Hlavní navigace

Maximální životní minimum

1. 9. 2004
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Každá evropská země si stanovuje hranici "životního minima". Od ní se pak odvíjejí sociální dávky, přičemž stát či obce dorovnávají příjem občanů minimálně do výše "minima". Ve které zemi je životní minimum nejvyšší? A jak si stojí Česká republika mezi vyspělými státy?

Občanům Evropské unie, jejichž příjmy nedosahují životního minima, poskytují jednotlivé státy (nebo obce) peněžitou pomoc – sociální dávky – nejméně do výše zákonem stanoveného životního minima. Způsob a formu poskytování těchto dávek si stanoví jednotlivé státy individuálně.

Zákonná úprava životního minima:
Země Rok uzákonění životního minima
Belgie 1974
Dánsko 1997
Finsko 1997
Francie 1988
Irsko 1993
Itálie 1996
Lucembursko 1999
Německo 1961
Nizozemí 1963
Portugalsko 1996
Rakousko každý region jinak
Španělsko každý region jinak
Švédsko 2002
Velká Británie 1992
Česko 1991

Kdo má na dávky nárok?

Dávka životního minima náleží při splnění konkrétních podmínek v jednotlivých státech pouze fyzické osobě. Při ztrátě zaměstnání pobírá občan nejdříve podporu v nezaměstnanosti, ta je ovšem poskytována pouze po zákonem stanovenou dobu. Jestliže si během tohoto časového úseku občan nenajde práci, je již odkázán jen na sociální dávky – nejméně do výše životního minima.

Životní minimum v roce 2003 (EUR/měsíc)
Země Dospělý Dospělý s dítětem Manželský pár s jedním dítětem Manželský pár se třemi dětmi
Belgie 572 895 895 1313
Dánsko 1065 1603 2929 3128
Finsko* 355–370 603–630 851–889 1269–1326
Francie 406 608 730 1014
Irsko 515 716 1047 1457
Itálie* 232–269 338–542 440–697 594–914
Lucembursko 919 1185 1644 2429
Německo 633 1029 1286 1782
Nizozemí 566 792 1131 1131
Portugalsko 138 207 346 484
Rakousko* 382–497 542–713 767–981 1222–1524
Španělsko* 180–228 249–301 318–367 502–551
Švédsko 338 539 803 1199
Velká Británie 728 1055 1322 1758

* existenční minimum je rozdílné v jednotlivých regionech, v hlavních městech platí horní hranice
Pramen: „Sozial Kompass Europa“, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung – Bundesrepublik Deutschland

Nárok na životní minimum má v Belgii, Dánsku, Německu, Velké Británii, Irsku, Itálii a Finsku pouze občan s trvalým bydlištěm na území daného státu. V Rakousku, Portugalsku, Švédsku, Francii a Lucembursku mají nárok všichni občané legálně pobývající na území státu. Pro získání nároku na výplatu částky životního minima v Nizozemí musí občan během posledních 20 let v zemi pobývat aspoň 5 let, ve Španělsku během posledních 5 let více než 3 roky.

V Řecku, jako jediné zemi bývalé evropské patnáctky, není životní minimum zákonem definováno. Jsou zde poskytovány pouze ostatní sociální dávky (na bydlení, příspěvky na děti a jiné). V Dánsku, Lucembursku, Nizozemí a Španělsku je i výše životního minima zdaněna, v ostatních zemích (včetně ČR) nikoliv.

Životní minimum musí být mnohem nižší než minimální mzda

Země Evropské unie mají výrazné sociální cítění, díky čemuž občané, kteří se dostanou do složitých životních situací (zdravotní problémy, dlouhodobá nezaměstnanost…), mají zaručeny finanční prostředky na obstarání nejzákladnějších potřeb. O těchto vymoženostech si v ostatních zemích světa mohou lidé nechat jenom zdát.

Velice diskutovaným tématem je ovšem výše poskytovaných sociálních dávek. Dle mého názoru je zapotřebí, aby sociální dávky byly výrazně nižší než minimální mzda, aby občané byli motivováni k hledání zaměstnání a případnému dojíždění za ním.

Současně by mělo být prováděno majetkové testování lidí pobírajících sociální dávky. Není možné, aby sociální dávky pobírali občané mající na bankovním účtu dostatek finančních prostředků nebo bydlících v luxusních vilkách. Dávky životního minima by měli dostávat pouze skutečně potřební a sociálně slabí, a to až po prodeji hodnotných movitých věcí.

Ze zemí Evropské unie je finanční situace žadatelů o dávky životního minima nejpřísněji kontrolována ve Velké Británii a Irsku.

Financování životního minima (kdo je vyplácí):
Země Výplata životního minima
Belgie 50% stát + 50% obec (komuna)
Dánsko 50% stát + 50% obec (komuna)
Finsko 22% stát + 78% obec (komuna)
Francie 100% stát
Irsko 100% stát
Itálie 100% obec (komuna)
Lucembursko 90% stát + 10% obec (komuna)
Německo 25% spolková země + 75% obec (komuna)
Nizozemí 90% stát + 10% obec (komuna)
Portugalsko 100% stát
Rakousko 100% spolkové země
Španělsko 100% autonomní regiony
Švédsko 100% stát
Velká Británie 100% stát
Česko 100% stát

Jak je to u nás?

Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje:

skoleni_15_4

  1. 1 690 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
  2. 1 890 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,
  3. 2 230 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,
  4. 2 450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,
  5. 2 320 Kč u ostatních občanů.

Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje:

  1. 1 780 Kč, jde-li o jednotlivce,
  2. 2 320 Kč, žijí-li v domácnosti 2 osoby,
  3. 2 880 Kč, žijí-li v domácnosti 3 nebo 4 osoby,
  4. 3 230 Kč, žije-li v domácnosti 5 nebo více osob.

Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují podle společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou.

<calculator id=„11“></cal­culator>

Kolikanásobek životního minima vaší rodiny činí váš rodinný příjem?

  • Méně než jednonásobek.
    21 %
  • 1 - 2 násobek.
    31 %
  • 2 - 5 násobek.
    38 %
  • 5 - 10 násobek.
    6 %
  • Více než desetinásobek.
    4 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vydané knihy:. Evropská unie v otázkách a odpovědích (2002). Matematika zábavně a hravě (2002) . Sportovní matematika (2004) . Další publikační činnost: . Daně a právo v praxi (Aspi, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).