Nejnižší daně? Monako, Andorra a San Marino

Daň z příjmů fyzických osob je důležitým zdrojem státních rozpočtů. Její výše v jednotlivých zemích světa se značně liší. Nejnižší daně platí obyvatelé nejmenších evropských států. Jaké daně platí a jaké platíme my ostatní? Jak dopadá Evropa ve srovnání se světem?

Evropané odvedou ze svého hrubého příjmu na dani z příjmů podstatně více než v ostatních zemích světa (s výjimkou malých západoevropských zemích – Monaka, Andorry, San Marina či Lichtenštějnska).

Vyměření celkové výše daně z příjmů fyzických osob je poměrně složité (existuje celá řada příjmů, které nejsou daňovým základem, musíme počítat s různě vysokými odpočitatelnými položkami a nesmíme zapomenout na různé úlevy či slevy na dani). Na dani z příjmů fyzických osob vyberou nejvyspělejší země světa téměř třikrát více peněžních prostředků než z daně právnických osob. Podíl daně z příjmů fyzických osob na všech daňových příjmech činí v členských zemích Evropské unie přibližně 30 %.

Nevíte, kdy a jak zaplatit daně? Čtěte článek „Daně v roce 2007: Kdy, kam, kdo, jak?“.

Evropské daňové ráje

Andorra (67 tisíc obyvatel), Lichtenštejnsko (30 tisíc obyvatel), Monako (32 tisíc obyvatel) a San Marino (29 tisíc obyvatel) jsou všechno malinké vyspělé západoevropské státy, které mají mnoho podobného: rostoucí turistický ruch, vysokou životní úroveň místních obyvatel a hlavně – nevybírají téměř žádné (případně velmi nízké) daně. Díky dostatečnému bohatství těchto zemí nejsou příjmy z vybraných daní zásadním finančním zdrojem státního rozpočtu.

Andorra

Andorra leží v západních Pyrenejích mezi Francií a Španělskem a je obklopena horami do výšky 3 000 metrů. Úředním jazykem je katalánština. Je zde mírné jaro a léto, zato však chladno po dobu šesti měsíců, což nahrává vášnivým lyžařům, kterých do Andorry proudí rok od roku více.

Andorra nevybírá žádné přímé daně (ani daň z příjmů, ani z majetku). Státní výdaje jsou financovány ze systému nepřímých daní, které jsou uvaleny na produkci, zpracování zboží a import všech produktů. Výše těchto nepřímých daní se pohybuje v rozmezí od 1 % do 12 % (v závislosti na druhu zboží).

Dalším zdrojem státního rozpočtu jsou daň z elektrické energie či telefonní poplatky. Obchodní společnosti musí státu odvádět roční paušální poplatek (cca 800 euro). Tento paušální poplatek může však být za určitých podmínek redukován.

Díky výhodnému daňovému režimu mají v Andoře trvalé bydliště mnozí movití Západoevropané.

Každý zaměstnanec ze své hrubé mzdy odvádí do státní pokladny na sociálním pojištění 5 % svého příjmu, jeho zaměstnavatel za něj odvádí dalších 13 %. Z odvedeného sociálního pojištění jde 51 % na zdravotní pojištění a 49 % na důchodové pojištění. Ze zdravotního pojištění je potom v případě nemocniční péče, návštěvy lékaře či nákupu léků hrazeno 75 % nákladů. Zbylých 25 % nákladů si musí každý občan hradit sám.

Lichtenštejnsko

Lichtenštějnsko má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě. Úředním jazykem je němčina. Základem hospodářství je bankovnictví a průmyslová výroba (přesněji strojírenství). Na vývozu se nejvíce podílí dentální výrobky a známky.

V Lichtenštejnsku hraje v současné době dominantní roli sektor služeb. Tak jako ve Švýcarsku dodržují místní banky důsledně bankovní tajemství.

