Spočítejte si...

Zavřít

Nalezená hotovost je zkouškou poctivosti, ne každý v ní obstojí

Zapomenout někde etuji s doklady a hotovostí se prostě občas stane. Člověk pak může buď nadávat na sebe, nebo doufat v poctivého nálezce. Když je nálezce posléze obviněn, že si údajnou hotovost ponechal, v člověku se uvnitř často vzbouří pocit nespravedlnosti. Lidově řečeno, nevděk světem vládne.

Zapomenutá aktovka s dvaceti tisíci

V návaznosti na článek o věcech odložených v provozovně prosím o radu, jak postupovat. Stala se mi taková věc:

Navštívil jsem podnikovou prodejnu firmy, vyrábějící motorové travní sekačky s tím, že sekačku zakoupím. V aktovce, kterou jsem měl s sebou, jsem měl v přihrádce v obálce připravenu i hotovost odpovídající typu sekačky, tedy 20 000 Kč. Jedna ze dvou prodavaček, které v prodejně byly, mi ukazovala dva typy sekaček a nabídla mi možnost vyzkoušet, jak se s nimi manipuluje. Při tom jsem odložil aktovku na zem poblíž. Poté mi při diskusi nabídla i prospekty sekaček s technickými daty. Koupi jsem odložil s tím, že na základě popisů v prospektech se rozhodnu a odešel jsem z prodejny a odjel domů. Událost se stala cca v 16:50 hodin, prodejna má provozní dobu od 9 do 17 hod.

Při příjezdu domů jsem zjistil, že jsem v prodejně zapomněl aktovku i s penězi. Ihned jsem telefonoval, ale bylo cca 17:20 hod. a telefon už nikdo nezvedal. Druhý den po 9. hodině jsem telefonoval opět, prodavačka mi sdělila, že aktovka je uložena v prodejně. Po ukončení pracovní doby v zaměstnání jsem se vypravil do prodejny, aktovku jsem převzal, ale hotovost v ní nebyla. Prodavačka, která mi aktovku předala, mi tvrdila, že poté, co ji zákazníci upozornili na to, že se v prodejně nachází aktovka, aktovku otevřela. Když v přihrádce nalezla moji vizitku, dál obsah neprohlížela. Hned telefonovala na můj soukromý mobil, který je na vizitce uvedený. Protože se nedovolala, tak to zkoušela bezvýsledně ještě večer znovu ze svého vlastního mobilu. Můj soukromý mobil byl ale bohužel vypnutý, protože převážně používám služební mobil. Druhý den večer po návratu domů jsem se přesvědčil, že mám zmeškané jedno volání z pevné linky prodejny a 6× z mobilu prodavačky.

Dále mi prodavačka řekla, že den poté, co jsem tašku nechal v prodejně, přišla do práce až odpoledne, dopoledne byla v prodejně jen její kolegyně. Můžete mi poradit, jak postupovat, a případně zda je prodejna odpovědná uvedenou ztrátu? (Karel Č.)

Vaši otázku jsem konzultoval s autorem článku, na který se odvoláváte, i s dalším právníkem, který si nepřál být jmenován (není oprávněný pro komunikaci s médii). Ve vašem případě nelze použít odpovědnost za věci odložené v provozovně, jen stěží má prodejna z popisované situace určené místo pro odložení aktovek na zemi. A i kdyby jej měla, dostal byste náhradu za ztrátu aktovky, nikoli za její obsah. Ve vámi popisovaném případě nelze uplatnit ani jiný typ odpovědnosti nelze vůči provozovateli prodejny.

Jinými slovy, nikdo nepochybuje o tom, že se vše mohlo stát, jak uvádíte, ale jste v důkazní nouzi. Pokud byste měl v aktovce třeba cenné papíry v hodnotě 1 mil. Kč, musel byste prokázat, že tam opravdu byly a kdo je odcizil. Když prodavačka bude tvrdit, že tam peníze nebyly a vy opak, jde o tvrzení proti tvrzení. Lze důvodně předpokládat, že hotovost byla ukradena – zákazníkem, popř. zaměstnanci provozovatele. Je na policii, aby pachatele vypátrala, ale nejspíše případ odloží. Zloděj by se totiž musel sám přiznat. Nezbývá než se s věcí smířit a ztrátu oželet. Je možné, že nějaký advokát či detektiv by byl ochoten se věcí dále zabývat, ale mohlo by se stát pouze to, že vaše finanční ztráta vzroste a zaplatíte za služby, aniž by vedly k jakémukoliv výsledku.

