Spočítejte si...

Zavřít

Může se vaše hypotéka stát koulí na noze?

Příběh nedávného evropského premianta a tygra proměněného krizí na jedno z evropských prasat ukazuje, že státní finance jsou s rodinnými úzce spojeny.

Hypotéka se v Irsku nestala cestou k vlastnímu bydlení, ale jen zátěží a koulí na noze. Irská nezaměstnanost útočí na patnáctiprocentní hranici, a nezaměstnaní nemají po vyčerpání svých rezerv z čeho splácet. Hodnota nemovitostí naopak propadla o polovinu, hypotéku nelze prodejem koupené nemovitosti splatit. Proč desítky procent irských rodin tak špatně investovaly do vlastního bydlení a zůstaly jim jen oči pro pláč?

Irsko jako ekonomický tygr

Irsko, ostrovní země na západní periférii Evropy, prožilo období kouzla života na dluh podobně, jako ho prožívají všechny další země pod taktovkou moderního ekonomického myšlení. Tamní hospodaření, doprovázené ve druhé polovině devadesátých let minulého století až dvouciferným růstem, bylo dáváno za vzor, hovořilo se o irském hospodářském zázraku.

Ostrovní ekonomika po dvě dekády úspěšně rostla, a tak vedle asijských ekonomických tygrů vyrostl tygr keltský. Ekonomické ukazatele i komentáře poukazovaly na skvělou ekonomickou kondici. Nezaměstnanost klesla v devadesátých letech z patnácti procent ke čtyřem procentům. Jak rostla životní úroveň, docházelo k přílivu obyvatel, růstu poptávky a růstu ekonomiky.

Jenže cesta k trvalému blahobytu, vysoké kvalitě života a udržitelnému růstu se s časovým odstupem ukázala jako scestná. Hospodářství již neroste, ale klesá, a nezaměstnanost se opět blíží k patnáctiprocentní hranici. Keltský tygr vypelichal a onemocněl, veřejný dluh opět roste, realitní a hypoteční bublina splaskla, důvěra opadla a systém se ukázal jako nestabilní.

Co stálo na počátku aneb kouzlo života na dluh

Irská ekonomika v době růstu devadesátých let minulého století těžila z vysokého přílivu zahraničních investic. Politická garnitura umožnila v podnicích se zahraniční účastí a ve vybraných odvětvích platit nízkou daň ze zisku. Z jistého úhlu pohledu to byla "nekalá daňová konkurence, irská 10% daň byla hluboko pod průměrem daňové zátěže v Evropě, kde se pohybovala kolem 30%.

Do Irska tak tekly miliardy dolarů zahraničních investic, peníze nebyly problém. Do ekonomiky ovšem nepřitékaly jen zahraniční investice, přicházely i prostředky ze strukturálních fondů EU. Pracující si mohli přijít na pěkné peníze, pracovní příležitosti byly i pro zahraniční dělníky, a kdo nepracoval, dostal od státu štědré sociální dávky. Ostrovní ekonomika zažila příliv obyvatelstva, a mimo celkové poptávky rostla i poptávka po bydlení.

Bankovní sektor se chopil své příležitosti, a v rostoucí míře poskytoval hypoteční úvěry. Když byla přijata společná měna euro, reálné úrokové sazby se pro člověka ekonomicky působícího v Irsku dostaly do záporných hodnot. Kdo si vzal úvěr, splácel v inflačně znehodnocených penězích, protože cenová a mzdová inflace byla vyšší než účtovaná úroková sazba. Výhodnost úvěrů vyvolala zájem o půjčky, kouzlo života na dluh začalo zesíleně působit. S tím jak prudce rostly dluhy, rostla prudce i životní úroveň.

Anabolický růst měl své důsledky, a jednou z nich byla hypoteční a realitní bublina. Nabídka po nemovitostech nestačila uspokojovat poptávku, a ceny nemovitostí rostly. Čím více rostl přijatý hypoteční dluh, tím více rostly ceny nemovitostí. Dluhová bublina tedy vytvořila bublinu cenovou. Nastal stavební boom, počet vydaných stavebních povolení rostl, stavebnictví bylo dalším tahounem růstu. Banky neváhaly úvěrovat developerské projekty a díky spekulativním nákupům pozemků vzrostla i cena půdy.

Optimistická nálada, důvěra a víra v setrvalý růst způsobila iracionální nevázanost. Irsko se jakoby mávnutím kouzelného proutku přerodilo z jedné z nejchudších zemí regionu v zemi nejbohatších. Co bylo vidět, byla rozumná vládní politika, zaměření na obory s vysokou přidanou hodnotou, a investice do vzdělání, vědy a výzkumu, pomoci ke změně struktury ekonomiky měly i strukturální fondy Evropské unie. Co vidět až tak nebylo, bylo rostoucí soukromé zadlužení, jenže dokud bylo možné na splácení dluhů díky rostoucí ekonomice vydělat, bylo vše v pořádku. Dokud všichni vydělávali a platili daně, přísun prostředků měl i stát, a veřejné dluhy se díky vytváření přebytkových rozpočtů mohly snižovat.

Nová pravidla regulovaného nájemného

Novela občanského zákoníku vezme nájemníkům část jejich práv a přesune je na majitele bytů. Na co se musí nájemce připravit a o kolik se mu zdraží bydlení?

