Spočítejte si...

Zavřít

Nepulte Pool!

V současnosti lze slyšet mnoho kritiky na adresu tzv. poolu pojistitelů poskytujících pojištění cestovních kanceláří proti úpadku. Cestovní kanceláře varují před růstem cen zájezdů, pokud pool zneužije svého monopolního postavení. Případ šetří antimonopolní úřad.

Ještě v nedávné době nabízela pojištění proti úpadku cestovní kanceláře také Zurich Pojišťovna. Ta tak v relativně nedávné době činit přestala a na trhu zůstal jediný provozovatel tohoto pojištění – tzv. pool.

Co je to tedy ten „pool“? Existují nahodilé události, které jsou natolik riskantní a těžko předvídatelné, že pouze málokterá pojišťovna může být schopna je plně pokrýt. V takových případech má pojistný trh zpravidla tři základní možnosti řešení.

V prvé řadě se může proti podobným rizikům zajistit. Pro pojišťovnu to představuje situaci, kdy přesune riziko na podstatně stabilnější a kapitálově silnější finanční instituci, která si může dovolit čelit podstatně vyšším krátkodobým ztrátám. Ne všechna rizika ale je někdo ochoten zajistit.

Druhou možností je, že větší množství pojišťoven utvoří jisté seskupení a pojistí dané riziko společně. Takové pojišťovny se podělí o pojistné a v případě pojistné události každá z nich hradí pouze část pojistného plnění.

Takové pojišťovny pak mohou plnit každá ze svého nebo mohou vytvořit společný fond, ze kterého se případné škody platí. Popsanému seskupení se zpravidla říká pool.

Třetí možností pro pojišťovnu je takové riziko vůbec nepojistit. Nikdo totiž nemůže žádnou pojišťovnu nutit k tomu, aby provozovala obchod, který je pro ni nepřiměřeně rizikový.

Jelikož Zurich Pojišťovna trh pojištění cestovních kanceláří proti úpadku opustila, pravděpodobně věděla proč. Na druhou stranu, kdyby ostatní pojišťovny byly schopny bez nejmenších problémů čelit rizikům možného úpadku cestovních kanceláří samostatně, pravděpodobně by tak již dávno učinily.

Pojišťovny ale v současnosti nemají k dispozici dostatečně dlouhé časové řady k tomu, aby byly schopny zmíněná rizika správně kvantifikovat.

Celý spor o monopolní postavení poolu je tedy pravděpodobně zbytečný. Trh evidentně sám dospěl k závěru, že jedinou možností, jak podobným rizikům čelit, je vznik poolu, a že jednotlivé pojišťovny nemohou samy čelit specifickým rizikům toto pojištění provázející.

Pokud by antimonopolní úřad rozhodl, že se musí pool povinně rozdělit, zřejmě by takové rozhodnutí ke stabilitě trhu nepřispělo. Na jedné straně by jistě stouply náklady celého systému, na straně druhé by bylo hůře rozprostřeno riziko.

Riziko, že by pool zneužil svého monopolního postavení, přirozeně existuje. Je otázkou, zda by ale nebylo smysluplnější podřídit pool, jakožto přirozený monopol, nějaké drobné regulaci – např. by bylo možné navázat cenu pojistného na škodný poměr tohoto pojištění.

Pojišťovna, která se v současnosti rozhodne vystoupit z poolu, má šanci získat na svou stranu velké množství klientů. To je jistě velmi lákové. Skutečnost, že se tomu nestalo přirozenou cestou, zcela jasně hovoří proti jakémukoliv rozbíjení podobných sdružení.

Pokud chceme mít na svém trhu takováto povinná pojištění, je pravděpodobně nutné skousnout i nějakého toho monopolistu. Nelze přece znásilňovat trh vždy a všude.

Mimochodem by mohla nastat velmi zajímavá situace, kdyby antimonopolní úřad vyčlenil z poolu pojišťovnu, která by se následkem velkého škodného výkyvu stala nesolventní. Nemohl by být potom antimonopolní úřad volán k zodpovědnosti?

Anketa

Má být podle vašeho názoru pojištění cestovních kanceláří proti úpadku povinné?