Spočítejte si...

Zavřít

„Na co jste šáhla, to jste zmrvila,“ řekl soudkyni. Dostal pokutu 25 tisíc

Když se pustíte do kritiky soudů nebo soudců, rozmýšlejte, jakou formou to provedete. Pokud budete urážet, počítejte s pokutou.

Soudkyně vyzvala zmocněnce k vyjasnění, proč je podjatá, tak jí to nandal i s osobními invektivami. V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou výroky přehnané, vzít v úvahu, vůči komu kritika směřuje, kdo kritizuje, co, kde a jakou formou. Pokuta snížená z 50 na 25 tisíc korun byla shledána jako odpovídající.

50 000 korun za urážky soudkyně

Během ústního jednání soudu o výchově nezletilých dětí vznesl zástupce otce, jeho obecný zmocněnec, námitku podjatosti vůči samosoudkyni a následně byl usnesením vyzván k jejímu odůvodnění. Písemné odůvodnění námitky podjatosti ale bylo shledáno hrubě urážlivým. Proto mu soudkyně uložila pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč. Zmocněnec se proti uložení pokuty odvolal s námitkou, že nerozumí, proč mu byla udělena pokuta za vyjádření, které si soud sám vyžádal. Uvedl, že pokutu není schopen vzhledem k výši svých příjmů zaplatit.

Kdy je soudce podjatý?

Odvolací soud uvedl, že nespokojenost účastníka řízení se způsobem vedení řízení či jeho výsledkem nelze bez dalšího považovat za zákonný důvod pro vyloučení soudce. Soudce může být vyloučen pro svůj poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Z vyjádření vyřizující soudkyně vyplynulo, že se necítí být podjatá, a krajský soud neshledal důvod o pravdivosti tohoto vyjádření pochybovat.

Co rozhoduje o výši pokuty?

Dále soud uvedl, že smyslem pořádkové pokuty je výchovné působení na osobu, jíž je pokuta ukládána, aby se sankcionované jednání v budoucnu již neopakovalo. Úvaha o výši pořádkové pokuty by se proto měla zakládat nejen na charakteru, intenzitě a četnosti výskytu sankcionovaného jednání, nýbrž i posouzení majetkových poměrů osoby, které se pokuta ukládá. Výchovným účelem se totiž může minout jak příliš nízká, tak příliš vysoká pokuta.

Účastník řízení nechtěl chodit se soudkyní

Následně odvolací soud zrekapituloval průběh řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatel při jednání slovně napadal znalce. Samosoudkyní byl upozorněn na nevhodnost takového jednání, načež stěžovatel vznesl námitku podjatosti s tím, že příčinou vleklého sporu je právě samosoudkyně. V písemném odůvodnění námitky podjatosti pak uvedl, že chování samosoudkyně je reakcí na to, že byla jako žena odmítnuta otcem nezletilých dětí, jehož zastupoval, jakož i další vyjádření směřující vůči osobě samosoudkyně, která byla podle názoru soudu nevkusná a zcela nevhodná.

Soud požaduje, abyste se k němu chovali s úctou

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o hrubé urážlivosti zmocněncova podání, neboť obsahovalo invektivy jednoznačně osobní povahy ve vztahu k soudkyni, které neměly žádný vztah k předmětu řízení. Z protokolu o jednání navíc vyplynulo, že zmocněnec byl opakovaně vyzván, aby nezasahoval do jednání, a to pod hrozbou uložení pořádkové pokuty. Zmocněnec přijal od otce nezletilých dětí plnou moc k zastupování při řízení, a tak bylo na místě zaujmout profesionální přístup, navenek projevovaný úctou a zdvořilostí při komunikaci se soudem. Podání učiněné zmocněncem však bylo pravým opakem takového postupu. Protože však při úvaze o výši pořádkové pokuty je podle odvolacího soudu namístě přihlédnout i k majetkovým poměrům dotčené osoby, byla pořádková pokuta snížena na 25 000 Kč.

I snížená pokuta činila téměř trojnásobek příjmu

Rozhodnutí obou soudů napadl zmocněnec jako stěžovatel ústavní stížností. Stěžovateli byla podle jeho názoru uložena vysoká pokuta, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 211/99 je totiž uložení pořádkové pokuty krajním opatřením a pokutu lze uložit jen tehdy, pokud domluva nebo jiné mírnější prostředky nevedly k nápravě. Jediné upozornění vůči stěžovateli bylo učiněno v průběhu ústního jednání a týkalo se výlučně tohoto jednání a jeho průběhu, nikoliv budoucích písemných podání. Stěžovateli byla ale uložena pokuta za pozdější písemné vyjádření, tedy bez jakéhokoliv předchozího upozornění, domluvy či využití mírnějších prostředků. Soud tedy nesplnil svou povinnost nejdříve se jinými vhodnými prostředky pokusit usměrnit výroky stěžovatele.

Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni z důvodu osobního vztahu k soudkyni, a proto musel popisovat její osobní chování a to, jak je vnímal on a další osoby. Soudce navíc musí i podle judikatury Ústavního soudu snést větší míru kritiky, zejména když jde o kritiku pravdivou. Konečně stěžovatel uvádí, že je starobní důchodce s jediným příjmem 8193 Kč měsíčně, z něhož musí hradit veškeré životní náklady, a uložená pokuta je tak pro něj likvidační. Protože mu již byla doručena výzva k zaplacení pokuty, hrozí mu exekuce a obstavení jediného přijmu. Přitom pouze realizoval své právo vznést námitku podjatosti za situace, kdy podle něj chování soudkyně znaky podjatosti vykazovalo.

Co tedy vlastně právní zástupce napsal?

Podle podání je soudkyně na věci citově zúčastněná, protože byla do otce zamilovaná. Nyní je vůči otci zaujatá a usiluje o to, aby ve sporu neuspěl a nemohl se podílet na výchově svých dětí. Podle stěžovatele soudkyně nevhodně postupuje v řízení, zbytečně je protahuje, nepřipouští důkazy ve prospěch otce a nařizuje zbytečná vyšetření znalci, které vybírá účelově. Znalec uvedený v podání měl vytvořit posudek na přímou objednávku soudkyně, aby ji za tučný zisk ‚podpořil‘.

Stěžovatel uvádí, že se stále opakuje všeobecně hulvátské – nevhodné chování soudkyně, která navzdory námitkám odmítá protokolovat podstatné náležitosti a skutečnosti […] odmítá vážně přijmout plnou moc prarodičů udělenou otci, aby […] mohly se potěšit s vnoučaty […] ponižuje a vydírá otce […] je podezřelá z trestného činu podvodu, manipuluje se znaleckými posudky, manipuluje se spisem. Odvolací soud dostatečně kvalifikovaně popsal, co všechno [soudkyně] zanedbala, tedy potvrdil, že na co […] šáhla, to zmrvila.

Podle podání se dále soudkyně otci […] prostě mstí za to, že svoje děti nehodlá opustit, protože do něj byla zřejmě zpočátku zamilována, byla však […] zjevně odmítnuta a nyní trpí De Clerambaultovým syndromem. Paní soudkyně je dle zjištění dvakrát(!!!) rozvedená, a to navzdory tomu, že je hmotně zaopatřená víc než dobře… Naštěstí [otec] nevyhledává ženy po přísných dietách, až v nejlepším slova smyslu kostnaté […] domov s takovou ženou není obvykle hnízdečkem lásky, ale spíš připomíná upíří hnízdo… Ostatně tomu nasvědčuje i hysterické jednání [soudkyně]. Ta patří mezi takové, o nichž se říká, že se mohou převlékat za bičem […] Je to její věc! A také věc stejně orientovaných žen, které pak často vyhledávají psychology a psychiatry […] dvojnásobné selhání paní soudkyně ve vlastním manželství je při jejím relativním bohatství pro ženu těžkou újmou. Dále se v podání uvádí: doporučuji soudkyni psychiatrické léčení […] Soudkyně trpí bludy SLYŠELA HLASY a – nezaprotokolovala!!!! […] kromě toho může paní soudkyně trpět dalšími afektivními poruchami a je třeba ji vyšetřit.

Co je nutné vzít v úvahu při posuzování dané stížnosti?

Podání, za které byla stěžovateli uložena pořádková pokuta, je třeba hodnotit jako souvislý projev. V posuzovaném podání stěžovatel vznesl řadu výhrad k postupu soudkyně okresního soudu, ze kterých podle jeho názoru plyne, že byla z projednávání věci vyloučena pro podjatost; současně v něm ovšem stěžovatel vyjadřuje i své negativní hodnocení. Jeho projev a výroky v něm obsažené tedy kombinují skutkový a hodnotící prvek.

V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou dotčené výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, vzít v úvahu rovněž následující faktory: 

  • vůči komu kritika směřuje,
  • kdo kritizuje,
  • co,
  • kde a
  • jakou formou.

Skutkový základ stěžovatelových výroků má spočívat v postupu soudkyně, která podle stěžovatele usiluje o neúspěch otce dětí ve sporu. Mírně ve prospěch stěžovatele svědčí to, že svůj projev učinil jako obecný zmocněnec otce. Obecný zmocněnec má totiž hájit zájmy účastníka řízení, a plní tedy v řízení obdobnou úlohu jako advokát. Zvláštní ochranu, která je přiznávána projevu advokáta u soudu, je proto třeba přiměřeně uplatnit i na projev stěžovatele jako obecného zmocněnce.

