Naštvaný živnostník: Švarcsystém mi dává svobodu, stát potíráním přijde o peníze

Zpověď živnostníka, který pracuje ve švarcsystému. Varuje, že stát postihováním švarcsystému jen prodělá.

Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Ministrem financí plánují zahájit mohutné kontroly švarcsystému. Důvodem jsou nízké odvody, které živnostníci platí: Stát přichází o nemalé částky na odvodech. Tyto zdroje pak chybějí při financování systému veřejného zdravotního pojištění a hlavně v důchodovém systému, komentuje Simona Hornochová, náměstkyně ministra financí.

Co je to švarcsystém?

Švarcsystém získal jméno po benešovském podnikateli Jaroslavu Švarcovi, který zaměstnával lidi na živnostenský list na počátku 90. let.
Jak poznat švarcsystém? Zásadní pro vás bude, zdali splňujete definici závislé práce. Pokud konáte soustavnou činnost pro jednoho zaměstnavatele na živnostenský list, máte pevnou pracovní dobu, práci vykonáváte s nástroji a v prostorách zaměstnavatele, pak vaše práce splňuje charakteristiky závislé práce a nacházíte se tedy ve švarcsystému. Švarcsystému se však můžete vyhnout, tipy najdete v článku: Víme, jak obejít švarcsystém

Švarcsystém, je dle zákona o zaměstnanosti od 1. ledna 2012 považován za nelegální a je posuzován jako přestupek.

Pokud se také zjistí, že živnostník dlouhodobě pracuje pro jeden subjekt, pak se riziko kontroly výrazně zvýší. Podle odhadů se ve švarcsystému údajně nachází přibližně 300 000 lidí. Exministr práce Jaromír Drábek si přitom na švarcsystému doslova vylámal zuby. Kontroly byly nejen značně nákladné, ale také šikanující a obtěžující. Potírat švarcsystém je nešťastné. Firmy často nemají jinou možnost, komentoval věc Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Parazit Petr

Jedním z těchto 300 000 lidí je také živnostník, kterému můžeme říkat Petr. Své jméno pochopitelně uvádět nechtěl, poskytl nám ale zajímavou zpověď a názory. Pracuje jako programátor v jedné velmi úspěšné IT firmě, většinu práce dělá pro jednoho zaměstnavatele a v jeho kancelářích, zdá se tak, že splňuje podmínky švarcsystému.

Petr se velmi obává kontrol, které by mohly přijít: Nejdříve jsem se klepal za ministra práce „pravicové“ vlády Drábka, nyní mám obavu ze současné vlády Sobotky a Babiše, uvádí. Tažení proti švarcsystému chce ale zahájit především ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová: Myslím, že dělá čest svému příjmení. Povolanější osobu si zvolit nemohli, uvádí.

Státe, dej mi pokoj

Kritizuje především to, že stát se o něj stará, i když je plně samostatný: Proč mě stát nenechá na pokoji? Na odvodech sice zaplatím málo, kupuji ale výrobky v České republice, platím daně z přidané hodnoty, spotřební daně z alkoholu a benzínu. Dávám ale ušetřené peníze především lidem, kteří si to zaslouží. Nikoliv politikům, uvádí Petr. 

V případě, že by na něj přišla kontrola a vyměřila mu pokutu, pak se údajně chce státu pomstít: Přemýšlím, že bych šel na úřad práce. Peníze si poté budu vyplácet do společnosti v zahraničí nebo do společnosti mého známého. Stát ze mě neuvidí nic. Kéž by se tak bránila většina občanů a politici neměli na své výplaty, tvrdí s vráskou na čele Petr.

Sám však ale poté přiznává, že se jedná o daňový podvod: Já odmítám přejít do klasického zaměstnaneckého poměru. Nechci, aby mi stát přikazoval, jakou smlouvu mám či nemám uzavřít. Pokud mi to neumožní, pak bude mít dodatečné náklady. Já se kvůli tomu hroutit nebudu, dodává Petr.

Svoboda volby?

Na argument, že zaměstnanci musí platit mnohem více a že systém je vlastně nespravedlivý, kdy jedna skupina má výrazně nižší odvody, odpovídá: Ano, máte pravdu. Ale já jsem proto, aby si každý mohl rozhodnout, zdali chce být v zaměstnaneckém či ve „svobodném“ poměru. Nechci být zvýhodněn. Chci, aby tohle zvýhodnění mohli čerpat všichni, říká. 

Petr odmítá, že by to vedlo k prudkému propadu kvality zdravotní péče nebo dalšímu nárůstu deficitu na důchodovém účtu: Řada zaměstnanců je spokojená se svým stavem a nejspíše by nic měnit nechtěla. Zbytek by ale musel očekávat, že by měl výrazně nižší důchody nebo by se museli spolupodílet na nákladech zdravotní péče, například částečnou úhradou některých zákroku, navrhuje. 

Sám vymýšlí ještě odvážnější systém: Pokud by například rodiče živnostníka podepsali, že souhlasí s výrazně nižším důchodem a že jejich děti se o ně postarají, pak kde je problém? Takhle to fungovalo po generace. Místo chytrých řešení stát ale volí systém restrikce, tvrdí Petr. Údajně by mu nedělalo problém svým rodičům přispívat několik tisíc korun měsíčně. Vždyť do mě investovali tolik peněz, byli rádci v mém životě a teď mám starost o ně přenechat státu?

Současný „svobodný“ poměr považuje za ideální, neboť mu umožňuje tvořit vysoké úspory: Každý měsíc si můžu ušetřit přibližně 10 až 15 tisíc korun. Peníze poté spořím, část také investuji, především do akcií v zahraničí, uvádí. Podle něj se totiž nelze spoléhat na stát, že ho zajistí na důchod: Je to pro mě extrémně nevýhodné. Do důchodového účtu v průběhu svého života odvedu mnohem více, než dostanu. Kdo se ale postará o mě, až budu starý? Nikdo. Chci se proto zajistit sám.

Parazit politik?

Podle něj je pro systém mnohem škodlivější neefektivní státní správa – především úředníci či učitelé, kteří do společnosti nic nepřispívají, jen čerpají naše peníze. Každý asi zažil protivného úředníka, který si vůbec občana nevážil. Nejhorší je to ale ve školství. Pokud učitel znechutí vzdělávání dítěti, pak je jen malá pravděpodobnost, že se dítě bude chtít vzdělávat samo. Proč raději politici nezasáhnou proti těmto parazitům? A nejsou vlastně oni také paraziti? zakončuje Petr.

Anketa

Souhlasíte s názory Petra?

117 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 5. 2015 9:33