Názory k článku
Než přijde exekutor, přicházejí varování

Kromě výpovědi z práce či náhlé nemoci/úrazu nechápu důvody, proč někdo nesplácí své závazky, které si nadělal. Pak ten, co půjčí, je tem zlořád, který si dovolil chtít peníze zpět a je za to patřičně bit. A vlastně může být vůbec rád, že se mu vrátí zpět 10 % po 20 Kč měsíčně... A od toho existují pojistky, aby si lidé úvěry pojišťovali, když chtějí mít klid. Jenže škudlej, kde nemaj.

To je určitě nepříjemné, ale dluhy se platit musí. Když není možná dohoda, tak nastupují soudy. Jednodušší však je prodat auto, byt, chatu či cokoliv co prodat lze a vyrovnat se s věřiteli. Problém je na straně dlužníka, zavinil si ho sám, nikdo to za něj řešit nebude. Stačí se pár týdnů nezabývat vydaným platebním rozkazem a může být z toho "průšvih" do konce života..

V tom případě ČMSS nejsou korektní obchodní partneři, ale ... Zkusil bych si smluvit schůzku s jejich ředitelem na (alespoň krajské) centrále a celou věc řešit osobně tam. Nechce se mi věřit, že by se nenašlo rozumné řešení - leda, že ta vaše nemovitost je natolik zajímavá, že už je někdo připraven ji koupit za pár drobných. Dneska sice některé realitní kanceláře i jiné firmy nabízejí možnost oddlužení se zástavou nemovitostí, ale je to hodně drahé a ne vždy "košer" - bez právníka ani ránu..

A co rozhodčí doložka ala třeba firma na půjčky Profireal???Tam není dohoda možná a když ti dohohodu umožní tak ta stojí min. 25000 kč za to že ti udělají splátkový kalendář.To co si dovolí Exekutoři v téhle naší zemi nikde není jen tady.Přeji všem exekutorům hodně uspěchu a hodně bolestivou smrt až budou na svém prahu.Jsou jako za komunistu STB----Likvidují lidské životy

Součástí rozvodu nebylo majetkové vyrovnání? Nebylo rozdělení dluhu ani postoupení pohledávky? To je hodně bizarní.

Buď byl dluh sjednán na (ex)manželku, ona je dlužníkem, exmanžel ručitelem, a na nemovitost mu rozvodem vznikne zástavní právo ve výši svého ručení - nikdo přece neni tak blbej, aby ručil exmanželce za její dluhy na jejím baráku jen-tak na xycht a čestné slovo, žeano. Když tedy exmanželka nesplácí, banka zrealizuje zástavu a po ručiteli nic nepotřebuje (spíš by si ale exmanželka vzpomněla, že nějaké prachy přecejen má).

Nebo byl dluh sjednán na dva spoludlužníky, a v rámci rozvodového řízení soud určil komu patří majetek a komu patří dluhy - nedošlo-li v rámci tohoto vypořádání k náhradnímu ručiteli pro toho komu zůstal barák a úvěr, pak soud přikázal barák prodat a z něj dluh vyplatit (spíš by si ale exmanželka vzpomněla, že nějakého ručitele přecejen sežene).

Připadám mi že z toho příběhu kus chybí . . . .

no to bych blil, velebnosti. člověxe pořád učí. to je snad lepčí se nerozvádět.

nejlíp se vůbec nenarodit, což tedy vyplívá z předchozího :D

To bylo i dřív. S movitými věcmi problém většinou není, s nemovitostí je problém, zvláště pak pokud exmanžel/ka zůstanou v bytě/domku a nehnou se, páč nemají kam jít, teda nemají kam jít za přijatelný peníz, navíc ještě někdy vydírají toho zodpovědnějšího, že jsou tu děti a tak. Já bych to řešila razantně, sice se skřípěním zubů, ale natvrdo: prodej nemovitosti, splacení dluhů a rozdělení toho co zbylo na dvě části. Jinak soudy jsou v tomto doslova natvrdlé a v otázce dělení majetku nedospěly ani do fáze raného kapitalismu, přičemž socialismus je pro ně utopií a 21. století hudbou daleké budoucnosti. Jinak řečeno: co si na soudu nevyštěkáte, to nemáte. Soud není o racionálnosti, ale o tom, kdo soudce přesvědčí o tom, že má pravdu. Tlačte na ně, stěžujte si, buďte kverulant, otravujte je. Jde o Vaše prachy a oni jsou vcelku královsky placeni z našich daní!!