Díky nízkým daním je v Lichteštejnsku zaevidováno mnoho mezinárodních firem, které ve skutečnosti operují v jiných státech. Přímé zdanění je poměrně nízké. Firmy platí daň z výnosu v rozmezí 7,5 % až 20 %. Daň z příjmů fyzických osob se v průměru pohybuje okolo 10 %. Daň z přidané hodnoty má tři sazby: základní 7,6 %, sníženou 3,6 % a super sníženou 2,4 %.

Monako

Po Vatikánu je Monako druhým nejmenším státem světa. V Monaku je největší hustota zalidnění na světě. Stát Monako je v podstatě město, které se skládá ze skalnatého poloostrova a úzkého pobřežního pásu. Od roku 1993 je Monako členem OSN.

Monako je závislé na vlastnictví nemovitostí, bankovnictví, pojišťovnictví, lehkém průmyslu a turistice. Na vývozu se nejvíce podílí chemické a farmaceutické výrobky. Dnes je Monako známé jako „daňový ráj“, kde se nevybírají žádné daně, pouze pár poplatků.

Od roku 2000 má Monako své zastoupení v Bruselu. V Monaku se platí eurem a je úzce napojeno na francouzskou státní politiku, úředním jazykem je francouzština (v minulosti bylo Monako pod nadvládou Francie). Každoročně se zde jezdí Grand Prix Formule 1 a Rallye Monte Carlo. Monacký fotbalový klub AS Monaco hraje nejvyšší francouzskou fotbalovou soutěž.

San Marino

V roce 1992 vstoupilo San Marino do OSN. Úředním jazykem je italština. Než byla vytvořena evropská měnová unie a začalo platit euro, platilo se v San Marinu italskými lirami. Od 1. 1. 2002 se však platí eurem.

Hospodářství je založeno na spotřebním průmyslu a turistickém ruchu. San Marino je čím dál častějším cílem zahraničních návštěv a zdroje z turistiky jsou základem ekonomiky. Přibližně 52 % obyvatel pracuje ve službách, 41 % v průmyslu a 7 % v primárním sektoru. Inflace je dlouhodobě na nízké úrovni, pohybuje se okolo 2 %.

V zemědělství je převážně pěstováno obilí, víno, olivy a zelenina. Z průmyslových výrobků jsou nejvýznamnější keramické produkty, nábytek, likéry a oděvní průmysl. San Marino exportuje především obilí, vlnu, vápno a dopisní známky (jejich prodej se podílí na HDP 10 %).

Důležitým zdrojem státního rozpočtu je turismus (podílí ze 60 % na příjmech státu). Přímé daně nejsou v San Marinu vybírány, jsou zavedeny pouze povinné poplatky.

Východní Evropa a rovná daň

V posledních letech několik východoevropských zemích zavedlo jednotnou sazbu daně u daně z příjmů fyzických osob, tzv. „rovnou daň“. Jedná se o Slovensko (19 %), Lotyšsko (25 %), Estonsko (22 %), Rumunsko (16 %) a Rusko (13 %). Sazba daně z příjmů fyzických osob je tak pro všechny občany stejná. Kdo má vyšší příjem, ten odvede státu i více peněz (např. 22 % z 200 000 SKK je více než 22 % z 20 000 SKK).

Jednotná sazba daně ulehčuje občanovi vyplnění daňové přiznání, neboť je administrativně jednodušší. Její vymahatelnost je snazší, protože se mnohem lépe zjišťují případné nedoplatky.

I u rovné dani jsou v jednotlivých zemích zavedeny odpočitatelné položky nebo slevy na dani. Efektivní zdanění je proto ještě výrazně nižší, než jaká je sazba „rovné daně“. Především díky správnému nastavení odpočitatelných položek či slev je „čistá mzda“ i u občanů s podprůměrným příjmem vyšší, než když bylo v jednotlivých zemích více daňových pásem.

Nižší a jednodušší zdanění se v těchto zemích promítlo v hospodářském růstu (především u Estonska).

