Můžete získat rentu za poškozené zdraví, když jste zaměstnáni jen na dobu určitou?

Za ztrátu výdělku kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání můžete žádat náhradu. Až na výjimky ale jen do doby, kdy měl pracovně-právní vztah skončit.

Náhrada za ztrátu na výdělku v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zaměstnanci činnému na dobu určitou přísluší jen do doby, kdy měl pracovně-právní vztah skončit, leda že by se dalo předpokládat, že by poškozený byl i nadále zaměstnán.

Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání nebo pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že vaše pracovní schopnost byla následkem nemoci z povolání nebo pracovního úrazu snížena nebo zanikla. Účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout vám přiměřené odškodnění, pokud nejste schopni pro své zdravotní postižení dosahovat takový výdělek, jaký jste měli před poškozením. 

Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné nebo částečné invalidity) je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem před vznikem škody a vaším výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání. (V případě, že jste po zjištění nemoci z povolání vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání, pak výdělkem odpovídajícím výši minimální mzdy, s připočtením případného plného nebo částečného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Čtěte více: Jak správně spočítat valorizaci renty za poškozené zdraví?

Když nejste zaměstnáni na dobu neurčitou

Pokud utrpíte pracovní úraz nebo u vás byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší vám náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit (ust. § 386 odst. 1 věta první zákoníku práce). Čtěte více: Pracovní poměr na dobu určitou: nově více nejistoty, smlouvy lze prodlužovat

Po této době vám přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností důvodně předpokládat, že byste byli i nadále zaměstnáni (ust. § 386 odst. 2 věta druhá zákoníku práce).

Co je a co není jen ojedinělé zaměstnání?

Nejvyšší soud ČR posuzoval případ, když žalobkyně (zaměstnankyně), vymáhající odškodnění za nemoc z povolání, před nástupem do zaměstnání u žalované (zaměstnavatelky) na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 12. 2004 po delší dobu nepracovala [Žalobkyně byla po narození syna v roce 1994 jedenáct let (až do konce roku 2004) bez zaměstnání, z toho čtyři roky na mateřské dovolené a sedm let v evidenci uchazečů o zaměstnání]. 

Uzavřela-li žalovaná se zaměstnavatelkou (poté, co byla delší dobu evidována na úřadu práce) pracovní poměr na dobu určitou v trvání dvou let, nelze to podle NS ČR bez dalšího hodnotit jen jako příležitostný pracovní poměr, po jehož skončení by nevykonávala další vlastní výdělečnou činnost v některém ze základních pracovněprávních vztahů (pracovní poměr nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr). 

K objasnění toho, zda uzavření pracovní smlouvy ze dne 14. 12. 2004 lze ze strany žalobkyně pokládat jen za ojedinělé zaměstnání nebo za projev výdělečné činnosti provozované v některém ze základních pracovněprávních vztahů (popřípadě v podnikání), lze použít pouze poznatky o skutečnostech, které tu byly v době zjištění první nemoci z povolání (ke dni 6. 2. 2006). 

Na závěr o tom, zda by žalobkyně byla po uplynutí doby trvání pracovního poměru sjednané v pracovní smlouvě ze dne 14. 12. 2004 „i nadále zaměstnána“, nelze usuzovat z okolností, které nastaly po zjištění nemoci z povolání nebo dokonce po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru, neboť nevypovídají (a ani nemohou nic vypovídat) o tom, jak by žalobkyně přistupovala ke své další výdělečné činnosti, kdyby u ní nebyla zjištěna nemoc z povolání. Čtěte také: Kouslo vás klíště? Můžete získat zákonné náhrady

Anketa

Utrpěli jste již někdy pracovní úraz?

Kdy lze usuzovat, že by byl zaměstnanec dále zaměstnán?

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 3299/2011) ze dne 22. 1. 2013, uzavřel:

Zaměstnanec, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou, má po uplynutí doby trvání pracovního poměru právo na náhradu za ztrátu na výdělku nejen tehdy, jestliže prokáže, že by byl dále zaměstnán (popřípadě provozoval podnikatelskou činnost), ale i v případě, kdy jeho další zaměstnávání (podnikání) lze podle okolností jen předpokládat.

Na závěr, kdy lze důvodně předpokládat, že by postižený zaměstnanec byl ve smyslu ust. § 386 odst. 1 věty druhé zákoníku práce „i nadále zaměstnán“, lze usuzovat pouze s přihlédnutím k okolnostem, které tu byly v době zjištění nemoci z povolání a které vypovídají o tom, zda zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu určitou jen příležitostně (a po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru by stejně nadále nepracoval) nebo zda hlavním (základním) zdrojem jeho příjmů byla (a nadále měla být) jeho výdělečná činnost.

Přečtěte si také: Nenechte se po pracovním úrazu vyhodit z práce bez odškodnění