Minimální mzdu na maximum!

Odbory a pracující lid jásají, velký Zdeněk opět zvýšil minimální mzdu a oni zas budou o něco bohatší. Zatímco od počátku letošního roku je tato 5700 Kč, od 1. ledna příštího roku bude minimální mzda stanovena na úrovni 6200 Kč.

Zavedení minimální mzdy představuje násilný zásah do ekonomiky. Je pěkné, že zatímco na znásilnění člověka pamatuje trestní zákoník sazbou 2–8 let vězení, za znásilnění ekonomiky zatím žádný trest neexistuje.

Vyšší odvody
To, co zřejmě osvítilo tvůrce nové výše minimální mzdy, byla vidina vyšších odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Vyšší mzdy přirozeně zvýší minimální vyměřovací základ na obojí.

Na druhé straně je ale možné s něčím podobným polemizovat. Pokud mám chuť na šlehačku, tak to ještě neznamená, že musím běžet do cukrárny pro celý dort. Někdy by mohlo být jednodušší zajít si do samoobsluhy pro šlehačku samotnou.

Z podobného principu se zdá zvláštní, že proto, aby se zvýšil objem peněz vybraný v rámci obou pojištění, musí stát zkomplikovat život celé ekonomice prostřednictvím diskrečního zásahu, jakým stanovení minimální mzdy jistě je.

Motivace k práci…
Kasovním trhákem zvyšování minimální mzdy je motivace lidí k práci. Čím je vyšší rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a minimální mzdou, tím se lidé více snaží dostat k takovému příjmu.

Je zajímavé, že když chce někdo za každou cenu zvýšit rozdíl mezi dvěma čísly, vždycky jenom zvyšuje to vyšší. Co kdyby také někdo využil netušených možností spojených se snížením toho nižšího? Snížení podpory v nezaměstnanosti by bylo jistě jednodušší.

Je úsměvné argumentovat výnosností zvýšení minimální mzdy (prostřednictvím sociálního a zdravotního pojištění), když by druhá varianta, tedy snížení podpory v nezaměstnanosti, byla bez jakýchkoliv pochybností levnější.

„Jen si plaťte, když chcete,“
říká si jistě nejeden podnikatel, který je nucen z titulu vyšších nákladů na zaměstnance propouštět své lidi. Pokud jsou podnikatelé nuceni nabídnout svým nejhůře placeným zaměstnancům vyšší mzdy, měli by v rámci zachování určité diferenciace pohnout i s platy těch více kvalifikovaných.

Logickým řešením takovéto rovnice je propouštění zaměstnanců a zaměstnávání na černo. To je konec konců nejlevnější a administrativně nejméně náročné. Práce na černo může být i jednou z příčin růstu produktivity práce, která bývá někdy spojována s růstem minimální mzdy.

Zatímco konvenční vysvětlení říká, že se firmy v rámci propouštění zbavují nejméně výkonných zaměstnanců a tímto zvyšují produktivitu práce, může existovat i další. Pokud firma začne některé své zaměstnance nadále zaměstnávat na černo, nemůže již je nikde evidovat. Papírově je tedy potřebné k vytvoření stejného produktu méně práce. Bohužel pouze papírově.

Nezaměstnanost a trh
Propouštění v rámci firem může na makroúrovni způsobit jediné, a to sice růst nezaměstnanosti (a pravděpodobně i pokles růstu HDP). Někteří zaměstnaní opustí svého chlebodárce a stanou se z nich nezaměstnaní. Ti se pak budou vesele potulovat mezi úřady práce a hledat nové (díky panu Zdeňkovi) dobře placené zaměstnání, které ale na trhu (překvapivě) nebude.

Trh si u každého zboží zpravidla sám stanoví cenu, ze kterou jsou ho všichni prodávající ochotni prodat a kupující koupit. Pokud se takováto cena násilím zvýší, někteří kupující už ho nebudou chtít koupit a někteří prodávající tudíž (taktéž překvapivě) nic neprodají.

Pokud tedy stát zvýší cenu práce, něčí práce bude zřejmě neprodejná. Pravděpodobně těch nejméně kvalifikovaných. Výše zmíněný efekt motivace k práci tedy působí dost bizarně. Čím víc bude stát motivovat lidi k práci, tím víc nemožné bude pro ně práci získat.

Minimální mzda 20 000 Kč
Ministerstvo práce a sociálních věcí si přeje, aby se měli lidé co nejlépe. Aby měli co nejvíce peněz. Proč tedy nezvolit minimální mzdu na úrovni třeba 20 000 Kč! A že by pak práci někdo nenašel? To jsou věci…

Mzda by měla samozřejmě v průběhu času růst. Tento růst by ale měl být zcela přirozený a trh by k němu měl dospět sám. Trh sám představuje jeden z mála efektivních mechanismů. Leckterý státní úředník si ale myslí, že je ještě efektivnější.