Když růst střídá pád

Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Podobně tak dluhy nemohou růst do nebes, v určitý okamžik zdroje dojdou, a ucho se utrhne. I irská hypoteční a realitní bublina v roce 2008 splaskla, ceny nemovitostí propadly, a mnoho domácností nebylo schopných přijaté závazky splácet, trh s realitami se začal propadat. Ceny nemovitostí klesly v desítkách procent, oproti vrcholu v roce 2005 to bylo až o polovinu. Irské rodiny tíží hypotéka, a díky propadu cen nemovitostí rodina musí splatit více, než činí aktuální cena nemovitosti. Hypotéka se nestala cestou k vlastnímu bydlení, ale zátěží a koulí na noze. Irská nezaměstnanost se blíží k patnáctiprocentní hranici, a nezaměstnaní nemají po vyčerpání svých rezerv z čeho splácet.

Celkový hypoteční dluh přesahuje 100 miliard eur, a vzhledem k míře nesplácení zde vznikají značná toxická aktiva. Banky se kvůli nespláceným úvěrům dostaly do problémů, hodnota špatných úvěrů je odhadována až na 150 miliard eur. Na pomoc hroutícího se bankovního sektoru přišla irská vláda, která sem nalila nějakých 50 miliard eur. Napumpování peněz do bank zachránilo bankovní sektor, a předešlo vznik hospodářské deprese, ovšem na úkor gigantického dluhu na straně státu.

Finanční ústavy potácející na hraně bankrotu byly zestátněny, a vládní Agentura řízení národních aktiv (obdoba někdejší České konsolidační agentury) začala vykupovat toxická aktiva. Scénář záchrany je známý: s vysokou pravděpodobností bezcenná toxická aktiva koupí stát, a přijaté dluhy zůstanou na bedrech daňových poplatníků. Stát si vypůjčí, ořeže služby poskytované daňovým poplatníkům, a splácí alespoň dluhovou službu. Někdejší sliby voličům a daňovým poplatníkům jsou ve světle nových skutečností rychle zapomenuty a zlé jazyky konstatují, že vše jde od deseti k pěti.

Rozpočtové deficity Irska kvůli záchraně bank nutně narůstají, a rozpočtovému hospodaření také neprospívá změna podmínek, za kterých byly sestavovány rozpočty. Po úderu krize byla příjmová strana veřejných rozpočtů podkopána, a rozpočtový schodek v roce 2010 má překročit 30% HDP (oproti schodku 10% HDP v roce 2009). Nutně nastupují drastické škrty ve výdajové stránce rozpočtu, došlo k patnáctipro­centnímu snížení mezd ve státním sektoru a dalšímu hlubokému ořezání veřejných výdajů.

Irsko vyjednává s Evropskou unií a Mezinárodním fondem o gigantické půjčce v řádech desítek miliard eur. Peníze mají být použity na ozdravení veřejných financí a ozdravení bank v podobě navýšení úrovně kapitálu v irských bankách. Má to být jakási záplata na rozpočtové deficity, stávající dluh má být překryt jiným dluhem ve výši okolo 80 miliard eur, financovaným v záchranném programu pod taktovkou politických elit. Na místě je ovšem nezodpovězená otázka, zda vůbec a jak může irská ekonomika na splácení těchto závazků vydělat a zda vůbec disponuje netoxickými aktivy, která by mohla nový dluh krýt.

Občany předluženého státu nečeká žádná růžová budoucnost. Očekávat lze úsporná opatření, prohlubující se výdajové škrty a zvyšování daní. Jenže všechna taková opatření jsou impulsem k dalšímu propadu ekonomiky, znejistění ekonomických subjektů a dalšímu zhoršení situace. Pokud by země měla stále vlastní měnu, došlo by k devalvaci, a na umoření dluhů by se podíleli všichni, kdo by ve svých portfoliích drželi irská finanční aktiva. Jenže díky společné měně tento způsob řešení nepřipadá v úvahu.

Vyplivne nás spirála vývoje na dno?

Spotřeba je motorem ekonomického růstu. Vysoké hypotéky nebo daně ho můžou lehce zadrhnout.

Z keltského tygra evropským prasetem

Dříve za vzor dávaný keltský tygr se stal varovným příkladem evropského prasete. Je řazeno mezi problémové země eurozóny, mezi Portugalsko, Itálie, Řecko, Španělsko. Tyto země jsou označovány jako země „PIGS“. „Pigs“ je anglické označení pro prasata, a písmena v tomto slově představují akronym složený z pěti počátečních písmen názvů čtyř výše jmenovaných problémových států.

Není to ovšem jen problém eura a eurozóny, je to problém ekonomických nerovnováh a jeho zakrývání rostoucím předlužením. Postupnými kroky dochází k odhalování toho, co dříve vidět nebylo. Vidět byly dopady dluhově financovaných proměn ekonomik, jenže vidět již nebyly dopady nashromážděných budoucích nákladů dluhové služby. Ve světle soudobého dění vychází najevo nestabilita celého systému, daná kumulováním státních dluhů, používaných jako nástroj pumpování nových peněz do ekonomiky.

Jenže kde je dlužník, musí být i věřitel. Jenže mezi věřiteli třeba i těch problémových států jsou i obyčejní lidé, kteří mají velký díl svých celoživotních úspor uložených v bankách, penzijních fondech, a investičních společnostech. Co až se ukáže, že státy nejsou schopny takto financované dluhy splácet, a že pilulky v podobě měnových experimentů již nepomáhají? Co až se ukáže, že mnohá aktiva určená na období penze jsou jen toxickým, tedy problémovým a nepříliš ceněným majetkem? Pomůže ke stabilitě další utahování opasků?

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 12. 2010 13:38