Nástup nevyčerpané loňské dovolené si můžete od července určit sami

Zbyla vám dovolená z loňska? Od července si můžete sami určit, kdy si ji vyberete.

Dobu čerpání dovolené musí zaměstnavatel podle ust. § 217 odst. 1 věty první zákoníku práce určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo (pokud zákoník práce nestanoví jinak). To samozřejmě za předpokladu, že u zaměstnavatele odbory a rada zaměstnanců působí. Pokud nepůsobí, sestavuje rozvrh čerpání dovolené zaměstnavatel sám.

Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet jednak k provozním důvodům zaměstnavatele a jednak k vašim oprávněným zájmům. Poskytuje-li se vám dovolená v několika částech, musí alespoň jedna činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se se zaměstnavatelem nedohodnete na jiné délce.

Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen vám písemně oznámit alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodnete na kratší době. (Tolik zbývající pravidla ust. § 217 odst. 1 zákoníku práce.) 

Zaměstnavatel nesmí podle ust. § 217 odst. 4 zákoníku práce určit čerpání dovolené na dobu, kdy vykonáváte vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy jste uznáni dočasně práce neschopnými ani na dobu, po kterou jste na mateřské nebo rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené jen na vaši žádost.

Žádost o dovolenou

Vedle dovolené (naplánované v rozvrhu jejího čerpání) můžete kdykoliv zaměstnavatele o poskytnutí dovolené také požádat sami – s čerpáním dovolené ovšem musí zaměstnavatel vždy vyslovit souhlas. Vaší žádosti nemusí vyhovět s výjimkou postupu dle ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce. (Požádáte-li o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou jste oprávněni čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen vaší žádosti vyhovět.)

V praxi poměrně často žádají o dovolenou sami zaměstnanci. Pokud příslušný vedoucí takové žádosti vyhoví a svým podpisem i odsouhlasí (potvrdí formulář žádosti o dovolenou), dochází k písemnému oznámení určené doby čerpání dovolené zaměstnanci.

Čerpání dovolené vám zaměstnavatel ve smyslu ust. § 218 odst. 1 zákoníku práce musí určit tak, abyste dovolenou vyčerpali v kalendářním roce, ve kterém vám na ni vzniklo právo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.

Pro kolizi s mateřskou nebo nemocí dovolená nepropadá

Nemůže-li být dovolená vyčerpána podle ust. § 218 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnavatel podle § 218 odst. 2 zákoníku práce povinen určit vám ji tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. (Kupř. dovolená za rok 2016 musí být tedy vyčerpána do konce tohoto roku; brání-li tomu překážky v práci na straně zaměstnance, např. jeho pracovní neschopnost, nebo naléhavé provozní důvody na straně zaměstnavatele, musí zaměstnavatel určit dovolenou tak, aby byla vyčerpána do konce roku 2017.) Jestliže však nemůže být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku proto, že:

  • jste byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo
  • z důvodu čerpání mateřské anebo
  • rodičovské dovolené,

je zaměstnavatel podle ust. § 218 odst. 4 zákoníku práce povinen určit dobu čerpání této dovolené po skončení těchto překážek v práci. (Např. dovolenou z r. 2016 je tedy z těchto důvodů možno převést k čerpání nejen do r. 2017, ale i do let dalších.)

Právo určit dovolenou máte také vy

Není-li vám čerpání dovolené určeno nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, máte podle ust. § 218 odst. 3 zákoníku práce právo si určit čerpání sami. Termín musíte zaměstnavateli oznámit písemně nejpozději 14 dnů předem, pokud se nedohodnete na jiné době oznámení. Vznik práva určit si sám čerpání dovolené však neznamená zánik tohoto práva pro zaměstnavatele, záleží pouze na tom, kdo tohoto práva využije jako první.

Ztráta kontroly zaměstnavatele nad určením čerpání dovolené je ve své podstatě sankcí za porušení jeho povinnosti určit čerpání dovolené zásadně v roce, kdy na ni vznikl nárok, nebo výjimečně z naléhavých provozních důvodů nebo pro překážky na straně zaměstnance do konce roku následujícího.

Jestliže tedy zaměstnavatel neurčil čerpání dovolené nebo její části, která nebyla vyčerpána v kalendářním roce, za který přísluší, ani v roce následujícím, a to nejpozději do 30. 6. následujícího kalendářního roku, pak získáváte právo si určit nástup také vy. Za určení čerpání dovolené zaměstnavatelem je ale potřeba považovat i to, jestliže vám zaměstnavatel určí čerpání do 30. 6. následujícího kalendářního roku, i když k čerpání dovolené na základě tohoto určení má dojít až po tomto datu, např. v červenci nebo kolem vánočních svátků atp. Rozhodující je, zda vám do 30. 6. následujícího roku čerpání určil, nikoliv termín, na který bylo čerpání dovolené určeno. Pokud o dovolené naopak do 30. 6. následujícího kalendářního roku nerozhodne, získáváte toto právo i vy. Čerpání dovolené musíte oznámit ve stejné lhůtě, ve které oznamuje čerpání dovolené zaměstnavatel.

Pokud tedy zaměstnavatel neurčí nástup dovolené za rok 2016 do 30. června 2017, můžete si čerpání této dovolené určit od 1. července 2017 sami. Pokud zaměstnavatel neurčí nástup dovolené z loňského roku 2015 do letošního 30. června 2016, opět platí, že si čerpání od 1. července 2016 můžete určit i vy.

Pokud si budete stanovovat čerpání dovolené ve smyslu ust. § 218 odst. 3 zákoníku práce, nemusíte respektovat rozvrh čerpání dovolené vypracovaný zaměstnavatelem, zřejmě však nesmíte určit nástup dovolené zcela libovolně. I pro vás platí ust. § 218 odst. 2 zákoníku práce a musíte proto určit nástup dovolené tak, aby dovolená byla vyčerpána do konce roku následujícího po roce, ve kterém na ni vzniklo právo, nikoliv až v dalším následujícím roce (tedy určit např. po 30. 6. 2016 nástup dovolené z roku 2015 na 2. pololetí roku 2016, čili do konce roku 2016, nikoliv třeba až v roce 2017).

Proplácení dovolené jen při skončení pracovního poměru

Zaměstnavatel nesmí poskytovat náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou, tedy dovolenou tzv. proplácet namísto jejího faktického čerpání (ačkoliv to samozřejmě je podle ust. § 222 odst. 1 zákoníku práce spojeno rovněž s vaším nárokem na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku), pokud pracovní poměr trvá. Podle ust. § 222 odst. 2 zákoníku práce vám přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

Poskytnutí náhrady za nevyčerpanou dovolenou, kterou vám zaměstnavatel neumožnil vyčerpat, lhostejno, zda proto, že její nástup neurčil on, nebo vy, je možné výhradně při skončení pracovního poměru.

Jestliže čerpání dovolené neurčí zaměstnavatel a poté ani vy, právo na dovolenou nezaniká, avšak není možné za ni poskytnout náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku v rozsahu takto nevyčerpané dovolené, a to až do případného skončení pracovního poměru.

Není však zcela zřejmé řešení této situace, kdy nikdo z vás neurčí čerpání, nestanoví tedy její termín tak, jak s tím počítá ust. § 218 odst. 3 zákoníku práce, a rovněž ani neskončí váš pracovní poměr, jelikož pouze v tomto případě je ve smyslu ust. § 222 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel povinen vám uhradit náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Nelze vyloučit, že pokud nebude dovolená včas vyčerpána ani z vašeho rozhodnutí nebo neskončí pracovní poměr, že dojde k promlčení práva na náhradu za nevyčerpanou dovolenou.