Na koho padnou závazky a pohledávky za zaměstnavatelem po vaší smrti?

Co se bude dít v případě, že zemřete ještě než odejdete do důchodu? Kdo získá vaši mzdu a jiné peníze od zaměstnavatele a bude taky odpovídat za vaše závazky?

Smrtí zaměstnance pochopitelně zaniká samotný pracovně-právní vztah, ať už jde o pracovní poměr nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr. 

Jelikož tyto pracovně-právní vztahy zavazují zaměstnance k osobnímu výkonu práce, nemůže docházet k přechodu závazku vykonávat práci na dědice zemřelého. 

V odborné literatuře se dodává, že stejné účinky jako smrt zaměstnance má i případné prohlášení za mrtvého soudem, kdy pracovněprávní vztahy zanikají dnem právní moci soudního rozhodnutí. V praxi tomu tak ale nebude, protože dávno mezitím zruší zaměstnavatel s nezvěstným pracovní poměr pro jeho neomluvenou absenci v práci.

Čtěte více: Za neomluvenou absenci vás zaměstnavatel od roku 2012 vyhodí rychleji

Nepeněžitá práva zanikají, peněžitá ne

Se skončením pracovně-právního vztahu zanikají nepeněžitá práva zaměstnance i zaměstnavatele. Nelze tak např. po smrti zaměstnance dále projednat jeho stížnost na výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů, resp. takové projednání nemůže již ani případný dědic nárokovat.

Smrtí zaměstnance ale nezanikají jeho peněžitá práva. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. 

Předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob. (Předmětem dědictví jsou peněžité nároky zaměstnance také pokud jejich výše přesahuje trojnásobek průměrného měsíčního výdělku zesnulého.) Jiná (případná další) peněžitá práva se také stávají předmětem dědictví. 

Přečtěte si také: Kdo po vás může zdědit vaši výplatu?

Rozlišují se mzdová a ostatní peněžitá práva

Mzdová práva lze do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku oprávněné osobě vyplatit kdykoliv po smrti zaměstnance bez ohledu na stav dědického řízení. 

Důvodem je zejména zajištění výživy pro bezprostřední pozůstalé, kteří mohli být závislí na příjmu zemřelého. Proto by zaměstnavatelé obecně neměli s vyplacením těchto prostředků otálet, pokud je k jejich uhrazení oprávněná osoba vyzve. 

Nárok na vyplacení těchto mzdových práv má vždy nejdříve manžel nebo manželka, pak děti a až nakonec rodiče, pokud nárok nevznikne ani jedné z dříve uvedených skupin, a to vždy za podmínky, že se zesnulým žili v době smrti ve společné domácnosti.

Veškerá ostatní peněžitá práva jsou součástí pozůstalosti a stávají se předmětem dědického řízení. Tato peněžitá práva tedy zaměstnavatel po smrti zaměstnance nesmí vyplatit na bankovní účet, který byl určený k výplatě mzdy, jelikož okamžikem smrti jsou již nárokem dědice (pouze není známo, kterého). Žádné osobě je nelze vyplatit dříve, než dojde k pravomocnému ukončení dědického řízení. 

Další peněžitá práva

Nezaniká ani nárok zaměstnance na bolestné a kompenzaci za ztížení společenského uplatnění. Tyto pohledávky jsou obdobně jako jiné peněžité nároky součástí pozůstalosti.

Z judikatury 

Přechod práva zaměstnance na náhradu za bolest po 1. lednu 2007

Právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo po 1. lednu 2007, smrtí zaměstnance nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla. 

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 936/2010, ze dne 7. 4. 2011)

Přechod práva zaměstnance na náhradu za bolest před 1. 1. 2007

Vznikl-li nárok na náhradu za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění v době do 31. 12. 2006, z principu nepravé zpětné účinnosti, na níž je založeno retroaktivní působení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vyplývá, že se také v době po 1. 1. 2007 řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákonem č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a dalšími pracovněprávními předpisy, účinnými do 31. 12. 2006). 

To samozřejmě platí i tehdy, byl-li požadavek na odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění vznesen (uplatněn) až v době po 1. 1. 2007.

Právo zaměstnance na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance tak nezaniká, jen jestliže vzniklo po dni 1. 1. 2007.

Věřitelem zaměstnavatele, který odpovídá zemřelému zaměstnanci za škodu při nemocech z povolání, se stává ten, kdo tato práva nabyl podle výsledku dědického řízení (srovnej též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011 spis. zn. 21 Cdo 936/2010).

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2913/2010, ze dne 20. 9. 2011)

Některá majetková aktiva přecházejí, jak jsme uvedli, ze zesnulého zůstavitele na pozůstalé dědice podle jiných – speciálních pravidel, než pravidel dědění stanovených občanským zákoníkem

Samostatnou (vlastní) úpravu přechodu peněžitých práv zesnulého zaměstnance na pozůstalé – úpravu zvláštní (přednostní) oproti obecným pravidlům dědění dle občanského zákoníku – má zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění) zakotvenu v ust. § 328 odst. 1. Tato speciální úprava má přednost nejen před pravidly dědění ze zákona, ale i před případnou závětí.

