Ukazovat u článku, který se zabývá státním dluhem, a jeho případnými dopady, celkový objem dluhu v ekonomice (vč. domácností a firem) je extrémně zavádějící.
Jen a pouze státn dluh časem stát donutí k snižování výdajů, uměle vyvolané inflaci nebo měnové reformě. (Soukromé dluhy mohou zvyšovat inflační tlak, ale stát je nebude „řešit“ úmyslným zvýšením inflace – spíš, v obvykle používaném keynesiánském modelu, naopak.)
Kromě srovnání výše státního dluhu a HDP jsou důležitá dvě jiná čísla:
- Tempo růstu státního dluhu, a z toho vyplývající zadlužení, které můžeme čekat za 10 let. Tempo růstu asi nemá smysl odvozovat od údajů za extrémní roky 2008/2009, ale z předchozích let a rozpočtových plánů pro 2010 a později. Tady bychom viděli, že ČR je na tom daleko hůř, než většina Evropy – rozpočtový schodek kolem 5% HDP je u jiných států velká výjimka (i Maďarsko plánuje mít letos menší!), tady běžná praxe.
- Deficit ne jako procenta HDP, ale jako procenta státních příjmů. To je totiž relevantní pro úvahu, o kolik by se musely zvýšit daně nebo o kolik by se musely snížit státní výdaje, aby byl rozpočet vyrovnaný. V ČR to je letos přinejmenším 16%! To znamená, že pro vyrovnání rozpočtu je potřeba zvýšit všechny daně o 16%, nebo snížit všechny výdaje o 13.8%. Pokud by se některá položka snížila/zvýšila míň, jiné by se musely snížit/zvýšit o to víc.
Deficit „5.7%“ říká, jak dlouho to tímto tempem ještě můžeme vydržet (do 20 let na tom budeme podobně jako Řecko nebo Itálie dnes). „16%“ říká, jak moc bude bolet náprava.
Ten problém bude sám od sebe jenom horší, není na co čekat.