Na druhou stranu obecný zmocněnec, podobně jako advokát, musí jednat před soudem profesionálně a držet své emoce na uzdě, a to tím spíše, že se ho věc osobně nedotýká. Pokud jde o kritérium místa projevu, ve prospěch stěžovatele hovoří skutečnost, že jeho kritika se odehrála v rámci korespondence se soudem, tedy nikoliv veřejně. Naopak k tíži stěžovatele jde, že šlo o kritiku konkrétní soudkyně okresního soudu, a nikoliv soudní moci jako celku. Dále v neprospěch stěžovatele hovoří i to, že šlo o kritiku ad personam (soudkyně) a nikoliv kritiku ad rem (jejího rozhodnutí), přičemž většina výroků stěžovatele neměla nic společného s profesním působením soudkyně a naopak směřovala do čistě soukromé a rodinné sféry soudkyně. To se týká zejména narážek na vzhled soudkyně (viz výroky, že soudkyně je „kostnatá“ a mohla by se „převlékat za bičem“) a na její rodinný život (tvrzení o tom, že soudkyně je „dvakrát rozvedená“, což je vykreslováno jako její „dvojnásobné selhání“).

Na této klasifikaci nic nemění ani skutečnost, že účelem stěžovatelova projevu mělo být zdůvodnění námitky podjatosti, protože tyto aspekty soukromého a rodinného života soudkyně s otázkou podjatosti nemají žádnou spojitost.

Další série výroků napadá duševní a psychický stav soudkyně – kvůli psychickým poruchám, kterými by podle něj mohla trpět, jí stěžovatel doporučuje psychiatrickou péči a označuje ji za „deviantní“ a „mentálně retardovanou“. S tím úzce souvisí i kritérium formy projevu, které rovněž hovoří výrazně v neprospěch stěžovatele, neboť většina stěžovatelových výroků měla formu zjevných urážek. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že v projednávaném případě šlo navíc o kritiku písemnou, tedy nikoliv o spontánní slovní projev, který vzhledem ke své bezprostřednosti a možné impulzivnosti požívá vyšší ochrany.

Pokud jde o výroky týkající se údajného špatného psychického zdraví soudkyně, a zejména jejího „deviantního“ chování, Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečných případech může špatné psychické zdraví negativně ovlivňovat práci soudce. V takové situaci by se kritika tohoto stavu již týkala způsobu, jakým dotyčný soudce vykonává svou funkci, tedy jeho profesní, a nikoliv osobní sféry. Stejně tak deviantní chování soudce může být za určitých okolnosti neslučitelné s výkonem soudcovské funkce a může tak založit legitimní důvod pro kritiku dotčeného soudce. Taková kritika se ovšem musí zakládat na objektivních důvodech.

Za okolností, kdy v neprospěch stěžovatele hovoří většina kritérií uvedených shora, je tedy nezbytné, aby stěžovatel pro své výroky předložil alespoň nějaké objektivní zdůvodnění (tj. například špatnou artikulaci soudce, zjevně nesouvislý projev soudce, jeho usínání v soudní síni či jiný viditelný jev, který by i nezávislý pozorovatel mohl vnímat jako indikaci zdravotního handicapu soudce či konkrétní formu jeho deviace). Pokud tak neučiní, jeho výroky nemají dostatečný skutkový základ a nepožívají ochrany. Takové objektivní zdůvodnění však stěžovatel nepředložil.

Co na to Ústavní soud?

Ústavní soud s ohledem na tyto okolnosti konstatuje, že výroky stěžovatele ohledně duševního zdraví a deviantního chování soudkyně neměly dostatečnou oporu ve skutkovém základu a zároveň jde o natolik urážlivé výroky, že se jedná o excesivní projev, který nepožívá ústavněprávní ochrany.
Pokud jde o výroky stěžovatele související výlučně se soukromým a rodinným životem soudkyně, tj. s jejím fyzickým vzhledem a s jejím manželským životem, u nich není třeba zjišťovat skutkový základ, protože jsou vzhledem ke své formě a chybějící souvislosti s profesním působením soudkyně samy o sobě zjevně excesivní.

Lze tedy shrnout, že stěžovatelův projev nepožívá ústavní ochrany. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že nelze akceptovat, aby účastníci řízení a jejich zástupci útočili vulgárními nebo nepodloženými výroky na osoby soudců jen proto, že mají výhrady vůči jejich postupu v řízení, jak to učinil stěžovatel. Podle Ústavního soudu lze po stěžovateli spravedlivě požadovat, aby své výhrady uplatňoval věcně v rámci opravných prostředků, které má k dispozici. K porušení svobody projevu stěžovatele tedy napadenými rozhodnutími nedošlo.

Ústavní soud na závěr svého nálezu nálezu sp. zn. I. ÚS 750/15, ze dne 19. 1. 2016,  konstatoval, že majetkové poměry stěžovatele vzal v úvahu již odvolací soud, který následně pokutu o polovinu snížil. Ústavní soud tedy ústavní stížnost zamítl.

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 3. 2016 21:27
Zasílat nově přidané názory e-mailem