Můžou vás vyhodit z autobazaru, pokud koupíte auto od zákazníka pro sebe?

Zaměstnanec autobazaru si zákazníkem nabízený vůz koupil sám pro sebe – je to na okamžitý vyhazov?

Je neloajálním prohřeškem – jednáním v rozporu se zájmy zaměstnavatele, a proto důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru situace, kdy zaměstnanec autobazaru vykoupí ojetý vůz místo jménem společnosti napřímo – pro svojí potřebu?

Zaměstnavatelka (žalovaná), provozovatelka autobazaru, zrušila se zaměstnancem (žalovaným) okamžitě pracovní poměr, když zjistila, že zaměstnanec neoprávněně vykoupil vlastním jménem od jejího zákazníka osobní automobil; tím podle ní došlo k poškození dobrého jména společnosti. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

Ilustrační obrázek.
Autor: www.sxc.hu

Ilustrační obrázek.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně zaměstnanci vyhověl, když určil, že rozvázání pracovního poměru neplatné je. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobce v jednom případě „koupil od zákazníka žalované jeho stávající osobní vozidlo“, nebylo však prokázáno, že by tímto svým jednáním poškodil dobré jméno žalované, „když žalovaná ani netvrdila, jak konkrétně mělo být její dobré jméno poškozeno“.

Ve vztahu k čl. VI. pracovní smlouvy, o jehož porušení opřela zaměstnavatelka okamžité zrušení pracovního poměru, konstatoval, že popsaným jednáním žalobce nevykonával podnikatelskou ani jinou výdělečnou činnost („tuto skutečnost nelze dovodit pouze z toho, že v jednom případě jako fyzická osoba koupil od zákazníka žalované pro sebe vozidlo“) a že nelze ani dovodit, že při nákupu vozidla od zákazníka žalované využil pověsti žalované, jím prodávaných výrobků či služeb s cílem pro sebe zajistit prospěch, kterého by jinak nebylo dosaženo, neboť „zákazník nebyl nijak omezen v nabídce prodeje svého vozidla jiným subjektům a mohl vozidlo prodat komukoli, s nímž by se dohodl na ceně“.

Žalobce při koupi vozidla nepostupoval tak, aby na úkor žalované získal pro sebe nějakou výhodu. Teprve až poté, co si zákazník zjišťoval ceny za prodej vozidla od jiných subjektů, následně prodal vozidlo žalobci, a to za cenu vyšší než mu byla nabízena společností AAA. Dospěl k závěru, že jednání žalobce nedosahovalo intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci zvlášť hrubým způsobem (jednáním žalobce k žádné škodě na straně žalované nedošlo a „pokud jde o osobu žalobce a jeho předchozí plnění pracovních povinností, byly mu ve 2 případech uděleny výtky, z nichž však nelze dovodit, že by si žalobce soustavně neplnil své pracovní povinnosti“).

K odvolání žalované zaměstnavatelky odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, zamítl. Nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, „ze kterého lze vyrozumět, že se žalobce nedopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci“, neboť žalobce svým jednáním popsaným v okamžitém zrušení pracovního poměru porušil povinnost zaměstnance stanovenou v ust. § 301 písm. d) zákoníku práce, tj. řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, přičemž jsou tyto povinnosti upraveny také článkem VI. bodem 2 pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky.

Žalobce totiž jako zaměstnanec žalované dne 3. 4. 2009 uzavřel se zákazníkem žalované kupní smlouvu, kterou od zákazníka žalované koupil osobní automobil jako soukromá osoba pro svou potřebu; jestliže se zákazník žalované na žalobce obrátil opakovaně poté, co měl dříve zájem prodat svůj osobní vůz žalované a nedošlo k dohodě o kupní ceně, „bylo povinností žalobce uzavřít kupní smlouvu se zákazníkem žalované jménem žalované, nikoli koupit od zákazníka žalované vůz jako soukromá osoba pro své soukromé účely“.

Žalobce tak „zneužil kontaktů, které získal jako zaměstnanec žalované a v rozporu s jejími oprávněnými zájmy uzavřel obchod ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch žalované“; zajistil si tedy prospěch, kterého by jinak nedosáhl, protože by nevěděl, že zákazník prodává nějaké vozidlo, nevěděl by ani o ceně, jakou za vozidlo žádá, a neměl by příležitost s ním o případné nižší ceně vyjednávat. Při hodnocení stupně porušení povinností vyplývajících z právních předpisů odvolací soud „přihlédl k osobě žalobce, charakteru práce, kterou vykonával, k situaci, v níž došlo k porušení předpisů a ke způsobu a intenzitě porušení konkrétní povinnosti žalobce“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl propuštěný zaměstnanec dovoláním.

Právní úprava

Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle ust. § 60 zákoníku práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Čtěte také: Porušování pracovní kázně: jak vypadá a jak se postupuje?

Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance, vyplývajícím z pracovního poměru [ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity.

Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [ust. § 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zákoníku práce].

Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.

Posouzení věci Nejvyšším soudem ČR

Podle ust. § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance.

Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [ust. § 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální. Podstatné pro posouzení, zda se zaměstnanec chová v souladu s ust. § 301 písm. d) zák. práce, je proto mimo jiné také, zda jednal či nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Stejným způsobem postupoval v projednávané věci i odvolací soud, když zdůraznil, že žalobce zneužil kontaktů, které získal jako zaměstnanec žalované a v rozporu s jejími oprávněnými zájmy uzavřel obchod ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch žalované, a že si tak zajistil prospěch, kterého by jinak nedosáhl, protože by nevěděl, že zákazník prodává nějaké vozidlo, nevěděl by ani o ceně, jakou za vozidlo žádá, a neměl by příležitost s ním o případné nižší ceně vyjednávat, a když při hodnocení stupně porušení povinností vyplývajících z právních předpisů přihlédl též k osobě žalobce, charakteru práce, kterou vykonával, k situaci, v níž došlo k porušení předpisů a ke způsobu a intenzitě porušení konkrétní povinnosti.

NS ČR proto dospěl k závěru, že z hlediska požadavku vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (tedy pro právní závěr, zda žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci), lze úvahu odvolacího soudu vzhledem k okolnostem případu považovat za úplnou a správnou. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl ke správnému závěru, že intenzita porušení pracovních povinností opravňovala žalovanou k tomu, aby se žalobcem rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 1405/2012, ze dne 6. 3. 2013, zamítl. Tip: Mohou vás z práce vyrazit na hodinu během dovolené?

Anketa

Kolik stál váš poslední automobil?

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 5. 2013 14:21