Nárok na dorovnání platu po úrazu máte, i když skončíte v práci

Pokud jste si způsobili v zaměstnání úraz a vaše pracovní neschopnost stále trvá, máte nárok na dorovnání platu i v případě, že v práci mezitím skončíte.

Nárok na dorovnání platu kvůli pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu trvá i poté, co v zaměstnání skončíte. Zákoník práce totiž nepodmiňuje trvání nároku na náhradu za ztrátu na výdělku trváním pracovního poměru se zaměstnavatelem, který za pracovní úraz odpovídá.

Přísluší vám tak náhrada za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti i po tom, co v průběhu pracovní neschopnosti rozvážete pracovní poměr.

Dorovnání příjmu a důvod rozvázání smlouvy

Smysl právní úpravy, kterou se řídí tyto případy, budeme ilustrovat na případu zaměstnankyně, která se vážně zranila při cestě z pracovního semináře, kam ji vyslal zaměstnavatel. Ten uznal úraz jako pracovní a nahlásil jej pojišťovně, která zraněnou odškodnila, vyplatila jí všechno, nač má zraněný zaměstnanec nárok, ale jen do dne 30. 6. 2011, ačkoliv zaměstnankyně byla v pracovní neschopnosti až do 30. 11. 2012.

Zaměstnankyně totiž ukončila (vlastně byla nucena ukončit, jak se dozvíme dále) v pracovní neschopnosti svůj poměr dohodou ke dni 30. 6. 2011. Za dobu od 1. 7. 2011 do 30. 11. 2012, kdy byla pracovní neschopnost ukončena, úrazová pojišťovna ani zaměstnavatel nezaplatili ničeho. Čtěte více: „Výpověď dohodou“ je nesmysl. Jak správně rozvázat pracovní poměr dohodou?

Domnívali se, že bývalé pracovnici už žádný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku nevznikal, neboť důvodem rozvázání smlouvy nebyl pracovní úraz, nýbrž skutečnosti jiné, s úrazem nesouvisející.

Zaměstnankyně se poté začala domáhat odškodnění náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 1. 7. 2011 do 30. 11. 2012 soudní cestou a požadovala, aby jí žalovaný zaměstnavatel zaplatil 577 759 Kč s úroky z prodlení.

Přečtěte si také: Při práci na „živnosťák“ nedostanete odškodnění za pracovní úraz

I když musela odejít z práce, odškodnění za úraz jí náleží

Soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil zaměstnavateli, aby společně a nerozdílně s pojišťovnou zaplatili požadovanou částku. Soud přisvědčil žalovanému, že se zaměstnankyně dopustila velmi hrubého porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru, ze kterého byla vyvozena i její trestní odpovědnost, a že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen v souvislosti s tímto jednáním.

Přesto však toto jednání nijak nesouvisí s pracovním úrazem a s odpovědností za něj, „uplatněný nárok na náhradu škody z pracovního úrazu je samostatný a neodvíjí se od jejího zavrženíhodného jednání“, a proto nelze dospět k závěru, že by tento nárok na náhradu škody z pracovního úrazu byl v rozporu s dobrými mravy.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Náhrada ušlého výdělku, který nebyl uhrazen nemocenským, přísluší zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, i po skončení tohoto poměru, trvá-li nadále jeho pracovní neschopnost.

Namítá-li žalovaný, že není možné přiznat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku zaměstnanci, o který přišel čistě jen z důvodu důsledku svých protiprávních činů, pak této námitce podle názoru odvolacího soudu nelze přisvědčit.

Žalobkyně totiž přišla o výdělek v důsledku pracovního úrazu a následné pracovní neschopnosti, a nikoliv v důsledku svých protiprávních činů. Protože protiprávní jednání žalobkyně a rozvázání pracovního poměru dohodou žádným způsobem nesouvisí s pracovním úrazem a s odpovědností za něj, nelze sdílet názor, že přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je v daném případě v rozporu s dobrými mravy.

Zaměstnavatel to nevzdal a podal si dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Namítal, že náhradou ušlého výdělku se neodškodňuje samotná neschopnost výkonu práce, ale že jde o náhradu skutečné majetkové újmy, tedy určitého majetkového přínosu, o který zaměstnanec v příčinné souvislosti s úrazem skutečně přišel. S vědomím tohoto názoru je pak nutné zkoumat a brát v potaz i skutečnost, že z důvodu ležících mimo vzniklý pracovní úraz může během trvání pracovní neschopnosti dojít k tomu, že skutečná majetková újma se v průběhu času změní (protože dojde kupříkladu k dohodě o skončení pracovního poměru z úplně jiných důvodů, které se vzniklým pracovním úrazem nesouvisí), a ani nejde o důvody, které by měly zakrývat skutečnost, že zaměstnavatel se zbavuje zaměstnance nacházejícího se ve stavu delší pracovní neschopnosti. Má-li se odškodňovat skutečná majetková újma, musí se brát v úvahu veškeré okolnosti, které na tuto majetkovou újmu mají vliv, což dobrovolné skončení pracovního poměru bezpochyby je.

Účel náhrady za ztrátu na výdělku

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 582/2015, ze dne 3. 6. 2016, připomenul, že škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost byla následkem úrazu omezena, a účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění za dobu, kdy není možné dosahovat takový výdělek jako před poškozením.

widgety

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu a plnou výší nemocenského.

Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

V posuzované věci není sporu o tom, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz a že celá její navazující pracovní neschopnost byla pro následky úrazu. Žalovaný netvrdil, že by alespoň zčásti byly příčinou pracovní neschopnosti jiné okolnosti s úrazem nesouvisející. Tuto příčinnou souvislost nemůže přerušit ani skutečnost, že se účastníci v průběhu pracovní neschopnosti dohodli na skončení poměru, neboť právní úprava nepodmiňuje trvání nároku na náhradu za ztrátu na výdělku trváním pracovního poměru se zaměstnavatelem, který za pracovní úraz objektivně odpovídá.

Případné protiprávní jednání žalobkyně, které mělo být pohnutkou k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, nemůže být důvodem pro odepření práva na náhradu škody na výdělku žalobkyně s poukazem na zneužití jejího postavení, neboť toto jednání žádným způsobem nesouvisí s pracovním úrazem a s následnou neschopností k výkonu práce. Dovolání tedy bylo zamítnuto.