Problém je v tom, že jakýkoliv výkyv v ekonomice nejprve postihuje firmy, a pak domácnosti. Tedy na inflaci těží zejména nejprve firmy (tam tečou peníze jako první) pak domácnosti (zvyšování mezd), Při deflaci je to opačně. Nejprve firmy přichází o peníze a následně domácnosti (snižování mezd).
Inflace jednoznačně hraje ve prospěch firem, deflace ve prospěch domácnostem. Domácnosti ale nikdy nezpůsobí ekonomický růst a růst životní úrovně. Naopak zakonzervování stavu a stagnaci.
Proto můj původní příspěvek konci filozoficky. Protože já neřeším to, co je správně. Záleží co chceme. Chceme se dál rozvíjet ekonomicky a zvyšovat svou životní úroveň, nebo nám to takhle stačí a měli bysme se spíš držet zpátky a obětovat určitou část životní úrovně do budoucnosti? Tohle nevím to je otázka na filozofa. Nicméně o tom to je. Rychlý rozvou s inflací, nebo spoření s deflací.