Mzdy rychle rostou. Je to dobře, nebo špatně?

Průměrná měsíční mzda za letošní první čtvrtletí dosáhla výše 20 399 Kč a meziročně stoupla o 7,8 %. Po odečtení inflace činí nárůst úctyhodných 6,2 %, což je nejvíc za poslední tři roky. Rychlý růst mezd s sebou ovšem nepřináší jen více peněz na utrácení, ale i nebezpečí vyšší inflace.

Průměrnou mzdu bere jen málokdo

Uveřejnění informace o výši a růstu průměrné mzdy vždycky většinu zaměstnanců naštve. Průměrná mzda je totiž stejně imaginární číslo jako existence průměrného zaměstnance. S průměrováním je potíž v tom, že neříká nic o rozložení hodnot ve výchozím souboru. Vše je ještě komplikovanější, je-li tento výchozí soubor navíc vnitřně strukturovaný.

Podle strukturálních statistik Českého statistického úřadu až dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší, než je celostátní průměr. Více než 52 % zaměstnanců si vydělá méně než 20 000 Kč hrubého a mzda cca 6 % nejhůře placených zaměstnanců nepřekročí ani polovinu této částky. Naopak jen 6 % nejlépe placených zaměstnanců si vydělá více než 40 000 Kč.

Výše mezd a tempo jejich růstu hodně záleží na odvětví, ve kterém je člověk zaměstnán. Zatímco průměrná mzda v oblasti textilní výroby činila jen 14 130 Kč a v zemědělství 14 162 Kč, v oboru finančního zprostředkování byla skoro čtyřikrát vyšší a dosáhla záviděníhodných 53 291 Kč. Jen o málo nižší byla průměrná mzda v oblasti výpočetní techniky: 47 951 Kč.

V letošním prvním čtvrtletí nejvíce vzrostla průměrná mzda ve stavebnictví: o 12,9 %. Je to dáno zejména mimořádnou konjunkturou tohoto odvětví v důsledku mírné zimy. Naopak nejmenší růst, resp. pokles o 1,8 % zaznamenala průměrná mzda v oblasti těžby nerostných surovin. Vliv na výši průměrné mzdy má i region, vzdělání, věk a pohlaví zaměstnance.

Tradičně nejvyšší průměrná mzda je v Praze (25 881 Kč), nejnižší naopak v Karlovarském kraji (16 792 Kč). Ženy jsou na trhu práce v Česku nejspíš stále poněkud diskriminovány. Jejich mzdy jsou v průměru zhruba o čtvrtinu nižší než mzdy mužů. Na manažerských pozicích je tento rozdíl ještě výraznější.

Utrácíme a zadlužujeme se

Zvýšení mzdy vřele uvítá snad každý zaměstnanec. Větší výplata znamená více peněz na utrácení. S jídlem roste chuť a lidé stále častěji neváhají kupovat i dražší a luxusnější zboží. Pořídit si nové auto nebo zahraniční dovolenou ztrácí punc výjimečnosti. Mobilní telefony, elektronika nebo značkové oblečení se staly běžným obchodním artiklem.

Když lidem na nákupy nestačí hotovost, neváhají si další peníze vypůjčit. Nakoupit cokoliv na splátky nebo získat téměř na počkání hotovostní půjčku se stalo zcela běžnou záležitostí. Vytrvalý růst reálných mezd lidem totiž pomáhá půjčky splácet. Konec devadesátých let, kdy vrcholila hospodářská recese a vládla „blbá nálada“, je dávno zapomenut.

Neroste ovšem jen zájem o spotřebitelské úvěry. Většinu vypůjčených peněz lidé v Česku investují do pořízení vlastního bydlení. Meziroční nárůst objemu poskytnutých hypotéčních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření už několik let dosahuje dvojciferných hodnot. Jen za loňský rok si lidé na bydlení vypůjčili přes 150 mld. Kč.

Zájem o byty stojí za nebývalým růstem stavební výroby. Ruce si tedy mnou nejen obchodníci, ale i developeři, stavební firmy a realitní kanceláře. Každý nově pořízený byt je třeba vybavit novým nábytkem, domácími elektrospotřebiči a spoustou dalšího zařízení – tedy další nákupy ve velkém a další úvěry.

Najděte si nový dům či byt… v Katalogu nemovitostí

Bez utrácení by nebyl ekonomický růst

Spotřeba domácností bývá ve vyspělých zemích hlavním motorem ekonomického růstu. I přes velkou ochotu lidí utrácet má Česko stále co dohánět. Podíl spotřeby domácností na hrubém domácím produktu (HDP) se pohybuje v zemích evropské unie kolem 60 %, u nás je to zatím zhruba 50 %. Přiměřený růst reálných mezd je nejen příjemný, ale je i užitečný.

Podobně pozitivní vliv na ekonomický růst má i utrácení peněz, které si lidé vypůjčili. Jedním dechem je však třeba dodat: pokud lidé své zadlužení zvládnou. Obavy zatím nebudí míra zadlužení českých domácností, která stále zdaleka nedosahuje úrovně obvyklé v řadě jiných zemí, jako spíše poněkud nezodpovědný přístup části našich spoluobčanů k finančnímu plánování a jejich často ne zcela reálný odhad vlastních možností půjčku splácet.

Proti dalšímu růstu spotřeby domácností i jejich dalšímu zadlužování v podstatě nic nenamítá ani Česká národní banka. Podle jejího viceguvernéra Miroslava Singera tempo růstu spotřeby domácností v současnosti je sice vysoké, ale není nadměrné – nepředstavuje žádné větší makroekonomické riziko. Podobně je to i se zadlužováním domácností. Určité riziko je pouze u nízkopříjmových domácností a domácností s jedním živitelem.

