Naúčtoval si o 36 Kč více na jízdném a dostal okamžitý vyhazov

Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem je podle soudů i vyúčtování cestovních náhrad, kam se vám omylem připletou dvě jízdenky navíc.

Zaměstnanec navýšil vyúčtování cestovních náhrad o pouhých 36 Kč. Od okamžitého zrušení pracovního poměru ho pak nezachránila ani strastiplná dlouholetá cesta po soudech. Ty řekly, že šlo o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.

Omyl nebo hrubé porušení kázně?

Zaměstnavatel sdělil dopisem ze dne 1. 8. 1997 zaměstnanci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že zaměstnanec k vyúčtování cestovních náhrad za měsíc červenec 1997 předložil jízdenky (ze dne 1. 7., 3. 7. a 12. 7. 1997) k vyúčtování nákladů na dopravy, které „nemohl realizovat“.

Zaměstnanec se jako žalobce u soudu domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že do vyúčtování cestovních náhrad za měsíc červenec 1997 omylem zahrnul jízdenku ze dne 1. července 1997, stejně jako omylem připojil jízdenku ze dne 12. července 1997. 

Omylem tedy předložil k vyúčtování jízdenky v hodnotě celkem 36 Kč s tím, že po upozornění na tuto skutečnost ze strany žalovaného jízdenky okamžitě z vyúčtování odepsal a dále neúčtoval. Vyúčtování jízdenky ze dne 3. července 1997 považoval za oprávněné. 

Škoda byla zanedbatelná

Soud prvního stupně napoprvé žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že žalobce porušil pracovní kázeň tím, že vyúčtoval jízdenku ze dne 1. 7. 1997 v hodnotě 17 Kč a jízdenku ze dne 12. 7. 1997 v hodnotě 19 Kč, ačkoliv nepředstavovaly jím vynaložený náklad. Ale toto porušení pracovní kázně nedosahovalo intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nutné pro okamžité zrušení pracovního poměru. 

Vycházel přitom z toho, že sám žalovaný potvrdil, že 

  • žalobce byl jeho nejlepší zaměstnanec v dané profesi, 
  • s ním nebyly nikdy žádné problémy co do účtování náhrad, 
  • pracoval spolehlivě a iniciativně, 
  • hodnota chybně účtované jízdenky je zanedbatelná, 
  • žalobci proplacena vůbec nebyla a žalovanému žádná ztráta nevznikla, 
  • se jednalo o první porušení pracovní kázně žalobcem a 
  • mu mohlo být zabráněno přísnější kontrolou cestovních náhrad. 

V zastávané funkci si to neměl dovolit

Proti tomu se zaměstnavatel odvolal a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že při posuzování intenzity porušení pracovní kázně nehodnotil za zásadní žalovaným považovanou skutečnost, že žalobce se vytýkaného jednání dopustil, ač zastával funkci „revizora-kontrolora dopravy a přepravy“ a že nepřihlédl k dalším okolnostem případu, jež v řízení vyšly najevo. 

Podle nich žalobce předkládal vyúčtování cestovních náhrad z kontrolní činnosti za celý kalendářní měsíc. Stranou hodnocení prý také zůstalo tvrzení žalobce, že po upozornění na dvojí nesprávné vyúčtování jízdenek tyto jízdenky z vyúčtování odepsal a dále neúčtoval. 

Nestalo se to poprvé

Napodruhé soud prvního stupně žalobu zamítl. Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně přihlédl i k tomu, že žalobce také při vyúčtování cestovních náhrad za měsíc červen 1997 vyúčtoval neoprávněně jízdenku v hodnotě 20 Kč. 

Podle soudu prvního stupně tak vychází najevo, že nesprávně účtované jízdenky v červenci 1997 nebyly ničím výjimečným, jak se původně zdálo. S ohledem na to, že mezi dodatečně nalezenou jízdenkou z června 1997 a vyúčtováním z července 1997 je nejtěsnější časová souvislost, svědčící o opakovaném závadném jednání žalobce, dovodil, že porušení pracovní kázně žalobcem při vyúčtování za červenec 1997 dosahuje stupně intenzity zvlášť hrubého porušení pracovní kázně. 

Jaké okolnosti je třeba hodnotit?

Nicméně po odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a věc mu vrátil dalšímu řízení. Vytkl opět soudu prvního stupně, že při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně nepřihlédl ke všem dalším okolnostem případu. 

Soud má zejména přihlížet k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji, k jeho plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění pracovníka, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností pracovníka, k důsledkům porušení pracovních povinností pro zaměstnavatele a k výši způsobené škody. 

Zklamal důvěru zaměstnavatele

Napotřetí soud prvního stupně žalobu zamítl. Znovu dospěl k závěru, že u jízdenek ze dne 1. 7. a 12. 7. 1997 v hodnotě 17 a 19 Kč vyúčtovaných v červenci 1997 se jednalo o vyúčtování neoprávněné a vědomé. 

Při posuzování intenzity porušení pracovní kázně přihlédl k tomu, že žalobce se dopustil svého jednání za situace, kdy mu byla vložena maximální důvěra a bylo spoléháno na jeho čestnost právě s ohledem na jeho zařazení kontrolora-revizora dopravy. Žalobce tak má být tím, kdo je zodpovědný za dodržování předpisů. 

Přihlédl též k tomu, že žádná přímá škoda jednáním žalobce sice nevznikla, avšak o této události se dozvěděli nejen zaměstnanci žalovaného, ale i firmy, u kterých chtěl žalovaný provádět přepravní kontrolu, že se tak stalo v počátcích činnosti žalovaného, což mohlo mít negativní dopad na potencionální zákazníky, a že se jedná o úmyslné, opakované jednání. Porušení pracovní kázně považoval za zvlášť hrubé. 

Čtěte také: Za jaké prohřešky můžete a za jaké nemůžete vyletět na hodinu? (PŘÍKLADY)

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se jednáním vytýkaným v okamžitém zrušení pracovního poměru (s výjimkou účtování jízdenky ze dne 3. 7. 1997) dopustil porušení pracovní kázně. Za správné považoval též to, jak soud prvního stupně přihlédl k charakteru žalobcova jednání i zastávané funkci, k tomu, že se jednání dopustil úmyslně, opakovaně, neboť neoprávněné vyúčtování bylo zjištěno i v červnu 1997, a k dosavadnímu dobrému pracovnímu hodnocení žalobce.

Žalobce si podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který případ zhodnotil ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1434/2001 ze dne 13. 6. 2002 podobně jako soudy nižšího stupně. 

V posuzovaném případě při zkoumání, zda žalobce tím, že do vyúčtování cestovních náhrad za měsíc červenec 1997 přiložil jízdenky, které nemohl realizovat, porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, odvolací soud k okolnostem významným pro posouzení intenzity porušení pracovní kázně náležitě přihlédl. Shodně se soudem prvního stupně přihlédl k charakteru žalobcova jednání, k zastávané funkci, k tomu, že se jednání dopustil úmyslně, opakovaně i k dosavadnímu dobrému pracovnímu hodnocení žalobce. 

Správně rovněž odvolací soud přihlédl i k tomu, že bylo zjištěno nesprávné vyúčtování cestovních nákladů žalobcem v měsíci červnu 1997, který předcházel onomu vyúčtování za měsíc červenec 1997, pro jehož nesprávnost byl s žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr. 

29 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 10. 2014 23:56