Jde o přechod práva na vybrané pozůstalé

Jde o právo stanoveného okruhu pozůstalých na již vzniklé nároky zemřelého pracovníka na mzdu nebo plat, popř. odměnu za práci, kterou vykonal, popřípadě na náhradu mzdy (platu) – nejčastěji za dovolenou či za dobu prvních 14 kalendářních dnů čili za 4. až 14. den nařízené karantény či dočasné pracovní neschopnosti apod. 

Tyto nároky vůbec nemusejí dosáhnout úrovně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (trojnásobek průměrného měsíčního výdělku není částkou, jež se uplatní v každém případě, nýbrž jen maximálním limitem pro mimo dědické řízení, pozůstalým případně vyplácenou peněžitou částku z peněžitých práv (nároků) zesnulého zaměstnance vůči zaměstnavateli). Nejde o nějaké nové právo pozůstalých, nýbrž o právo zesnulého zaměstnance, které na ně přechází. 

Náhrada mzdy a nemocenské

Pokud jde o nemocenské dávky, tedy zejména nemocenské vyplácené od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény) pojištěnce (zaměstnance), pak zemřel-li po vzniku nároku na dávku (resp. v době pobírání dávky – v průběhu podpůrčí doby), přechází nárok na výplatu příslušných částek, které nebyly pojištěnci vyplaceny, postupně na osoby jmenované v ust. § 51 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů – a to v tomto pořadí – na manžela (manželku), děti a rodiče, jestliže žili s pojištěncem v době jeho smrti ve společné domácnosti. 

Těmto osobám tedy příslušná okresní (v Praze Pražská, v Brně Městská) správa sociálního zabezpečení vyplatí nemocenskou dávku, která nebyla do dne smrti pojištěnce tomuto pojištěnci vyplacena. 

Tyto osoby vstupují též do řízení o dávce. Pokud pojištěnec neuplatnil (nestihl před svou smrtí uplatnit) nárok na výplatu dávky, mohou tento nárok uplatnit zmíněné osoby. Nežila-li žádná z uvedených osob se zesnulým zaměstnancem ve společné domácnosti, stávají se částky nemocenských dávek předmětem dědictví; ovšem neuplatnil-li nárok na dávku zemřelý, nemůže jej již nikdo uplatnit.

Čtěte také: Zaměstnavatel vám bude platit jen 2 týdny nemoci. Spočítejte si svůj nárok

Pracovní úraz nebo nemoc z povolání 

Zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pak se uplatní pravidla dle ust. § 375 a násl. a ustanovení souvisejících zákoníku práce. 

K problematice odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání však tento příspěvek nesměřuje – tento článek chce nastínit majetkové vypořádání zaměstnavatele s pozůstalými zaměstnance, který zemřel nikoliv v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Ke smrti zaměstnance v důsledku pracovního úrazu najdete jinde: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Nároky zaměstnavatele

Tolik tedy k peněžitým právům zaměstnance, která jeho smrtí nezanikají, a jejich přechodu na stanovený okruh pozůstalých. Naproti tomu peněžitá práva zaměstnavatele (zaměstnavatelovy peněžité pohledávky za zaměstnancem) ve smyslu ust. § 328 odst. 2 zákoníku práce smrtí zaměstnance zanikají s výjimkou práv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.

Peněžité nároky zaměstnavatele vůči zaměstnanci tedy smrtí zaměstnance zásadně naopak zanikají, zaměstnavatel však má právo, aby z pozůstalosti (dědictví) po zaměstnanci byly uhrazeny částky:

  • které mu byly přiznány rozhodnutím soudu popř. jiného orgánu veřejné moci, které již nelze napadnout řádným opravným prostředkem a je v právní moci,
  • náhrady škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli úmyslně (viz ust. § 257 odst. 2 a 3 zákoníku práce),
  • které uznal zaměstnanec co do důvodu a výše, resp., k jejichž zaplacení se touto formou zaměstnanec zaměstnavateli zavázal.

Veškerá ostatní peněžitá práva zaměstnavatele, tedy například právo na náhradu škody způsobené z nedbalosti, zanikají smrtí zaměstnance bez dalšího (nejsou-li přiznány soudem nebo uznány zaměstnancem, jak je uvedené výše) a není možné je přihlásit jako pohledávku zaměstnavatele do dědického řízení.

I z tohoto pohledu je proto vhodné, aby v případě, že zaměstnavatel má vůči zaměstnanci jakoukoliv neuhrazenou pohledávku, zaměstnance vyzval k písemnému uznání dluhu co do důvodu a výše (například v rámci dohody o srážkách ze mzdy)

Přečtěte si také: Nevěříte, že bude dlužník platit? Zkuste dohodu o srážkách

Písemné uznání dluhu zaměstnancem má tedy význam nejen obecně pro zajištění práva zaměstnavatele, ale také z pohledu případné smrti zaměstnance.

Nároky rodiny, dědiců a zaměstnavatele

Do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová (platová) práva (nároky) zesnulého zaměstnance (mimo dědické řízení) postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

Peněžitá práva zaměstnavatele smrtí zaměstnance zanikají s výjimkou práv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.

Použitá literatura: Erényi, T., Vejsada, D.: Smrt zaměstnance a její důsledky pro pracovněprávní vztahy, Práce a mzda č. 10/2014