Pokud by se růst reálných mezd přibrzdil, nebo dokonce zastavil, lidé by utráceli mnohem méně. V očekávání zhoršení své finanční situace by se jistě snížila i ochota domácností zadlužit se a v řadě případů i jejich schopnost splácet již poskytnuté půjčky. Problémy by se pak na sebe začaly nabalovat jako sněhová koule puštěná ze svahu.

Obchodníci by měli nižší tržby a výrobci zase problémy s odbytem. Důsledkem by bylo omezení dalšího rozvoje a propouštění zaměstnanců. Banky by musely vytvářet větší rezervy na rizikové úvěry. Na trhu by se objevily levné byty z realizovaných zástav a zájem o ty nově postavené by opadl. Rozjetá stavební výroba by se zastavila. Ekonomický růst by se změnil v recesi. Děsivá představa, že?! Ať tedy raději mzdy rostou – ale rozumně!

Roztočí se inflační spirála?

Růst mezd ovšem nemá jen veskrze pozitivní vliv na ekonomiku. Přináší s sebou i určitá rizika. Jedno z nich spočívá v posílení inflačních tlaků, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Růst mezd znamená pro výrobce i prodejce vyšší náklady, zvláště není-li doprovázen stejně rychlým růstem produktivity práce. Růst nákladů se pak logicky promítá do vyšších cen zboží a služeb.

Podobný vliv má rychlý růst mezd i na straně poptávky. Posílení koupěschopnosti obyvatel může ve výrobcích i prodejcích přinejmenším vyvolat pokušení zvýšit ceny – když už na to lidé mají. Všeobecné zvýšení cenové úrovně ovšem opět vyvolá tlak na další zvýšení mezd. Zaměstnanci mají dojem, že na pravidelné zvyšování svých mezd nad úroveň inflace mají svaté právo, a to bez ohledu na ekonomickou situaci podniku nebo situaci na trhu.

K roztočení inflační spirály však jenom růst mezd obvykle nestačí. Růst inflace je většinou vyvolán celým souhrnem vlivů, které v ekonomice současně působí. Aktuální situace v Česku v tomto směru rozhodně není nijak dramatická a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se měla nějak radikálně zhoršit. Pravdou však je, že v poslední době proinflační vlivy začínají mírně převažovat.

Strážce inflace – Česká národní banka – riziko výraznějšího růstu inflace pokládá za malé, ale přesto ho nehodlá podceňovat. Důkazem toho je její nedávné rozhodnutí o zvýšení základní úrokové sazby o čtvrt procentního bodu na 2,75 %. O tom, že inflační tlaky zatím nejsou vnímány jako výrazné, však svědčí i to, že o nejnižším možném zvýšení úrokové sazby rozhodl až hlas předsedy bankovní rady. Její členové se na nezbytnosti provést už nyní tento krok jednoduše neshodli.

<calculator id=„18“></cal­culator>

Vyšší mzdu, nebo práci?

Růst mezd ovšem nepovzbuzuje jen inflaci, ale zároveň snižuje i konkurences­chopnost tuzemských výrobců. V dnešním globalizovaném světě není problém vyrábět cokoliv třeba na druhém konci zeměkoule. Okruh zboží, u něhož prakticky nelze konkurovat nízkým výrobním nákladům asijských výrobců, se stále rozrůstá. Zatím to byl textil a elektronika, ale velmi brzo to mohou být i auta nebo cokoliv jiného.

Čeští zaměstnanci podniků se zahraničními majiteli se – notně podporováni odbory – bouří proti vykořisťování spočívajícímu v tom, že jim jejich zaměstnavatelé platí jen zlomek mzdy obvyklé v západní Evropě. Nižší mzdové náklady ale přece jsou jedním z hlavních důvodů, proč sem zahraniční investoři přišli! Prodraží-li rychlý růst mezd výrobu v Česku tak, že se přestane vyplácet, tito investoři nebudou mít důvod zde zůstávat.

Přemístit montážní linky dále na jih či na východ od Česka lze poměrně snadno a rychle. Vše je jen záležitostí ekonomických propočtů. Připočteme-li k tomu negativní vliv zpevňování kurzu české koruny na export, problémy se získáváním a motivací pracovníků a zdejší ne zrovna ideální podnikatelské prostředí, není tato možnost vůbec jenom hypotetická.

Ideálním řešením by bylo nemít zde pouhé montovny vyžadující od zaměstnanců místo vysoké kvalifikace, invence a zkušeností spíše jen vytrvalost a manuální zručnost. Zahraniční investoři, kteří by v Česku rozjížděli sofistikovanou a technologicky vyspělou výrobu zboží s malými materiálovými vstupy a vysokou přidanou hodnotou, se sem zatím bohužel příliš nehrnou.

Dokud bude konkurenceschopnost velké části tuzemských výrobců založena hlavně na nízkých výrobních nákladech, mohou nepřiměřeně vysoké požadavky na nárůst mezd způsobit jediné – ukončení výroby. To se ovšem netýká jen podniků se zahraničními majiteli. Měl by si to uvědomit každý zaměstnanec dříve, než se rozhodne stávkovat za každoroční zvyšování mzdy o několik procent nad úroveň inflace. Lehce by totiž mohl přijít o práci.

Anketa

Jak za uplynulý rok vzrostla vaše mzda?

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 7. 2007 16:11