Nějak si nejsem jistý, co je tohle za článek.
1) Nevidím v něm informace, které by člověk už nevěděl z dřívějších článků na Měšci.
2) Přijde mi to dost nedokončené. Třeba věta "Avšak i přes uvedené rozhodnutí odmítla pojišťovna poškozenému poskytnout plnou náhradu škody na havarovaném vozidle." je zajímavá, ale kde jsou nějaké informace o tom, jak to dopadlo? Jak si mohla pojišťovna dovolit vyplatit peníze proti soudnímu rozsudku? Nebo aspoň nějaký odkaz na další informace, tohle je docela zásadní věc, bych řekl.
Článek s dosti nevyužitým potenciálem. Tohle je docela horké téma, které se týká prakticky všech motoristů. Je dobré vědět, zda obyčejný člověk má nějaké páky na podvodné (tj. všechny) pojišťovny. Přitom Ústavní soud to řekl jasně a správně: "Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla." Tuto větu je potřeba napsat červeně fontem velikosti 72 a větší, zarámovat a povinně vystavit ve všech kancelářích všech pojišťoven.
Ano, bude, protože nabouranou Škodovku 120 už nekoupí opravdu nikdo. Leda pár nadšenců, co si z ní budou něco kutat, ne ti, kteří by ji koupili na ježdění. Nezacházej zase do absurdna, i když vím, že je to tvoje specialita. Ale jsi dost inteligentní na to, abys nesmyslnost tohoto svého příspěvku viděl. Máš na víc.
Jenže zrovna v tomhle pravdu má... Ona totiž ta teze o znehodnocení vozidla opravou platí tak do pěti, možná sedmi let stáří. Jenže jakmile je auto starší a začne reznout, tak je výměna dílů po havárii jasným zlepšením, někdy i docela zásadním. Viz třeba konstrukční chyba Felicií, kterým prakticky všem rezly zadní dveře kolem nějakého blbě řešeného žlábku - pokud auto dostalo celkem zanedbatelný "tukanec" zezadu, který vedl k výměně, tak pak působilo při prodeji výrazně lépe.
Mimochodem za socialismu byly pojistné podvody právě pro zvýšení ceny starších aut poměrně běžné, právě proto, že auta se používala výrazně déle a tak obvykle začal být problém s korozí. Dnes význam tohoto logicky klesl, ale to neznamená, že to vůbec neexistuje.
Ano, ale to se pořád týká jenom drobných ťukanců. Když se při nabourání naruší kostra auta (a tím i změní jeho deformační zóny), to auto už prostě nemůže mít větší hodnotu, než před bouračkou. Pokud se jen pomačkají plechy, pak ano, lze řešit, že je auto výměnou dílů zhodnocené. Ale takové auto nebude vedené jako bourané. Jestli jo, pak po českých silnicích jezdí tak možná 10 nebouraných aut, víc to nebude...
Před několika dny mi mladá řidička nabořila vozidlo Mazda 626 z roku 1992. Až do osudného dne bylo v naprostém pořádku, garážované a udržované - pravda, před několika týdny mi někdo odřel přední nárazník a další někdo mi lehce poškodil zadní nárazník. Nyní mi slečna urazila kus zadního nárazníku a promáčkla blatník. V neznačkovém servisu odhad škody za 18 000,-Kč. Česká pojišťovna škodu likviduje jako totální škodu. Stanovila hodnotu vozidla před PU na 9 300,- Kč a po odečtení použitelných zbytků mi poukazuje 7 600,-Kč s tím, že potřebné díly seženu na vrakovišti. Tedy přesně ten případ, který zde autor čtivě popisuje. Mám se tedy s pojišťovnou soudit, je zde nález Ústavního soudu - ale je ta cesta opravdu průchodná? Vyzkoušel to někdo? Mohl bych autora požádat o pomoc?