Máte nárok na náhradu mzdy, když je překážka na obou stranách?

Byl odvolán z vedoucího místa. Novou práci odmítl, jiná pro něj nezbyla, a tak měl nárok na náhradu platu. Jenže byl zároveň starostou, a tím jednal proti dobrým mravům.

Zaměstnanec byl zaměstnavatelem odvolán z vedoucího místa. Výkon jiné práce odmítl, a tak nastala fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele, která zakládá zaměstnanci nárok na náhradu platu. Zároveň byl ale zaměstnanec zvolen starostou obce. Jednalo se o funkci dlouhodobě uvolněnou, a tedy o překážku v práci na straně zaměstnance bez nároku na náhradu platu. Než se zaměstnavatel o existenci této překážky v práci dozvěděl, vyplatil zaměstnanci na náhradě platu částku 18 175 Kč, jejíhož vrácení se následně domáhal soudní cestou.

Zaměstnavatel se tedy domáhal, aby mu žalovaný zaměstnanec zaplatil 18 175 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný zaměstnanec byl odvolán z vedoucí funkce na úřadu práce ke dni 31. 3. 2011, odmítl nabídku jiného pracovního místa a od 1. 4. 2011 nedocházel do práce a práci nevykonával. A že je tedy povinen vrátit náhradu platu ve výši 18 175 Kč, kterou mu zaměstnavatel zaplatil za období od 5. 5. 2011 do 31. 5. 2011 z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele. A to proto, že byl dne 5. 5. 2011 zvolen do funkce starosty obce H., která je podle rozhodnutí zastupitelstva této obce funkcí dlouhodobě uvolněnou. Tím dle něj vznikla překážka v práci na straně žalovaného zaměstnance podle ust. § 201 zákoníku práce, za kterou mu nepřísluší náhrada platu, ale odměna podle zákona o obcích. Výzvě k vrácení neprávem vyplacené náhrady platu do 31. 7. 2011 žalovaný nevyhověl.

Soudy se neshodly

Soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil zaměstnanci povinnost zaplatit 18 175 Kč s úrokem z prodlení. Vycházel z názoru, že nárok na náhradu platu z důvodu překážky na straně zaměstnavatele přísluší jen tehdy, jestliže zaměstnanec byl sám schopen a ochoten konat práci podle pracovní smlouvy a tuto práci nemohl vykonávat jen v důsledku postupu zaměstnavatele. A na základě něj dospěl k závěru, že za situace, kdy zastupitelstvo obce H. schválilo funkci starosty, do které byl žalovaný zvolen dne 5. 5. 2011, jako dlouhodobě uvolněnou, žalovaný nebyl v období od 5. 5. 2011 do 31. 5. 2011 schopen konat práci podle pracovní smlouvy uzavřené se žalobcem. Tzn., že jediným důvodem nemožnosti vykonávat práci nebyla pouze překážka v práci na straně žalobce jako zaměstnavatele, ale i překážka v práci na straně žalovaného jako zaměstnance z důvodu výkonu veřejné funkce, za který pobíral odměnu, a že mu proto náhrada platu za uvedenou dobu nenáleží. Protože žalovaný musel z okolností předpokládat, že jde o částku omylem vyplacenou, je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat.

K odvolání zaměstnance odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Shledal, že není dobře možné zabývat se tím, zda byl žalovaný v důsledku výkonu veřejné funkce dlouhodobě uvolněného starosty obce schopen a připraven vykonávat vedoucí funkci, ze které byl odvolán. A to proto, jelikož odvolaný zaměstnanec, který odmítl jinou vhodnou práci, nemůže pro zaměstnavatele žádnou práci konat. Vyslovil názor, že odvolanému zaměstnanci, který odmítl jinou vhodnou práci, do doby skončení pracovního poměru nic nebrání, aby vyvíjel jinou výdělečnou činnost, např. nastoupil do pracovního poměru u jiného zaměstnavatele, začal podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná nebo vykonával veřejnou funkci (včetně funkce dlouhodobě uvolněného starosty obce), a že právní následky fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele pak spočívají v tom, že zaměstnanec má až do doby, než se dohodne se zaměstnavatelem na dalším pracovním zařazení nebo do doby skončení pracovního poměru nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že souběh nároku na náhradu mzdy podle ust. § 73 odst. 6 věty třetí (nyní ust. § 73a odst. 2 věta druhá zákoníku práce) a ust. § 208 zákoníku práce s pobíráním odměny za výkon funkce uvolněného člena zastupitelstva obce podle zákona o obcích není v rozporu s právními předpisy. A že se proto v případě náhrady platu vyplacené žalovanému za období od 5. 5. 2011 do 31. 5. 2011 nejedná o neprávem vyplacenou částku, kterou by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit.

