní techniku má stejně obšancovaný SSSR (který navíc dodává techniku modernější). Státy, které na kvalitu nehledí zase atakuje Čína (inu kdo by kupoval kvalitní, ale relativně drahý Sa-58, když může mít superlevnou čínskou AK-47 z „železa na hrnce“).
Že je situace se zastaralým a přebujelým zbrojním průmyslem neúnosná a že potřebnou modernizaci širokého zbrojního programu nemáme peníze si uvědomuje i komunistická vláda, která má v roce 1989 na programu jednání plán konverze zbrojního průmyslu.
Takže to je výchozí stav.