Spočítejte si...

Zavřít

Na návštěvě v České mincovně: Mikroskop a piplavá práce

Kde a jak se vyrábí mince, se kterými denně platíte, nebo medaile, které kupujete jako dárek či investici? Podívejte se na výrobní proces od začátku až do konce.

Tentokrát jsme se s naším fotografem vydali do České mincovny v Jablonci nad Nisou. 

Chtěli jsme vyzvědět, jakým způsobem se vyrábí mince, které nám denně chřestí v dlaních, i zdobné medaile z drahých kovů, které se kupují jako investice či dárek. 

Mincovnou nás provázel a vyčerpávající a zajímavý výklad poskytl výrobní ředitel Miroslav Vítek.

Ještě než jsme vstoupili do prostoru výroby, museli jsme zanechat všechna svá zavazadla a hlavně všechny mince ve skříňkách v šatně. 

Každý, kdo z mincovny odchází, je totiž kontrolován detektorem kovu a pokud by u sebe měl jakékoli mince, budou mu zabaveny. 

V mincovně funguje individuální i kolektivní odpovědnost, pokud by se tedy cokoli ztratilo, na náhradu se budou skládat všichni (pokud se nenajde konkrétní viník).

Střižkárna

S prohlídkou jsme začínali logicky v místě, kde výroba začíná, ve střižkárně. Střižky jsou polotovary, ze kterých se mince vyrábí. 

Poté, co je „vystřižen“ jejich kulatý tvar, se ještě rolírují (ohlazení kraje) a galvanizují. 

Galvanizují se proto, že české mince jsou všechny magnetické – je to jeden z bezpečnostních prvků. Mezi částmi kovu, ze kterého mince je (např. meď u desetikorun, mosaz u dvacetikorun) je totiž ještě železný plíšek, který by na boku mince ale začal rezivět a právě galvanizací se tomu předchází. (Například u 1 Kč, 2 kč a 5 Kč se galvanizuje niklem.)

Střížky – budoucí dvoukoruny

Mince obsahují devět parametrů, z nichž jen tři můžeme běžně změřit, a to průměr, sílu a hmotnost. Na ostatní je potřeba speciální zařízení, které změří například elektrickou vodivost apod. 

Z každé vyrobené bedny je vždy odebíráno 1000 kusů střižek, u kterých se zkoumá, zda se zmíněných devět parametrů odchyluje pouze v akceptovatelných mezích. Podle poměru dobrých a špatných střižků se pak vyhodnotí kvalitativní úroveň celé bedny.

Pokud je v pořádku, umístí se na obracecí zařízení a přesype se do modrého kontejneru. Z toho se střížky vibračním podavačem po jednom dopravují do počítačky a prochází velikostní kontrolou. 

Počítačka, která provádí i velikostní kontrolu

Do dalšího – oranžového – kontejneru už pak napadají jen dobré kusy.

Škrabátka na automatech? Nejsou k ničemu

Určitě jste narazili na automat (na jízdenky, nápoje apod.), který na sobě má železnou destičku na škrábání mincí, které propadávají. Vězte, že toto konání nemá žádný smysl, škrábáním ničím nepřispějete k tomu, aby automat napodruhé minci přijal. 

Jde o to, že i automaty přezkoumávají zmíněných devět vlastností mincí, a to vždy v jednom jejím bodě (z obou stran). Pokud by ta nesplňovala předepsané vlastnosti v rámci povolených odchylek, automat ji nepřijme. V jiném bodě mince ale vlastnosti už splňovat může, takže jde spíše o to, že napodruhé mince vpadne do přístroje ve trochu jiné poloze a bude změřen jiný bod, který už se do mezí odchylek vejde. Že bychom měli tolik špatných mincí? Ale kdepak. 

Na vině jsou provozovatelé automatů, kteří by je teoreticky měli všechny dávat pravidelně seřizovat tak, aby meze přípustných odchylek byly nastaveny přesně. To se ale v praxi často neděje, takže automat je z hlediska odchylek vlastností mincí buď přehnaně benevolentní, takže akceptuje například nějakou náhradu z kovu či dokonce dřeva nebo jsou možné limity odchylek nastaveny tak přísně, že automat nepřijímá i mince, které jsou vlastně naprosto v pořádku a vyhovují požadavkům České národní banky.

Ražebna

Dále jsme se s panem Vítkem podívali do ražebny, kde se zrovna razily žetony s motivem hradu Karlštejn. Střížky jsou vyvezeny dopravníkem v kontejneru nad úroveň lisu, kde po kontrole padají do vibračního podavače, který je po jednom dopraví na místo, kde je do nich vražen motiv pomocí razidla.  

Pan Vítek popisuje proces ražení

Mince (nebo v tomto případě žetony) jsou raženy silou sta tun a rychlostí 12,5krát za sekundu. Státní znak v podobě lva je na českých oběžných mincích vždy vyražen na lícové straně.

Reverzní (rubové) a averzní (lícové) razidlo a ražební kroužek pro ražbu padesátikoruny

Hotové mince, které vypadají z lisu, je potřeba zabalit. Poté se ukládají do modrých kontejnerů České národní banky. 

Provoz České mincovny (dříve Ražebny mincí) se začal plánovat poté, co bylo jasné, že dojde k rozdělení Československa. Konkurz vyhrála společnost Bižuterie Jablonec, která měla k dispozici řadu rytců a rozjezd výroby byla schopna zafinancovat bez pomoci vznikající České národní banky. 