Argumenty zaměstnavatele

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal zaměstnavatel dovolání. Namítal, že okamžikem zvolení žalovaného starostou vznikla podle ust. § 201 zákoníku práce překážka v práci na straně žalovaného. Při té náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele nepřísluší a při které – vzhledem k tomu, že žalovaný byl dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce – je podle ust. § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce dán zákaz výpovědi zaměstnavatelem. Měl za to, že povinnost poskytovat náhradu mzdy nebo platu zaměstnanci, který byl zvolen starostou a uvolněn pro výkon veřejné funkce, je zcela v rozporu s dobrými mravy a principy zákoníku práce. A že za situace, kdy zaměstnavatel nemá možnost zaměstnanci v plném rozsahu přidělovat práci a navíc ani rozvázat s ním pracovní poměr, protože je dán zákaz výpovědi, nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby tomuto zaměstnanci platil náhradu platu, a to navíc po značně dlouhou dobu – dobu trvání výkonu zvolené funkce.

Dovolatel pokládal za nesprávný názor odvolacího soudu, že není dobře možné zabývat se tím, zda byl žalovaný v důsledku výkonu veřejné funkce dlouhodobě uvolněného starosty obce schopen a připraven vykonávat vedoucí funkci u zaměstnavatele, neboť z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2010 spis. zn. 21 Cdo 1474/2009 vyplývá, že nárok na náhradu mzdy z důvodu fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele zaměstnanci odvolanému z funkce nepřísluší v době, kdy nemůže pracovat pro překážky na své straně. Kromě toho není třeba zabývat se tím, zda byl žalovaný v důsledku výkonu veřejné funkce dlouhodobě uvolněného starosty obce schopen a připraven vykonávat vedoucí funkci u zaměstnavatele, která byla zrušena, ale tím, zda byl vůbec schopen a připraven vykonávat jakoukoliv pracovní pozici vhodnou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a kvalifikaci u zaměstnavatele. Povaha veřejné funkce dlouhodobě uvolněného starosty tuto možnost podle názoru dovolatele vylučuje a nastává zde překážka na straně zaměstnance.

Otázka zásadního právního významu

Otázka, zda vy jako vedoucí zaměstnanec, který po svém odvolání z pracovního místa odmítl jinou práci odpovídající vašemu zdravotnímu stavu a kvalifikaci nabídnutou zaměstnavatelem, máte právo na náhradu mzdy nebo platu pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, jestliže jste byli zvoleni do funkce starosty obce, pro jejíž výkon jste byli dlouhodobě uvolněni, nebyla dosud v rozhodování Nejvyššího soudu ČR jako dovolacího soudu vyřešena.

Právní úprava v zákoníku práce a zákonu o obcích

Vy, coby vedoucí zaměstnanec, jehož pracovní místo se obsazuje jmenováním, můžete být ze svého pracovního místa odvoláni tím, kdo je příslušný ke jmenování. Svého pracovního místa se rovněž můžete vzdát. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance váš pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel je povinen vám podat návrh na změnu dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající vašemu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel pro vás němá takovou práci, nebo ji odmítnete, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně je dán výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. c).

Odvoláním z pracovního místa ani vzdáním se pracovního místa pracovní poměr u zaměstnavatele nekončí. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost podat vám návrh na změnu dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající vašemu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Pro případ, že zaměstnavatel pro vás nemá takovou práci nebo že ji odmítnete (odmítnete uzavření dohody o svém dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele), zákon stanoví, že je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s vámi rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda jste se skutečně stali pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jak to jinak ust. § 52 písm. c) zákoníku práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje.

