Hlavní navigace

Máte právo vědět, který úředník o vás rozhoduje? Soud dal jasnou odpověď

11. 6. 2018
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Úřad odmítl při rozhodování o pokutě občanovi sdělit, který konkrétní úředník bude o jeho přestupku rozhodovat, napsal mu, ať se podívá na seznam úředníků. Jak rozhodli spor o neuplatněné námitce podjatosti úředníka soudci?

Jistý pán byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti pravidlům silničního provozu. Při řízení automobilu překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec nejméně o 41 km/hod., když mu byla silničním rychloměrem naměřena rychlost 135 km/hod., resp. po zohlednění odchylky měření ±3 % rychlost 131 km/hod. Dostal od městského-magistrátního úřadu pokutu ve výši 3000 Kč a zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v délce jednoho měsíce.

Odvolal se ke krajskému úřadu, ale ten rozhodnutí městského úřadu potvrdil, když odvolání zamítl. Bránil se tedy správní žalobou u krajského soudu. Namítal, že se ve svém podání před zahájením řízení o odvolání domáhal sdělení totožnosti úřední osoby, která bude rozhodovat v odvolacím řízení. Úřad však žádosti nevyhověl. Odkázal občana toliko na webové stránky úřadu, aby si tam příslušnou osobu našel. Z nich však nelze zjistit, jaké konkrétní osobě byl spis přidělen.

Přitom pokud by pachateli bylo známo, že o odvolání bude rozhodovat jistý pan S. K., jak se později dozvěděl, tak by námitku podjatosti určitě vznesl. Přestupce se totiž osobně občansky angažoval ve věci prověřování spolupráce jmenovaného úředníka s bývalou STB.

Soudci už jeho námitku na rozdíl od úředníků uznali. Krajský soud shledal námitku důvodnou a rozhodnutí úřadu zrušil a vrátil mu případ k dalšímu řízení. Jestliže zmocněnec, který přestupce zastupoval, v odvolání výslovně úřad požádal o sdělení totožnosti úředníka, který bude ve věci rozhodovat, neměl úřad jeho žádost zcela ignorovat s poukazem na to, že totožnost oprávněné úřední osoby je mu pravděpodobně známa.

Tímto postupem se dopustil zásadní vady řízení, jež mohla mít vliv na zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Je totiž bez pochyb, že pakliže žalobce skutečně v minulosti aktivně vystupoval proti právníkovi úřadu panu S. K., může být objektivnost rozhodování jmenovaného úředníka v důsledku této okolnosti narušena.

Krajský soud se však touto námitkou nemohl věcně zabývat, neboť občan dosud neměl možnost ji zákonem předvídaným způsobem vznést v rámci správního řízení, kde by se s ní musel úřad vypořádat. Soud tedy nemohl spor ani vážnost námitky posoudit.

Odpověď musí být konkrétní

Poté, co soud občanovi vyhověl, si kasační stížnost proti rozhodnutí soudu podal k Nejvyššímu správnímu soudu úřad. Namítal, že jeho postup sice byl v rozporu s pravidly zákona – správního řádu, ale v daném případě nepředstavuje vadu, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Úřad bránil svůj postup argumentem, že zástupce občana zastupoval v podobných věcech i celou řadu jiných lidí a podával obsahově zcela shodná odvolání, ve kterých uplatňoval požadavek na informaci o tom, kdo bude ve věci odvolání rozhodovat, aby mohl případně namítat podjatost této osoby. Proto ho úřad všeobecně pro budoucnost odkázal na své webové stránky, kde je jmenovitý přehled všech oprávněných úředních osob k rozhodování o daných přestupcích. Pozdější tvrzení ve smyslu „pokud bych věděl, vznesl bych takovouto námitku podjatosti“ označil úřad za účelovou s tím, že je třeba ji zasadit do celého kontextu obstrukčního postupu zmocněnce.

Ovšem Nejvyšší správní soud argumenty úřadu odmítl. Podle § 15 odst. 4 správního řádu o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena. A o to skutečně zmocněnec požádal, ale konkrétní odpověď nedostal.

Nejvyšší správní soud odkázal na svůj dřívější rozsudek z listopadu roku 2014 (spis. zn. 9 As 121/2014–33), kde shledal, že zjistí-li soud k žalobní námitce, že o věci rozhodovala osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, takový zájem na výsledku řízení, pro který lze pochybovat o její nepodjatosti, byl by povinen rozhodnutí ve věci samé pro tuto vadu zrušit.

Jakkoliv totiž nemusí být ani rozhodnutí vydané podjatou osobou nutně nesprávné či nezákonné, existuje zde důvodná pochybnost o objektivitě projednávání a rozhodování věci a tím dochází k porušení ust. čl. 36 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Souslovím „u jiného orgánu“ je nepochybně třeba rozumět i správní orgány.

V rozsudku z listopadu roku 2012 (spis. zn. 1 As 19/2010–106) potom NSS shledal, že právní úprava vychází z toho, že nebezpečí ovlivnění nežádoucím vztahem je třeba aktivně předcházet tak, aby k němu pokud možno nikdy nedošlo, a proto připouští, že v některých případech bude z výkonu pravomoci v konkrétní věci vyloučena i osoba, o níž není ani zdaleka jisté, že u ní nežádoucí vztah existuje. Zákon tedy nevyžaduje jistotu ani přiměřenou pravděpodobnost existence nežádoucího vztahu; postačí již, jestliže o nepodjatosti lze pochybovat.

Pokud tedy existují pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby, mohou být důvodem zrušení rozhodnutí i v případě, že jiné v žalobě uplatněné žalobní body se ukáží být nedůvodné. S ohledem na to je třeba posuzovat také situaci, kdy bylo účastníkům řízení vadným postupem správního orgánu znemožněno námitku podjatosti vznést.

Úřady musí informovat vždy řádně

Nejvyšší správní soud odmítl argument, že o tom, kdo bude rozhodovat o přestupku, mohl zástupce občana vědět z jiných případů, které řešil. Obdobnou logikou by totiž správní orgány mohly ve všech řízeních, kde vystupuje stejný zástupce účastníka, rezignovat na jakoukoliv poučovací povinnost, např. o možnosti účastníka seznámit se s podklady rozhodnutí, o lhůtě k podání odvolání atd., s argumentací, že uvedená práva a povinnosti jsou zástupci známa již z minulosti.

Stížnost úřadu proto byla rozsudkem NSS z listopadu roku 2017 (spis. zn. 4 As 205/2017) zamítnuta, takže platí rozhodnutí nižšího soudu, který rozhodnutí úřadu zrušil, a věc se musí znovu projednat, a to tak, aby mohl občan řádně uplatnit námitku podjatosti úředníka.

V podobných případech bude záležet na tom, jak závažná může být případná námitka podjatosti. Pokud bude pouze obecná, nebude to důvod ke zrušení rozhodnutí úřadu. Pokud však má účastník správního řízení konkrétní námitku vůči jedné z několika v úvahu připadajících úředních osob, přičemž nesdělením její totožnosti ztratí možnost ji uplatnit a následně tato osoba o věci skutečně rozhodne, dochází k situaci, kdy v důsledku procesního pochybení správního orgánu lze pochybovat o nepodjatosti rozhodující osoby. V takovém případě soud rozhodnutí úřadu nejspíš zruší.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.