Historie je pryč
Jistě si vzpomenete na případy podvedených babiček a dědečků, kteří přišli do kampeličky s veškerými úsporami a odešli … bez nich. Řada krachů a podvodů v družstevních záložnách vzbudila oprávněnou nedůvěru v tyto malé a převážně regionální finanční instituce.
Nic ale netrvá věčně a ani špatná pověst záložen a drobného finančnictví není nepřekonatelná. Sice se čas od času ještě objevují o kampeličkách „špatné“ zprávy, týkají se ale vesměs soudních procesů s tvůrci negativní reputace družstevních záložen. Tyto „špatné zprávy“ lze naopak nazvat dobrými, protože ukazují, že se cosi změnilo a že začíná fungovat i právo.
Za zmínku stojí i skutečnost, že navzdory špatné pověsti od roku 2001 nezkrachovala jediná kampelička a v současné době jich působí rovných 35. Jejich počet se ale v nejbližších devíti měsících zredukuje. A můžeme bez nadsázky označit „viníka“ – Evropskou unii.
Novela zákona o kampeličkách
V rámci harmonizace českého práva s Evropskou unií došlo k od 1. května 2004 ke změně zákona o družstevních záložnách. Novela přináší mimo jiné změnu, kterou přibližně 20 kampeliček neustojí – zvýšení minimálního kapitálu z 0,5 mil. Kč na 35 mil. Kč.
Ostatní změny zákona jsou již pro kampeličky pouze pozitivní – jejich členy se mohou stát i právnické osoby, členové hlasují v závislosti na poměru vkladů, zvýšuje se zákonného pojištění, rozšířují se činnosti a možnosti poskytování služeb v celém prostoru Evropské unie.
Družstevníci měli dosud váhu hlasu „co člověk, to hlas“. Důsledkem bylo, že nebyl jasný vlastník záložny a nejasné bylo směřování záložny – vždyť stačila většina lidí (nikoli kapitálu) ke změně vnitřních pravidel investování a podnikání. Novelou může jedna osoba (bez ohledu na to, zda fyzická nebo právnická) vlastnit až 33 % záložny. Zprůhlední se tím i vlastnictví kampeličky.
Vklady v družstevních záložnách jsou ze zákona pojištěny. Do novely bylo v případě konkursu vyplaceno 90 % vkladu z maximální částky 400 tis. Kč, kterou novela zvyšuje na 700 tis. Kč. Kampeličký se tím přibližují bankám, u nichž jsou vklady pojištěny do výše 25 tis. euro (tj. cca. 800 tis. Kč).
Kampeličky mohou poskytovat také nové služby – např. leasing, směnárenskou činnost, inkaso a další.
Mohou konkurovat bankám?
Družstevní záložny mají, podobně jako banky, svůj dohled, který provádí Úřad pro dohled nad družstevními záložnami, podmínky pro podnikání obdobné (jen výší vlastního kapitálu a v zásadě nepodstatnými drobnostmi se liší) a vklady v nich jsou pojištěné obdobně jako v bance. Přesto mají některé výhody (a samozřejmě nevýhody) oproti bankám.
Největší nevýhodou záložen je jejich často regionální působnost. Pokud máte účet (ano, i běžný účet může družstevní záložna vést) v malé záložně, jen obtížně budete hledat její pobočku na druhém konci republiky. Velikost kampeliček je hlavním důvodem, proč většina (odhaduje se cca 20 z 35) záložen zanikne.
Největší výhodou jsou vyšší výnosy z vkladů, které záložny nabízejí. Zatímco v bankách úrokové sazby termínovaných vkladů končí pod 2 % (nejvyšší výnos termínovaného vkladu na částku 1 mil. Kč při uložení na jeden rok byl 1,88 % – Waldviertler Sparkasse von 1842), u družstevních záložen na uvedené sazbě začínají (např. FIO, družstevní záložna, vklad do 50 tis. Kč uložený na jeden týden s pevnou úrokovou sazbou zhodnocuje 2,5 %).
Nižší bývají též poplatky za převod peněz. Vezmu-li za příklad opět FIO, družstevní záložnu, převody v rámci skupiny FIO jsou zdarma, za mezibankovní styk zaplatí klient 2 Kč. Cenou může opět konkurovat snad jen Waldviertler Sparkasse von 1842, která si při použití internetu účtuje 1 Kč, nenabízí ale o nic širší pobočkovou síť.
Novela zákona dává záložnám možnost provádět pro své klienty kompletní platební styk, tudíž i v rozsahu služeb jsou konkurenceschopné vůči bankám.
Jak se uživí?
Něco tu nehraje. Pokud jsou záložny konkurenceschopné vůči bankám a jsou levnější, jak je možné, že banky z trhu nevytlačí?
Záložny si hledají k obživě především takové finanční služby, které jsou pro banky málo atraktivní a které nelze provádět v širokých měřítkách. Vždyť největší záložny mají počet klientů v řádu tisíců, banky se musí postarat o vklady a účty až miliónů.
Vyšší úrokové sazby z vkladů a nižší poplatky za služby jsou vyváženy vyššími úrokovými sazbami. To by opět nebylo možné bez nabídky produktů, které jsou pro banky neefektivní, a proto je neposkytují. Nebo, samozřejmě, poskytování úvěrů bankou odmítnutým, a tedy rizikovějším klientům. Na to ale dohlíží státní dozor.
Dnes působí 35 družstevních záložen. Jejich počet se ale do devíti měsíců sníží na 10 – 15. Pokud byste chtěli své úspory do některé kampeličky vložit, přeptejte se, jaký vlastní kapitál záložna má nebo zda a jak ho hodlá navýšit.