Mohou vám odposlouchávat služební mobil?

Pokud používáte služební telefon, zaměstnavatel může zjišťovat, nakolik je to i k soukromým účelům. Všechno si ale dovolit nesmí.

Používání služebního telefonu dává zaměstnavateli právo monitorovat, jak (ne)respektujete zákaz jeho používání i pro soukromé účely. To ale neznamená, že vám může hovory odposlouchávat.

Neuspokojivá práce i drobné prohřešky

Rozsah pravomocí zaměstnavatele si můžeme ilustrovat na případu zaměstnance, který pracoval jako „dispečer zajišťující vnitrostátní a mezinárodní dopravu“ a „prodejní manažer zajišťující obchodní spolupráci s odběrateli služeb“. Během jednoho měsíce tento pracovník použil přidělený „firemní“ telefon i pro soukromé účely a uskutečnil z něj 84 hovorů. Později zase během tří dnů v pracovní době vyhledával na počítači zaměstnavatele informace pro vlastní potřebu. Zaměstnavatel ho na to konto písemně upozornil na možnost výpovědi. Čtěte také: Za surfování na webu vyletěl na hodinu

Nedlouho poté se tento zaměstnanec opozdil s příchodem do práce o 20 minut a následně mu byla zaměstnavatelem dána výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. f) a g) zákoníku práce – pro neuspokojivé pracovní výsledky a pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Neuspokojivé pracovní výsledky spatřoval zaměstnavatel v tom, že se v práci „opakovaně vyskytují nedostatky spočívající zejména v chybách ve zpracovaných podkladech, nedodržování stanovených termínů plnění úkolů, v negativním postoji při řešení pracovních problémů, ve velmi špatných výsledcích při výběrových řízeních v oblasti nadrozměrné přepravy, v nedostatcích při kontaktu se zákazníky, v pomalé reakční době při zasílání nabídek zákazníkům, ve stanovení neadekvátních cen atd., což má samozřejmě dopad i na práci celého kolektivu“.

Opakované porušení povinností vyplývajících z právních předpisů potom mělo spočívat ve shora uvedeném používání firemního počítače pro soukromé účely (vyhledávání informací na internetu), používání služebního telefonu pro soukromé účely (84 hovorů) a v pozdním příchodu na pracoviště (o 20 minut).

Zaměstnanec si výpověď nenechal líbit a podal proti zaměstnavateli žalobu na neplatnost výpovědi k soudu. U soudu prvního stupně uspěl. Odvolací soud dal naopak za pravdu zaměstnavateli, když žalobu zamítl. Konečnou instancí tak byl až Nejvyšší soud ČR, který se přiklonil na stranu zaměstnavatele.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 747/2013, ze dne 7. srpna 2014, potvrdil, že pokud kontrola nezjišťovala obsah prohlížených internetových stránek a obsah soukromých telefonátů žalobce, ale jen to, zda zaměstnanec respektuje zákaz používání počítače a telefonu pro soukromé účely, šlo o kontrolu přiměřenou a přípustnou. Zaměstnavatel tedy nenarušil zaměstnancova práva a nešlo o nepřípustný důkaz.

Jak se zaměstnanec bránil?

Zaměstnanec v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu namítal, že bylo-li mu vytýkáno vyhledávání informací na internetu pro soukromé účely, jednalo se maximálně o tři dny a stalo se tak za situace, kdy mu nebyla přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou. Pro posouzení údajného zneužívání firemního telefonu je podle jeho názoru podstatné, že služební telefon mu byl předán do dispozice a užívání ještě předtím, než vůbec nastoupil do pracovního poměru, „což mimo jiné vyplývá i z toho, že pracovní smlouva byla sjednána dne 25. 3. 2009 s účinností až ode dne 1. 6. 2009, když listina o předání mobilního telefonu je datována dnem 12. 5. 2009“.

Pozdější příchod na pracoviště o 20 minut nebyl nejen bez omluvy, ale rovněž nikoliv bez předchozí domluvy („minimálně konkludentní“), neboť nadřízený věděl, že s ohledem na ujednanou návštěvu autoservisu přijde žalobce následující den do práce později.

Jak je to s monitoringem hovorů podle zákoníku práce

S názorem zaměstnance, že použití telefonu a počítače pro vlastní potřebu nemůže být „byť méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů“ již proto, že zaměstnavatel provedením kontroly způsobu použití těchto pracovních prostředků porušil ust. § 316 odst. 2 zákoníku práce, Nejvyšší soud ČR nesouhlasil.

Podle ust. § 316 odst. 1 zákoníku práce totiž jako zaměstnanec nesmíte bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu jeho výrobní a pracovní prostředky včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

Podle ust. § 316 odst. 2 zákoníku práce ale nesmí bez závažného důvodu (spočívajícího ve zvláštní povaze jeho) narušovat vaše soukromí na pracovištích a ve společných prostorách firmy tím, že vás podrobuje otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu  telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole vám adresovaných listovních zásilek.

Ust. § 316 zákoníku práce se zabývá jednak ochranou majetku zaměstnavatele, jednak ochranou vašeho soukromí. Míra ochrany soukromí je u vás určována tím, že provádíte závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a že ji pro zaměstnavatele vykonáváte osobně. Zároveň platí, že jste povinni využívat výrobní prostředky pouze k vykonávání svěřených prací, řádně s nimi hospodařit, střežit a ochraňovat je před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [ust. § 301 písm. d) zákoníku práce].

Uvedené postavení zaměstnance, zejména ve vztahu k výrobním a pracovním prostředkům, je zcela pregnantně vyjádřeno v ust. § 316 odst. 1 větě první zákoníku práce, jež obsahuje výslovný zákaz pro zaměstnance, aby bez souhlasu zaměstnavatele užívali pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky, případně jeho telekomunikačních zařízení. Oprávnění zaměstnavatele kontrolovat přiměřeným způsobem dodržování tohoto zákazu výslovně zakládá věta druhá téhož ustanovení.

Z pohledu shora uvedených východisek bylo třeba v projednávané věci přihlédnout především k tomu, že cílem kontroly prováděné zaměstnavatelem nebylo zjišťování obsahu telefonátů žalobce, nýbrž toliko zjištění, zda zaměstnanec respektuje (a když nerespektuje, tak v jaké míře) zákaz užívat pro svou osobní potřebu přidělený počítač zaměstnavatele, popřípadě přidělený služební telefon.

widgety

Nelze sdílet názor žalobce, že pro závěr o povaze přiděleného telefonu je podstatné, že služební telefon mu byl předán „do dispozice a užívání ještě předtím, než vůbec nastoupil do pracovního poměru“, neboť na skutečnosti, že telefon ve vlastnictví žalovaného mu byl předán pro plnění pracovních úkolů, ničeho nemění okolnost, že se tak stalo v období mezi dnem podpisu pracovní smlouvy a dnem, který byl sjednán jako den nástupu do práce.

Nezpochybněn zůstal rovněž závěr odvolacího soudu, že žalobce pozdním příchodem do zaměstnání porušil povinnost podle ust. § 301 písm. b) zákoníku práce – tedy využívat pracovní dobu k vykonávání svěřených prací. Okolnost, z jakých důvodů se tak podle názoru žalobce mělo stát, není rozhodující. To proto, že podle něj nebyly prokázány ani tvrzeny žádné skutečnosti umožňující závěr o suspenzi pracovního závazku a o vzniku překážky v práci v uvedenou dobu, jako by tomu bylo v případě překážky v práci, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit, např. ošetření nebo vyšetření u lékaře.

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 5. 2016 14:30