PS: taky jsem se kdysi rozváděla a taky byl dělen majetek. Soud vůbec nevzal v potaz nějaký dluh na nemovitosti, nařídil mi exmanžela vyplatit s tím, že zároveň zaplatim dluh prodávajícímu, od kterého jsme nemovitost kupovali. Podle této lgoiky bych za jednu nemovitost zaplatila dvakrát: jednou prodávajícímu, podruhé exmanželovi. O soudech a jejich způsobu uvažování mi teda nemusíte povídat nic, to je na zastřelení. Soudcům je to jedno, o jejich prachy nejde.

Kde to žijete? Soud rozdělil majetek a o dluhu řekl, že ten ho nezajímá, že to není majetek. Takže neodečetl nic a nařídil mi vyplatit exmanžela. Ten ale jaksi nedostal nic, protože na splátku kupní ceny nic nedal. Při nejlepší vůli nemůžu vyplatit exmanžela a ještě navíc zaplatit prodávajícímu, nejsem státní pokladna ani dojná kráva. Proto taky píšu, že uvažování soudu je opravdu, ale opravdu mimo rámec mého chápání. Fakt je, že ke konci promlčecí doby jsem prakticky nespala, protože naše soudy byly schopné mi to dát exekučně k úhradě. Naštěstí exmanžel to k soudu nedal, zneužil to ale jinak. Od té doby nemám o českých soudech žádné iluze. To snad i rohožka u dveří má vyšší IQ než soudce.

Nekecám, mám to od soudu písemně, jestli chcete, můžu Vám to v kopii poslat. Do doby vlastního rozvodu jsem taky podle selského rozumu měla za to, že se dělí aktiva i pasiva. Nedělí, teda alespoň v mém případě to tak nebylo. Dělilo se jen to, co se u soudu přiznalo jako majetek (což je v případě rozhádaných manželů vše, o čem se ten, co se cítí více ukřivděný, dozví). V mém případě to soud pochopil tak, že kupující - tedy oba manželé podepsali kupní smlouvu a platí splátky (my kupovali 1/2 domku od mého bráchy), tudíž na základě této smlouvy budou platit stále, a to i po rozvodu. O této kupní smlouvě se tedy nejednalo, jednalo se pouze o rozdělení majetku, který jsme si pořídili za dobu trvání manželství. Takže soud vyrovnání udělal tak, že exmanžel i já jsem měli platit prodávajícímu každý svou část a já zas měla vyplatit exmanžela v rámci dělení majetku. Já na to měla jaxi ten názor, že platba přes mezistupeň je zbytečný a platila rovnou prodávajícímu. Naštěstí tenkrát proti tomuto řešení nikdo neprotestoval.

Taková fosilie snad nejsem. Rozváděla jsem se v r. 1989, majetkové vyrovnání se dělalo r. 1990. Já to uvedla hlavně pro ilustraci, abyste si nedělali iluze o našich soudech. Bóže, kdo to tady kdysi vykřikoval cosi o právním státu a o "štíhlém" státu? Kdy se to uskuteční??

Na soudu získáte to, co si na něm vyřvete. Vyhraje ten, kdo soud přesvědčí o tom, že on má pravdu, ne ten, na jehož straně je jakési iluzorní právo. Proto má ta madam s váhama zavázané oči a paragraf je zkroucený jako hadr na vytírání podlahy, neb je možno ho zakroutit trochu méně a trochu více, vždy podle potřeby.

Jarmilo, Váš příspěvek z 8.34 jsem četl asi 4x a nejsem z něj moudrým. Další citát:"Dělilo se jen to, co se u soudu přiznalo jako majetek". No ano, jinak to ani být nemohlo, soud přece nemohl dělit něco o čem nevěděl. Z příspěvku vyplývá, že se soud společným dluhem a) vůbec nezabýval b) rozhodl o něm špatně.

