Minimální mzda: Jistota pro zaměstnance, nebo brzda podnikání?

Pracovat za minimální mzdu není nikde v Evropě příjemné. Přesto životní úroveň občanů pobírajících minimální mzdu roste. Ve všech 20ti členských zemích Evropské unie, ve kterých je zákonem stanovena minimální mzda, její výše pravidelně roste. V šesti zemích je v současné době dokonce vyšší než 8 euro za hodinu práce. V některých zemích však není minimální mzda zavedena vůbec.

Minimální mzda má své stoupence i odpůrce

Stanovení minimální mzdy zákonem má své odpůrce i příznivce. Odpůrci tvrdí, že minimální mzda představuje brzdu podnikání, která deformuje trh práce. Pracovní síla je kvůli ní v některých případech příliš drahá, neumožňuje rozvoj kratších pracovních úvazků a práce pro více zaměstnavatelů je mnohem komplikovanější.

Stoupenci minimální mzdy vyzdvihují její sociální funkci. Dále upozorňují na zlepšování pracovního postavení a jistot zaměstnanců, kdy podstatný rozdíl mezi výší minimální mzdy a sociálními dávkami je důležitým motivačním prvkem při snižování nezaměstnanosti.

V Dánsku, Finsku, Švédsku, Itálii, Německu a Rakousku není institut minimální mzdy zaveden. Ale u našich sousedů je její zavedení na spadnutí. V Rakousku by měla činit 5,82 euro a v Německu 7,50 euro. Zastánců minimální mzdy tak bude s největší pravděpodobností přibývat.

Minimální mzda roste, její výše je však relativní

V jedenácti členských zemích Evropské unie došlo ke zvýšení minimální mzdy v lednu letošního roku, v dalších devíti zemích se zvýšila v průběhu roku. V Irsku je hodinová mzda v roce 2007 (8,65 euro) vyšší o celé euro než v minulém roce. Ve Velké Británii se zvýšila o 0,90 euro a ve Francii o 0,27 euro. Nejvyšší hodinová minimální mzda je v Lucembursku – 9,08 euro. To je jistě velmi slušná částka. Ale vzhledem k vysokým cenám zboží a služeb je pro Lucemburčana pobírajícího minimální mzdu podstatně složitější s ní vyjít než například pro Čecha.

Minimální mzda v Lucembursku je 17krát vyšší než minimální mzda v Bulharsku. Při zohlednění kupní síly je však tento poměr již 1:7. Od roku 2002 do roku 2007 se nejvíce zvýšila minimální mzda právě v Bulharsku – o 80 %. Naopak nejméně se minimální mzda zvýšila v Nizozemí – jen o 4,8 %.

V Česku se minimální mzda zvýšila během těchto let o 40 %, přitom inflace byla v posledních letech vždy nízká. Můžeme tedy říci, že Čech pobírající minimální mzdu v roce 2007 je na tom reálně lépe než občan pracující za minimální mzdu v roce 2002. Stejná situace je i v ostatních západoevropských zemích.

Ve východoevropských zemích byla v některých letech inflace vyšší než 10 % (např. v Polsku, Rumunsku a na Slovensku). Takže zvýšení minimální mzdy o několik desítek procent automaticky neznamená zvýšení životní úrovně občana pobírajícího tuto mzdu.

Proč ženy ochotněji pracují za minimální mzdu?

Více jak dvě třetiny lidí pobírajících minimální mzdu jsou ženy. Jsou v mnoha případech ochotny pracovat za nižší mzdu, než aby byly odkázány na podporu v nezaměstnanosti a následné sociální dávky.

Minimální mzdu dále pobírají občané s nízkou kvalifikací, kteří vykonávají většinou pomocné práce. Nejvíce lidí za minimální mzdu pracuje v Lucembursku a ve Francii (těsně pod 15 %).

Znamená minimální mzda v Česku chudobu?

Chudý je podle evropských měřítek ten, jehož čistý měsíční příjem nedosahuje 60 % mediánu (někdy průměrné mzdy) v dané zemi. V Česku v současné době činí čistá průměrná mzda přibližně 15 300 korun, medián však je přibližně 12 500 Kč. Chudý je tedy v Česku každý, jehož čistý měsíční příjem (včetně přídavků na děti a dalších sociálních dávek) činí 7 500 Kč.

Minimální mzda činí v současné době 8 000 Kč. Čistá mzda bezdětného občana pobírajícího minimální mzdu je 6 760 Kč. Tito občané se mohou v Česku považovat za chudé. Ovšem nižší mzdu než 9 tisíc Kč pobírají v Česku pouze necelá 2 % lidí. Za minimální mzdu pracuje jen asi 1 % lidí. Ve většině případů potom občané pracující za minimální mzdu mají děti. Pobírají tedy přídavky na děti či příspěvek na bydlení. Z tohoto důvodu je jejich čistá mzda, kterou mají měsíčně k dispozici (s připočtením státních dávek), vyšší než činí hranice chudoby podle evropských měřítek.

V západoevropských zemích je každý desátý pracující chudý. Důvodem jsou vyšší mzdové rozdíly a nižší sociální dávky.

Pramen: Hans Boeckler Stiftung Nr. 13/2007 von 5. September