Nedostal manažerský bonus, ostatní ano. Soud mu ho přiklepl

Pokud jednomu manažerovi nevyplatíte pobídkovou složku mzdy kvůli nedosažení plánu a ostatní manažeři, kteří ho nesplnili úplně stejně, ji dostanou, porušujete zásadu rovného zacházení.

Chce-li zaměstnavatel motivovat manažery k vyšší ziskovosti pobídkovou složkou mzdy, musí to dělat spravedlivě. Pokud manažeři společně cíle nedosáhnou a bonus stejně dostanou, musí ho dostat všichni. Jinak se jedná o porušení zásady rovného zacházení.

Nesplněný plán

Žalobce byl zaměstnán u zaměstnavatele v pracovním poměru jako obchodní ředitel pro Českou republiku. Jeho mzda (stanovená mzdovým výměrem) se skládala ze:

  • základní složky 147 000 Kč,
  • ročního bonusu 360 000 Kč a
  • ročního příspěvku na životní pojištění ve výši 8000 Kč.

Výše a nároky na výplatu jednotlivých složek mzdy a splatnost mzdy jsou stanoveny ve mzdovém předpisu žalované společnosti, podle něhož se při splnění ziskového cíle ze 100 % a více bonus vyplácí v plné výši (včetně navýšení nad 100 %). Při splnění cíle z 51–90 % se bonus vyplácí do výše dosaženého procenta a při plnění cílů do 0–50 % se bonus nevyplácí. Zaměstnavatel splnil plán zisku jen na 47 %. Žalobce – zaměstnanec sám – splnil plán zisku v roce 2008 na 42,3 %, čemuž odpovídá bonus ve výši 152 280 Kč, ale ten nedostal, ačkoliv za rok 2008 byly bonusy, i když ne v plné výši, vyplaceny jiným zaměstnancům, i když také nesplnili podmínku pro jeho přiznání.

Všichni manažeři, kterým byl bonus stanoven ve mzdovém výměru, tedy bonus dostali, s výjimkou žalobce, se kterým byl v následujícím roce rozvázán pracovní poměr pro nadbytečnost. Ten se tedy domáhal žalobou, aby mu zaměstnavatel zaplatil 152 280 Kč s úroky z prodlení.

Zaměstnavatel se vymlouval na nesplněný cíl

Žalovaný zaměstnavatel pochopitelně namítal zejména to, že žalobci nárok na roční bonus nevznikl, neboť při plnění cílů v rozmezí 0–50 % se bonus nevyplácí. Spor opakovaně projednávaly soudy prvního stupně a soud odvolací, aby nakonec soud odvolací žalovanou částku zaměstnanci přiznal.

Dospěl k tomu na základě zjištění, že zaměstnanci firmy (kteří zároveň vykonávali funkci jeho jednatele) pan S. a pan V., kteří také bonus nedostali, neměli ve mzdových výměrech obsaženou složku roční bonus, který jim proto nemohl být vyplacen. Všem ostatním manažerům s výjimkou žalobce byl ale roční bonus na základě vyhodnocení výkonnostního ročního cíle, byť ne v plné výši, vyplacen.

Dospěl proto k závěru, že žalovaný zaměstnavatel porušil zásadu rovného odměňování zaměstnanců za vykonanou práci, neboť nebylo prokázáno, že by pro nevyplacení ročního bonusu žalobci byl jakýkoli jiný důvod než důvod diskriminační. Proti takovému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

Když něco navíc, tak všem

Nejvyšší soud ČR tedy judikatorně řešil otázku, zda a kdy má zaměstnanec právo na plnění odpovídající pobídkové složce mzdy, která mu nebyla zaměstnavatelem vyplacena pro nesplnění některé z podmínek stanovených vnitřním předpisem, jestliže tuto složku mzdy vyplatil ostatním odměňovaným za práci stejným způsobem. A to přestože ani tito zaměstnanci nesplnili stejnou podmínku stanovenou pro její vyplacení.

Jednou z oblastí, v nichž jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, je odměňování za práci (poskytování mzdy, platu nebo odměny z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti). Nerovné zacházení při poskytování pobídkových složek mzdy může vyplývat z rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání této složky mzdy na základě zhodnocení dosažených pracovních výsledků. Nebo může být založeno již samotným vnitřním předpisem stanovícím podmínky pro přiznání nároku na pobídkovou složku mzdy.

Porušením zásady rovného zacházení při odměňování za práci je též jednání zaměstnavatele spočívající v tom, že zaměstnanci nevyplatí pro nesplnění některé z podmínek stanovených vnitřním předpisem pobídkovou složku mzdy, kterou naopak vyplatil ostatním odměňovaným za práci stejným způsobem, přestože ani tito nesplnili stejnou podmínku stanovenou pro její vyplacení.

Za škodu způsobenou zaměstnanci tímto jednáním, které je porušením právní povinnosti, zaměstnavatel odpovídá.

V projednávané věci, kterou uzavřel Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2863/2015, ze dne 26. 5. 2016, žalovaný zaměstnavatel nepřiznal žalobci pobídkovou složku mzdy za rok 2008 (bonus) na základě vyhodnocení jeho výkonnostních ročních cílů, podle něhož žalobce tyto cíle splnil na 42,3 %, z důvodu nesplnění podmínky stanovené ve vnitřním mzdovém předpisu žalovaného, podle níž se bonus vyplácel jen při splnění cíle zisku žalovaného na více než 50 %, neboť žalovaný splnil v roce 2008 plán zisku jen na 47 %.

Vzhledem k tomu, že všem ostatním svým manažerům odměňovaným stejným způsobem jako žalobce tuto pobídkovou složku mzdy poskytl, přestože ani oni uvedenou podmínku pro vyplacení bonusu stanovenou ve vnitřním mzdovém předpisu nesplňovali (aniž by tedy ve vztahu k nim – na rozdíl od žalobce – vyvodil závěry z toho, že v roce 2008 nebylo dosaženo cíle zisku žalovaného na více než 50 %), dopustil se vůči žalobci – jak vyplývá z výše uvedeného a jak správně dovodil odvolací soud – porušení zásady rovného zacházení při odměňování za práci.

Zaměstnavatel je povinen nahradit mu škodu spočívající v části ročního bonusu odpovídající míře splnění jeho výkonnostních ročních cílů, která žalobci nebyla vyplacena v důsledku tohoto porušení právní povinnosti žalovaného.

Poukazoval-li zaměstnavatel na rozdílnost činností jednotlivých manažerů a nároků na ně kladených, pak přehlédl, že podmínku pro vyplacení bonusu spočívající ve splnění cíle zisku na více než 50 % stanovil – přes tyto rozdílnosti – ve vnitřním mzdovém předpisu pro všechny manažery stejně. Tuto podmínku byl proto, s ohledem na zásadu rovného zacházení, povinen vůči nim též stejně uplatňovat.