Hlavní navigace

Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

14. 4. 2010
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Za pracovní úraz vám musí zaměstnavatel poskytnout odškodnění. Jenže své odpovědnosti se může zprostit. Stačí, když označí vaše jednání za lehkomyslné.

Zaměstnavatel odpovídá pracovníkům, za podmínek stanovených zákoníkem práce, za škodu vzniklou mu pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovním úrazem  může být poškození zdraví, tělesné integrity či dokonce života.

Předpoklady odpovědnosti

Zaměstnavatel nese vůči zaměstnanci odpovědnost za pracovní úraz v případě poškození zdraví nebo smrti zaměstnance, pokud k události došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Další podmínkou je vznik škody, která musí být zároveň v příčinné souvislosti právě s pracovním úrazem. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně. Pokud kterýkoliv z uvedených faktorů chybí, nárok nevzniká.

Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností. Zaměstnavatel tedy odpovídá za škodu, aniž je uvažováno jeho zavinění. Čtěte také: Chybíte v práci? Můžete přijít o dovolenou

Co je a co není pracovním úrazem

Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce). Dále do této definice spadá i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je také činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců. Za plnění pracovních úkolů se dá popřípadě považovat i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřebujete zvláštní oprávnění nebo ji nevykonáváte proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i jím organizovaná dobrovolná výpomoc. Podobné téma: Kdy vás neuchrání před výpovědí ani nemoc?

Úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou ty, které potřebujete k výkonu práce. Stejně tak i úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Do této skupiny se počítá také obvyklé počínání v době přestávky v práci na jídlo a oddech, odehrávající se v objektu zaměstnavatele, stejně jako vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele. V přímé souvislosti s plněním práce jsou i vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět a dále také školení organizované zaměstnavatelem nebo odbory, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Co naopak s plněním pracovních úkolů nesouvisí, je cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud se nekoná v objektu zaměstnavatele.

Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním či pro plnění pracovních úkolů.

Škoda na zdraví vznikne pro plnění pracovních úkolů např. v situaci, kdy bude zaměstnanec fyzicky napaden po pracovní době, mimo pracoviště, ale pro výkon své práce pro zaměstnavatel.

Porušení zdraví tělesné i psychické

Porušením zdraví se pro tyto účely rozumí nejen tělesné, ale i psychické. Příčinou úrazu mohou být mechanické jevy, ale také působení vlivů tepelných nebo ionizujících a působení chemických nebo jiných látek, s nimiž přichází nebo přijde zaměstnanec do styku. Čtěte také: Lázně: luxus pro bohaté? Možná si je můžete dovolit i vy

Pracovním úrazem může být také infarkt myokardu

Úrazem může být také úžeh, úpal, výjimečně i infarkt myokardu, i když tu někdy zdánlivě chybí faktor úrazového děje.

Nejvyšší soud například rozhodl, že v případě infarktu myokardu platí, že i když tu zdánlivě chybí zevní faktor úrazového děje, může jít v tomto případě o úrazový děj, jde-li o náhlé poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy tedy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranici obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo se sice pohybuje v hranici obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus pracovníka není přizpůsoben anebo na kterou svými schopnostmi nestačí.

Nezáleží na tom, zda má zaměstnanec pro poškození zdraví predispozici. Poškození zdraví  musí být ale vždy důsledkem náhlého fyzického nebo psychického vypětí při pracovním výkonu nebo důsledkem zvýšené duševní námahy, které byl zaměstnanec vystaven při plnění pracovních úkolů. Čtěte také: Neomluvená absence: Čím vás zaměstnavatel může potrestat?

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne také to, že pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou. Skutkové děje vedoucí k pracovnímu úrazu mohou být tedy velmi rozmanité. Čtěte také:  Zranění na team-buildingu je pracovním úrazem

Zaměstnavatel za škodu neodpovídá ve všech případech

V případě pracovního úrazu musí zaměstnavatel zaměstnance odškodnit. Zaměstnavatelé musí být pro tyto případy ze zákona pojištěni. Za určitých okolností se však zaměstnavatel může své odpovědnosti z části nebo i zcela zprostit. Může tak učinit, pokud škoda vznikla zaviněným porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany života a zdraví při práci ze strany zaměstnance nebo jestliže ke škodě došlo v důsledku opilosti zaměstnance atd.

 Opilost

Zaměstnavatel se zcela zprostí odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit. Opilost musí být ale jedinou příčinou škody. Částečně se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti pokud prokáže, že škoda vznikla v důsledku opilosti postiženého zaměstnance a tato skutečnost byla jednou z příčin škody. Čtěte více: Alkohol do práce nepatří, ani na Silvestra

Lehkomyslnost

Dalším důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti je – zjednodušeně řečeno – lehkomyslné počínání zaměstnance. Jde o situace, kdy si podle zákona „zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoli neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví.“

Za lehkomyslné jednání však nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Rozdíl mezi lehkomyslností a neopatrností, který má na mysli zákoník práce, bychom mohli zjednodušeně vyjádřit také tak, že slovo lehkomyslnost nahradíme slovem „riskování“ nebo „hazardérství“.

Zprostí-li se zaměstnavatel z uvedeného důvodu odpovědnosti zčásti, uhradí ve smyslu ust. § 367 odst. 3 zákoníku práce vždy alespoň jednu třetinu škody.

Odškodnění

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za:

  • ztrátu na výdělku,
  • bolest a ztížení společenského uplatnění,
  • účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
  • věcnou škodu.

Pobírali jste někdy náhradu za škodu na zdraví?

Smrt zaměstnance

Zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:

  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
  • náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
  • náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
  • jednorázové odškodnění pozůstalých,
  • náhradu věcné škody.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte případně vyplacené pohřebné. (V úvahu přichází pohřebné ve smyslu ust. § 47 odst. 1 písm. b) zákona o státní sociální podpoře, podle nějž má nárok na tuto sociální dávku osoba, která vypravila pohřeb osobě, která byla ke dni smrti rodičem nezaopatřeného dítěte. Pohřebné činí 5000 Kč.)

 Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým. Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, (registrovaný) partner (stejného pohlaví). Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, jde zejména o druha a družku.

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Tato náhrada přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši 240 000 Kč; rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Čtěte také: Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Použitá literatura:

Štalmach, P., Kottnauer, A.: Lexikon – Pracovní právo, Nakladatelství Jiří Motloch, Sagit, 2001;

ASPI, ASPI a.s. resp. Wolters Kluwer ČR, a. s.

skoleni_15_4

www.nsoud.cz

Bukovjan, P.: Odpovědnost zaměstnavatele za škodu a lehkomyslné jednání zaměstnance, Poradce č. 1/2008,

Jouza, L.: Kdy zaměstnavatel nehradí škodu za pracovní úraz, Práce, mzdy a odvody bez chyb, pokut a penále č. 11/2009.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).