Hlavní navigace

Návrh Evropské komise: Za krach jakékoli banky v EU budou platit i Češi

9. 3. 2012
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Z Evropské komise padl návrh, že by si jednotlivé fondy pojištění vkladů ve všech zemích „vypomáhaly“ a výplata při krachu bank či záložen se zkrátí na 7 dnů. A my to zaplatíme.

Návrh, že by  fondy pojištění vkladů v jednotlivých zemích vypomáhaly prostřednictvím poskytování úvěrů v případě krachu, může dojít k reálnému  naplnění. To potvrzuje předseda správní rady fondu pojištění vkladů Josef Tauber  „Padl návrh, že fondy pojištění vkladů budou bratrsky spolupracovat,“ řekl Tauber. „V případě, že nějaký zahraniční fond pojištění vkladů nebude mít na splacení závazků, budeme nuceni mu poskytnout úvěry,“ dodal.

Už v minulosti jsme přitom přinesli článek, že existence fondu pojištění vkladů může vést k morálnímu hazardu, kdy velké bankovní společnosti jsou nucené se „skládat“ na své konkurenty v podobě malých kampeliček. Vyšší úroky, které kampeličky nabízejí, musejí být logicky kompenzovány rizikovějším půjčováním a investicemi, u kterých existuje vyšší pravděpodobnost, že se ukážou jako ztrátové. V nevýhodě jsou proto velké banky. Zatímco v jejich případě nebude mít fond pojištění vkladů dostatek prostředků ke splnění svých závazků, u malých, okrajových kampeliček by to nemusel být problém. Čtěte více: Jsou úspory na spořicích účtech v ohrožení?

Morální hazard v praxi

Další morální hazard ještě větších rozměrů by mohl nastat v případě realizace návrhu Evropské komise ohledně povinné spolupráce všech fondů pojištění vkladů. V podstatě by to znamenalo jediné: pokud se v Itálii, Portugalsku nebo Řecku otřese nějaká banka a zdejší fond pojištění vkladů nebude mít dostatek peněz na plnění vlastních závazků, budou muset zdejší konzervativní vkladatelé zaplatit tuto ztrátu. Existují také pochybnosti ohledně návratnosti těchto nízkoúročených úvěrů. Čtěte také: Hrozí nám rozpad eurozóny?

Rozšíření dluhové krize by vedlo k pádu bank

Dluhová krize nám potvrdila, že i ty nepravděpodobné scénáře se mohou naplnit. Dlouho odmítané řešení v podobě „oficiálního bankrotu“ neboli částečného odpisů dluhopisů došlo v případě Řecka k naplnění. Banky, které investovaly do řeckého dluhu, se otřásly. A to překvapivě i ty naše. Řecko způsobilo Komerční bance skoro 30% pokles zisku. ČSOB musela z řeckých obligací odepsat 3 miliardy. A to se Řecko svou velikostí hrubého domácího produktu podílí jen 2 % v celé EU.

V případě prohloubení problémů Španělska, které vytváří 8,7 % HDP nebo Itálie (12,7 %), by mohlo dojít k zhroucení celého bankovního sektoru. Naše vysoce ziskové dceřiné banky s nepříliš vysokou účasti v zahraničních dluhopisech by přežily, horší situace by byla u jejich mateřských společností, které se i v současné době potýkají se značnými problémy. 

Zaplatí to daňoví poplatníci

Ani veškeré prostředky nashromážděné ve všech fondech, nemusí stačit k tomu, aby se banky zachránily. Závazky fondu přitom nepřímo garantuje státní rozpočet. Jednoduše by to znamenalo, že by se na záchranu zahraničních bank museli (opět) skládat daňoví poplatníci. I v případě nesplnění tohoto nereálného scénáře se však nepřímo dává na vědomí, že italští nebo portugalští bankéři můžou dále provádět riskantní investice. Zaplatí to totiž někdo jiný. 

Je to podivuhodné, protože se bankovnímu systému v eurozóně pomáhá ze všech stran. Jednotlivé země se skládají na půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu prostřednictvím devizových rezerv svých centrálních bank. Ten zase úvěry poskytuje problémovým zemím, které díky tomu mají na splácení svých dluhopisů, často právě ve vlastnictví jednotlivých komerčních bank. Nehledě na různé úvěrové programy Evropské centrální banky, které zase pomáhají jen bankám.

Fond pojištění vkladu uklidňuje, zároveň ale varuje

Tauber se zúčastnil jednání ohledně zavedení tohoto opatření. Sám jsem řekl, že tento návrh přese mě neprojde, hájí se Tauber. Bylo mu prý řečeno, že se to schválí formou zákona a že s tím vlastně nebude moci nic dělat, načež prý odpověděl: Tak to raději rezignuji.

Podle Taubera to vypadá, že tento návrh je zatím ve fázi, kdy se o něm neuvažuje.  Nevyloučil však brzké oživení tohoto „projektu“. Příklad přijímání Lisabonské smlouvy ukazuje, že Evropská komise podnikala kroky, které nebyly zcela standardní. Čtěte také: Je Evropská unie novým Sovětským svazem?

Výplata se zkrátí na 7 dní

Co se však určitě podle něj zavede je zkrácení vyplácení prostředků v případě krachu banky nebo záložny. Uvažuje se však o tom, že se výplata zkrátí už na 7 dní a posléze možná ještě na 3 dny. Argumenty Evropských komisařů jsou údajně takové, že to takto stabilně funguje ve  Spojených státech, musíme je tedy následovat. Zkrácení této lhůty si vyžádá obrovské investice na informační systémy jednotlivých bank. A kde se to projeví? Na nižších výnosech u spořících a termínovaných účtů. 

dan_z_prijmu

Zkrácení doby výplaty také povede k tomu, že fond bude muset investovat uložené peníze (pro případ krachu) do vysoce likvidních finančních instrumentů v podobě krátkodobých dluhopisů (pokladničních poukázek). Tam jsou však výnosy minimální a nedosáhnou inflace. Znamená to, že peníze ve fondu se budou reálně znehodnocovat. Lze také spekulovat, zdali tento krok vůbec má nějaký smysl pro zmírnění paniky v případě krachu nějaké banky.

Závěr

Návrhy, které předpokládá Evropská komise nejen, že nepomohou stabilitě bankovnímu systému, ale vytvářejí značný morální hazard, který může naopak bankovnímu systému výrazně uškodit. Češi, kteří spíše preferují bezpečí svých vkladů a velice neradi by viděli nějaké riskantní počínaní s jejich penězi, mohou na to výrazně doplatit. Snižování doby vyplácení prostředků ze zkrachovalých bank a záložen vytváří další dodatečné náklady, které banky budou muset absorbovat snižováním výnosů u spořících a termínovaných účtu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nejčastěji se věnuje tématům z oblasti investování, financí a makroekonomie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).