Z toho si nic nedělejte, já na to taky koukala jako zjara. Soud se tím opravdu nezabýval. Třeba to bylo tím, že to bylo na konci socialismu, kdy nebylo zvykem kupovat nemovitosti na splátky (my měli ve smlouvě splátky na 10 let), protože nějaké hypotéky ještě nebyly na trhu a nemovitosti se stavěly postupně, jak jste stačil našetřit na materiál a řemeslníky.

Z majetku se dělilo jen to, o čem se soud dozvěděl. Protože jsme v té době už spolu nějaký čas nežili a já počítala s tím, že budu mít na krku splátky na barák, dávala jsem si z platu peníze stranou. O tom exmanžel nevěděl (nebyly to taky jeho peníze, i když byly vydělané v době trvání manželství), takže třeba o těchto penězích soud nerozhodoval. Mně se pak hodily na splátku dluhu a bráchovi koneckonců taky, protože se pustil do podnikání, kupoval v malé privatizaci na úvěr provozovnu (tehdy, v roce 1990, na nějakých cca 17% p.a.) a potřeboval peníze na jistinu do dražby. Do rozvodu jsme splátky platili společně a po ukončení majetkového vyrovnání jsem značnou část uhradila najednou. Věřte, že to není žádný med, být samoživitelka s malým dítětem a přitom splácet a ještě dostavovat nedokončenou nemovitost.

Cituji:"Soud rozdělil majetek a o dluhu řekl, že ten ho nezajímá, že to není majetek." Jarmilo, tomu prostě nevěřím.

Někde někdo citoval soudce, který prohlásil, že "na soud se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek." To je, řekl bych, vševypovídající.

Takhle se taky chodí pro spravedlnost:
http://www.mimibazar.cz/vtip.php?id=22365

vyzkoušejte si někdy tu pojistku přečíst. Ta pojistka je jen platba někomu za nic. Ta pojistka totiž nic neřeší

Nejde sice o občanské, ale obchodní dluhy, nicméně mám s neplatiči taky své zkušenosti. Často (1-3 případy měsíčně, dříve to bylo mnohem horší, teď už dokážu část neplatičů předem identifikovat podle určitých znaků chování) si klienti objednají službu, já vystavím fakturu a oni ji nezaplatí a zmizí ze světa.

V mé branži bohužel nelze požadovat platbu předem, neboť zákazníci by si objednali u konkurence (opravdu to nejde, protože ve firmách je většinou někdo zodpovědný za objednávky, někdo jiný za účetnictví a pokud je služba realizována expres, klient by nedokázal fakturu zaúčtovat a proplatit).

Sice můžu požádat soud o vydání platebního rozkazu (u faktur do 15000 Kč stojí poplatek 300 Kč), ale pokud si neplatič na poště nevyzvedne dopis, který soudy posílají do vlastních rukou, tak se platební rozkaz ruší a já nedostanu ani dluh, navíc ještě státu propadne soudní poplatek.

Podle mého názoru je to hlavně o morálce, jak občanské, tak obchodní.

nevěřte, že se s vámi věřitel domluví na nižších splátkách, s Cetelemem mám své skušenosti

Od hodně obyvatel tohoto zločineckého státu jsem vyslyšel název na tzv soudního exekutora," oODPORNÝ SPROSTÝ ZLODĚJ CHRANĚNÝ HNUSHÝM A ŠPATNÝM ZÁÁÁKONEM

Pokud budou exekutoři jednat skrytě a dlužník nebude mít možnost si dojednat podmínky u konkrétního exekutora v jeho kanceláři, je to pro mne organizace která si nezasluhuje žádný respekt.
Taky tu chybí pravidla a strop pro vymáhané částky, např pro malé částky do výše třeba pětinásobku a u větších postupně do nejvýše 1,5 násobku a institut odborné kurately pro ty nesolventní, kteří mají zájem situaci řešit.
Jakpak se projevila činnost exekutorů na počtu bezdomovců? dělal někdo takový sociologický průzkum?