Někdy je lepší nález poslat anonymně

Opačnou zkušenost nám do redakce zaslala Terezie V. Té se přihodilo, že našla peněženku s hotovostí, platební kartou a doklady. Přestože ji její přítel doporučoval, ať vše zabalí do balíčku a anonymně pošle majiteli, nedala na jeho varování a chtěla nález předat osobně. Stalo se však něco jiného než čekala: zapomnětlivý majitel dokladů nálezkyni obvinil, že mu ukradla část peněz. Terezie to popisuje takto:

Výsledkem kontaktování majitele a odevzdání peněženky na místní úřad bylo osočení panem „ztrácečem“: nejdříve, že jsem mu sebrala 1000 Kč, ale že to chápe jako nálezné. Když jsem se ohradila, že jsem peněženku vrátila přesně tak, jak jsem ji našla, napsal, že jsem mu peněženku vlastně ukradla, když on si ji jen odložil na trávník a šel honit psa, který mu utekl.

Podotýkám, že já jsem našla peněženku na silnici v rekreačním středisku na docela frekventované turistické trase. Na místě samém jsem se zdržela asi tak 10 minut a nikdo tam psa nehonil. Myslím, že to není třeba komentovat. Historka je fakt hodně absurdní. Jsem moc ráda, že jsem se s dotyčným pánem osobně nesešla, protože jeho výlevy po e-mailu mi bohatě stačily a nevím co by mi asi hrozilo, kdybych se s ním sešla osobně. Mimo jiné mi vyhrožoval policií.

Ještě dnes, když si na to vzpomenu, tak mám vztek. Z celé příhody jsem byla velmi znechucená a ačkoliv jsem spíše optimista a mám radost, že mají druzí radost, po této zkušenosti jsem si řekla, že už nikomu nebudu pomáhat a nebudu se starat se o věci, které se mne nedotýkají.

Udělat správnou věc

Dvě protichůdné zkušenosti ukazují typicky lidské vlastnosti. První je pokušení, když do té doby krádeží netknutý člověk vycítí příležitost snadno získat něco, co mu nepatří a co hlavně nelze dokázat, že si přivlastnil. Druhou je poctivost, kdy člověk s citem pro spravedlnost a s jistou dávkou otevřenosti, že někomu udělá radost, je absurdně obviněn a může si pak opakovat přísloví „za dobrotu, na žebrotu.“

Má smysl lidem pomáhat, když hrozí riziko nečekaně opačné reakce nebo nulové spravedlnosti? Osobně se domnívám, že i přes riziko odmítnutí nebo zcela nesmyslného výsledku naší pomoci pomáhat má stále smysl. Důvody proč (ne)pomoci jinému si každý musí najít ve svém svědomí. Ale stačí třeba říct, že jsem udělal/-a správnou věc a tak to má být. Pro zloděje je správnou věcí anonymně vrátit peníze z aktovky, které mu nepatří. A pro poctivého je správnou věcí vrátit majiteli ztracené doklady (či je donést na úřad) i přes riziko, že si moji snahu vyloží jinak. Pokud máme společně na Zemi přežít, vždy musí někdo natáhnou ruku k druhému jako první.

Jací skutečně jsme? To z části ukazuje anketa pod článkem. K datu publikace článku by se více jak polovina (82) respondentů se snažila o poctivost, na druhé straně pro necelou polovinu (63) by to byla buď velká zkouška nebo by peníze nevrátili. Ale je to jen anketa, v životě to přece bývá jinak.

Anketa

Co byste udělal/-a nalezenými doklady včetně hotovosti ve výši 50 000 Kč?

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 10. 2009 18:26