Spočítejte si...

Zavřít

Může vám pronajímatel „zabavit“ vaše věci na úhradu dlužného nájemného?

Zadržovací právo umožňuje věřiteli zajistit splatnou pohledávku, ke které se nemůže dostat. Jak to funguje v praxi? Ukážeme vám to na vztahu pronajímatele a nájemce.

Ten, kdo je povinen vydat cizí movitou věc (např. nějaký předmět), kterou má u sebe, ji může zadržet k zajištění své pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat (toto právo mu dává § 175 odst. 1 občanského zákoníku). To však neplatí, má-li u sebe věc neprávem, zejména jestliže se jí zmocnil svémocně (protože ji svému dlužníku odebral, ať už násilně nebo ne, s pohrůžkou násilí nebo bez ní, s vědomím dlužníka nebo bez jeho přítomnosti) nebo lstí (tyto zákazy uplatnění resp. zneužití zadržovacího práva stanoví § 176 odst. 1 občanského zákoníku). Zadržovací právo k věci (podle § 176 odst. 2 občanského zákoníku) nemá ani ten, komu bylo při jejím předání uloženo, aby s věcí naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva, leda by ovšem bylo zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (pak lze i v tomto případě zadržovací právo uplatnit).

Dluh musí být splatný, s jedinou výjimkou

Cizí movitá věc může být (podle § 175 odst. 1 občanského zákoníku) zásadně zadržena jen k zajištění splatné pohledávky; zadržovací právo však vzniká i k zjištění dosud nesplatné pohledávky, pokud dojde k zahájení insolventního řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (tuto výjimku stanoví § 175 odst. 2 občanského zákoníku). Čtěte také: Úroky z prodlení od července změní, život zkomplikují všem

Zadržovací právo vznikne jednostranným opatřením (tzv. právním úkonem) oprávněné osoby (věřitele), kterým vyjadřuje svou vůli věc zadržet (viz § 177 odst. 1 občanského zákoníku). O zadržení věci a jeho důvodech je oprávněná osoba povinna vyrozumět dlužníka bez zbytečného odkladu; byla-li uzavřena písemně smlouva, na jejímž základě má oprávněná osoba věc u sebe, musí být písemné i vyrozumění dlužníka (tyto povinnosti ukládá věřiteli § 177 odst. 2 občanského zákoníku).

Při výkonu soudního rozhodnutí (exekuci) má (podle § 179 občanského zákoníku) věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zadržovacím právem, právo na přednostní uspokojení z výtěžku získaného prodejem nebo jiného zpeněžení zadržené věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

Zadržovací právo (podle § 180 občanského zákoníku) zaniká zánikem zajištěné pohledávky nebo zánikem zadržené věci nebo vydáním zadržené věci dlužníku anebo složením jiné jistoty, kterou dlužník poskytl oprávněné osobě s jejím souhlasem. Čtěte také: Úroky z prodlení: vymáhejte také úroky z nákladů na vymožení dluhu

Smysl a účel zadržovacího práva

Zadržovací právo – jak vyplývá z popsané právní úpravy – slouží k zajištění splatné pohledávky nebo v případě insolvenčního řízení i dosud nesplatné pohledávky tím, že věřiteli umožňuje, aby si ponechal cizí movitou věc, kterou by jinak byl povinen dlužníku vydat, a aby dosáhl uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, nesplní-li dlužník ani dodatečně svůj dluh odpovídající zajištěné pohledávce.

Zadržovací právo má tedy v první řadě funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku věřitele od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku věřitele dobrovolně splnil alespoň dodatečně, a věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně svůj dluh dobrovolně nesplní. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku (z jiného majetku) dlužníka (funkce uhrazovací).

Zadržovací právo je právem tzv. subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zadržovacího práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna ani dodatečně a nezanikla-li jiným způsobem. Akcesorickým je zadržovací právo zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění slouží, a že dochází k jeho zániku rovněž v případě, že zanikla zajištěná pohledávka.

Zadržující věřitel musí věc držet oprávněně

Věřitel může zadržet cizí movitou věc jen tehdy, má-li ji u sebe „právem“, tedy (řečeno jinak) má-li ji ve své detenci, kterou získal na základě smlouvy nebo jiného právního důvodu (v oprávněné detenci); v případě, že věc získal svémocně nebo lstí nebo jinak „neprávem“ (protiprávně nebo bez právního důvodu), jejím zadržením nemůže zadržovací právo vzniknout. Čtěte také: Jak napsat smlouvu, aby vás podnájemník „nevypekl“

Možnosti pronajímatele, kterému dluží nájemce

Ten, kdo pronajme (pronajímatel) jinému (nájemci) svou věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval, nemá u sebe věci, které nájemce umístí v (na) pronajaté věci. Pronajímatel nemá ve své detenci věci umístěné nájemcem v (na) pronajaté věci samozřejmě ani v případě, že nájem již skončil. Nájemce může se svými věcmi, které umístil v (na) pronajaté věci, nakládat bez jakýchkoliv omezení (obdobně, jako kdyby je měl umístěné ve svém objektu); může proto mimo jiné před nebo po skončení nájmu své věci, které umístil v (na) pronajaté věci, z pronajaté věci volně (bez omezení) odstěhovat nebo jinak odstranit.

Pronajímatel smí tyto věci zadržet pouze ve (zvláštním) případě uvedeném v § 672 občanského zákoníku, tedy má-li vůči nájemci pohledávku na nájemném a stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno; v tomto případě má pronajímatel ze zákona zástavní právo k movitým věcem (s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí nebo exekuce), které jsou v (na) pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, přičemž musí do 8 dnů od zadržení požádat o soupis soudním vykonavatelem (exekutorem) nebo musí věci vydat.

Jak může pronajímatel získat zástavní právo?

Nejedná-li se o situaci uvedenou v § 672 občanského zákoníku, je třeba dovodit, že jakýkoliv úkon pronajímatele, kterým by znemožnil nebo omezil nájemce proti jeho vůli v nakládání s jeho věcmi umístěnými v (na) pronajaté věci, nemá jakýkoliv podklad (oporu) v zákoně (je protiprávní). Zadržovací právo proto nevznikne (nemůže vzniknout), zadrží-li pronajímatel za účelem zajištění své pohledávky po skončení nájmu věci, které nájemce umístil v (na) pronajaté věci; vznik zákonného zástavního práva podle § 672 občanského zákoníku tím samozřejmě není dotčen. Čtěte také: Neplacení nájmu vás přijde na tisíce za poplatky z prodlení

Pokud tedy pronajímatel zadrží po skončení nájmu nájemci věci (nebo nájemce podnájemci po skončení podnájmu), které si nájemce v předmětu nájmu (podnájemce v předmětu podnájmu) umístil, tak, že k těmto věcem odepře jejich vlastníkovi (uživateli) přístup a neumožní mu, aby si věci odstěhoval nebo s nimi jinak naložil, má u sebe věci neprávem, nevzniklo mu zadržovací právo a je povinen je vydat.

Použitý pramen: Rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 493/2009, ze dne 16. 2. 2011

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 5. 2011 13:33