K otevření a zahájení provozu došlo 1.7. 1993. První české mince ale byly raženy v zahraničí, protože česká měna byla potřeba už od 1.1. 1993. Mince v hodnotě 1 Kč, 2 Kč a 5 Kč se razily v kanadském Winnipegu a deseti, dvaceti a padesátihaléře a mince v hodnotě 10, 20 a 50 Kč se razily v Hamburku. 

Do data otevření mincovny její první zaměstnanci jezdili do zahraničí (hlavně Hamburk, poté i Berlín a Vídeň) získávat potřebné know how, o které se v tamních mincovnách podle slov pana Vítka vstřícně dělili. 

Zprvu se zde razily pouze oběžné mince a pamětní mince (zlato, stříbro) a zhruba o dva roky později zde začala i komerční ražba medailí (mince vydává pouze Česká národní banka), žetonů apod. Dnes už asi 95 % kapacity výroby zastupuje právě komerční ražba. 

Balírna 

V balírně mincí a medailí se hotové výrobky znovu kontrolují, opatřují certifikáty a kompletují do obalů s příslušným čárovým kódem. Pracuje se zde v rukavicích. 

V balírně se pracuje v rukavicích

Při naší návštěvě se balila například pamětní mince s motivem Valdštejnské mincovny v Jičíně nebo přívěsky se znamením zvěrokruhu opatřené drahým kamenem. 

Pamětní mince Valdštejnské mincovny v Jičíně

Před balírnou jsou umístěné velké balicí stroje, které balí například vyražené padesátikoruny. Ty se z oranžových kontejnerů sypou do zásobníku a putují do počítačky a baličky.

Balička přesný počet mincí zataví do pytlíku

Přes dopravník se sáčky dostanou do velké baličky, která zavařuje do většího plastového pytlíku 10 menších. Přes dopravník dál putují na digitální váhu. Pokud je váha sáčku v normě, opatří se ten etiketou a ukládá se do modrých kontejnerů České národní banky, které se váží před i po naplnění. Poté se už kontejnery jen zapečetí a odváží. Dopravce nikdy neví, co ve skutečnosti převáží, protože informace jsou vždy uloženy v zapečetěných kontejnerech spolu s výrobky mincovny.

Ražba z drahých kovů

Na místo, kde se razí pamětní mince a medaile z drahých kovů, jsme museli přes přetlakovou komoru, která nás zbavila částeček prachu, které bychom mohli vnést s sebou dovnitř. Do samotné místnosti je vháněn pouze přefiltrovaný vzduch.

V době naší návštěvy se zde připravovaly zlaté medaile ze série Hrady a zámky, konkrétně Hrad Kost.

Zlatá medaile „Hrad Kost“ ze série Hrady a zámky

Před každým vyražením je nutné razidlo očistit od všech částeček prachu proudem vzduchu.

Čištění raznic proudem vzduchu

Pan Vítek nám zde ukázal razidla, která se dělí z hlediska kvality na dva druhy: standardní a špičková (tzv. proof). 

Razidla standardní kvality

Zatímco standardní jsou celomatová, na těch špičkových může kombinovat lesk a mat nebo mohou být celé lesklé.

Razidlo špičkové kvality s kombinací lesku a matu

Dále nám pan Vítek ukázal například ražbu pamětní mince novozélandského dolaru s podobou královny Alžběty II. a motivem střevíčníku na druhé straně, který se bude ještě kolorovat a osazovat drahým kamenem. Jablonecká mincovna má zákazníky po celém světě a dodává oběžné mince i zahraničním centrálním bankám.

Střevíčník pantoflíček na rubové straně, královna Alžběta II. na straně lícové

Výroba razidel – rytecké práce

Než se razidlo začne vyrábět, obdrží Česká mincovna od centrální banky zvětšený sádrový odlitek – model – razidla. Ten se pomocí silikonu odlije do tzv. negativu (sádrový odlitek se použít nemůže, protože je moc křehký). Ten poslouží k finálnímu modelu pro budoucí raznici, který je vyroben z pryskyřice (silikon se pro výrobu modelu také nehodí, protože je příliš měkký, ale přesně okopíruje křivky ze sádrového modelu)

Sádrový, silikonový (zelený) a pryskyřicový (červený) model pro výrobu razidel

Poté se model z pryskyřice umístí do redukčního stroje, který přesně okopíruje křivky budoucího razidla a zredukuje pomocí určeného měřítka na požadovanou velikost. Pak rytec musí za pomoci těch nejjemnějších úprav (na svou práci se dívá přes mikroskop a pracuje v roušce) dočistit základ razidla – tzv. redukci – poté ji zakalit a odlisovat tzv. negativ – matrici. Pomocí dalšího začištění a kalení se odlisuje tzv. pozitiv – punza, ze které už se lisováním množí razidla.

Redukce, matrice a punza pro razidlo k výročí 17. listopadu

Výroba razidel – finální leštění

Vylisovaná razidla se pak ještě musí dokončit. U razidel špičkové kvality se například lesklá mincovní plocha razidla leští diamantovou pastou do zrcadlového lesku, která se poté přelepí a vyřezává se skalpelem část, která bude matová. Ta se naopak opískuje.


Skalpelem se vyřezává část pro opískování

Muzeum České mincovny

Ve svém interním muzeu (není přístupné veřejnosti) si mincovna ukládá sadu oběžných mincí z každého roku i všechny vyrobené pamětní mince a medaile a řadí je do vitrín podle roku výroby.

Uložené mince a medaile jsou ve vitrínách řazeny chronologicky

Uložené mince a medaile jsou ve vitrínách řazeny chronologicky

Všechny fotky z návštěvy si prohlédněte v naší galerii:

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 1. 2015 16:00