Evropané odvádí vysoké daně

Samotná sazba centrální daně z příjmů fyzických osob se v Evropě pohybuje od 0 % – 50 % (poslední pásmo v Belgii). Současně však v devíti evropských zemích odvádí občané zvlášť centrální daň z příjmů fyzických osob a místní daň z příjmů fyzických osob (v některých případech je vyšší než centrální daň). Jedná se o Belgii, Dánsko, Finsko, Island, Itálii, Norsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

Vzhledem k náročnému výpočtu daně z příjmů v Evropě nám pro lepší porovnání zdanění poslouží uvedení daně u průměrné mzdy a uplatnění pouze základní odpočitatelné položky. Za této situace na dani z příjmů odvedou nejvíce Dánové (32 % z hrubé mzdy), Finové (25 %), Islanďané (25 %), Švédové (23 %) a Němci (21 %). Nejméně naopak na dani odvedou Slováci, Lucemburčané, Irové, Estonci a Litevci (pod 9 %).

V Česku činí daň u průměrné mzdy ve výši 20 000 Kč částku 2 018 Kč, takže na dani z příjmů u průměrné mzdy při uplatnění pouze základní odpočitatelné položky odvedeme něco přes 10 %. V Česku je však současně sociální a zdravotní pojištění jedno z nejvyšších v Evropě.

Daň z příjmu fyzických osob v mimoevropských zemích

Daň z příjmů fyzických osob je v Jižní Americe poměrně nízká a všechny země mají podobné sazby daně. Drobní živnostníci však daně téměř neodvádí, daňová morálka je zde nízká a mnoho podnikatelů se pohybuje v „šedé ekonomice“.

Pro všechny asijské země jsou charakteristické nízké daně z příjmů fyzických osob se současně nízkou sociální ochranou občanů. V nejvyspělejší asijské zemi – Japonsku jsou daňové sazby dle vykázaného příjmu 10 %, 20 %, 30 % a 37 %. Je ovšem zavedena možnost odpočtu výdajů na vzdělání a péči o děti ze základu daně. Efektivní zatížení (po odpočtu odčitatelných položek) u průměrných mezd tedy činí na dani z příjmů fyzických osob necelých 6 %.

Z afrických zemí si uvedeme dvě nejvyspělejší: Jihoafrickou republiku a Maroko. Daň z příjmů fyzických osob v Jihoafrické republice je rozdělená do 6 daňových pásem v závislosti na výši příjmu. Daň má progresivní charakter. V Maroku se sazba daně pohybuje od 0 % do 41,5 %.

Zástupcem dalšího světadílu je Austrálie, kde se daňové sazby pohybují od 17 % do 47 %.

Na závěr si uveďme USA. V hospodářsky nejvyspělejší zemi světa – Spojených státech amerických – se daňová sazba pohybuje od 0 % do 35 %, u průměrného příjmu a uplatnění základní odpočitatelné položky celkové zdanění činí 16 %.

Daň z příjmů fyzických osob v roce 2007 ve světě(v %)
Země Sazba daně
minimální maximální
Argentina 9 35
Austrálie 17 47
Belgie 25 50
Brazílie 15 27,5
Bulharsko 10 24
Česko 12 32
Čína 5 45
Dánsko 38 59
Egypt 20 40
Estonsko 22
Finsko 9 32,5
Francie 10 48,09
Indie 10 30
Indonésie 5 35
Izrael 10 49
Irsko 20 42
Itálie 23 43
Japonsko 10 37
JAR 18 40
Kanada 15 29
Kypr 20 30
Litva 10 35
Lotyšsko 25
Lucembursko 6 38,95
Maďarsko 18 36
Malta 15 35
Mexiko 3 29
Německo 15 42
Nizozemí 0 52
Norsko 28 51,3
Nový Zéland 0 39
Polsko 19 40
Portugalsko 10,5 40
Rakousko 21 50
Rumunsko 16
Rusko 13
Řecko 0 40
Slovensko 19
Slovinsko 16 50
Španělsko 15 45
Thajsko 5 37
Turecko 15 35
USA 0 35
Velká Británie 0 40

Prameny:

  • The World Wide Tax and Tax Source Network 2007 
  • OECD, Inoceme Tax Tables, Table 1. Central government personal income tax rates and thresholds 

Anketa

Jaké je vaše efektivní zdanění?

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 2. 2010 0:40