Jestliže jste byli coby zaměstnanec z pracovního místa odvoláni nebo jste se pracovního místa vzdali, pak do doby, než se s vámi zaměstnavatel dohodne na vašem dalším pracovním zařazení, popřípadě do doby skončení pracovního poměru (například na základě výpovědi vám dané pro fikci nadbytečnosti nebo dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené z tohoto důvodu), se vztahy mezi účastníky vyznačují tím, že vy nekonáte pro zaměstnavatele práci, neboť dosud zastávanou práci již nejste oprávněni vykonávat a vaše nové pracovní zařazení u zaměstnavatele není určeno. Uvedený stav představuje překážku v práci na straně zaměstnavatele (ust. § 208 zákoníku práce). Zákon tu vytváří vedle fikce nadbytečnosti další fikci překážky v práci na straně zaměstnavatele. Nemá-li tedy zaměstnavatel pro vás jinou práci odpovídající vašemu zdravotnímu stavu a kvalifikaci nebo pokud jste takovou práci odmítli, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ust. § 208 zákoníku práce.  A to aniž by bylo možné se zabývat tím, zda skutečně nemůžete konat pro zaměstnavatele práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než které jsou uvedeny v ust. § 207 zákoníku práce (jak to jinak ust. § 208 zákoníku práce vyžaduje). A takové posouzení by ostatně ani nebylo dobře možné, neboť vy v tomto období ani žádnou práci pro zaměstnavatele nekonáte, protože dosud zastávanou funkci již nejste oprávněni vykonávat a vaše nové pracovní zařazení u zaměstnavatele nebylo určeno. Právní následky uvedené fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele pak spočívají v tom, že vy máte až do doby, než se dohodnete se zaměstnavatelem na dalším pracovním zařazení, nebo do doby skončení pracovního poměru nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Nárok na náhradu mzdy nebo platu z důvodu fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele vzniká dnem, kterým jste skončili výkon práce na pracovním místě, z něhož jste byli odvoláni nebo jehož jste se vzdali (tj. dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se pracovního místa, pokud nebyl v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější). Od tohoto dne pobíráte náhradu mzdy nebo platu až do doby, než se dohodnete se zaměstnavatelem na dalším pracovním zařazení, nebo do doby skončení pracovního poměru. Nárok na náhradu mzdy nebo platu ovšem nemáte v době, kdy nemůžete pracovat pro překážky na vaší straně, neboť v této době byste nemohli vykonávat práci u zaměstnavatele a plnit tak své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, i kdyby nebylo fikce překážky v práci na jeho straně.

Překážkou v práci na straně zaměstnance je též výkon veřejné funkce, kterým se pro účely zákoníku práce rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, jež je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů. A kterým je i výkon funkce člena zastupitelstva obce (srov. ust. § 200 a § 201 odst. 1 a 2 zákoníku práce a ust. § 70 věty první zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)). Členem zastupitelstva obce je též starosta, jehož zastupitelstvo volí z řad svých členů (srov. ust. § 103 odst. 2 větu první zákona o obcích).

K výkonu funkce člena zastupitelstva obce je zaměstnavatel povinen poskytnout vám pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu (ust. § 200 věty první zákoníku práce). Členu zastupitelstva obce, který je v pracovním poměru a který není pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, poskytne zaměstnavatel pro výkon funkce pracovní volno s náhradou mzdy, kterou (včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění) je zaměstnavateli povinna obec uhradit. Rozsah doby potřebné k výkonu funkce v konkrétním případě určí obec (srov. ust. § 71 odst. 4 věty první a druhé zákona o obcích). Členu zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, nepřísluší náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele, nýbrž odměna za výkon funkce, kterou mu poskytuje obec (srov. ust. § 71 odst. 1 zákona o obcích). Dlouhodobě uvolněným pro výkon funkce je člen zastupitelstva obce, který vedle výkonu této funkce neplní žádné povinnosti vyplývající z pracovního poměru. O tom, kteří členové zastupitelstva obce budou svou funkci vykonávat vedle plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru a kteří bez souběžného plnění těchto povinností, rozhoduje zastupitelstvo obce, v jehož pravomoci je stanovit počet svých dlouhodobě uvolněných členů (srov. ust. § 84 odst. 2 písm. m) zákona o obcích).

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanec, který byl zvolen členem zastupitelstva obce a který byl pro výkon této veřejné funkce dlouhodobě uvolněn, nemůže vykonávat práci u zaměstnavatele pro překážky na straně zaměstnance. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že vedoucí zaměstnanec, který byl odvolán z pracovního místa nebo který se tohoto místa vzdal a pro kterého zaměstnavatel nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci nebo který takovou práci nabídnutou mu zaměstnavatelem odmítl, nemá nárok na náhradu mzdy nebo platu pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, jestliže byl zvolen členem zastupitelstva obce nebo starostou a jestliže byl pro výkon těchto veřejných funkcí dlouhodobě uvolněn.

Posouzení případu Nejvyšším soudem

V projednávané věci byl žalovaný poté, co byl s účinností od 31. 3. 2011 odvolán z vedoucího pracovního místa a co odmítl jinou nabízenou práci, která mu byla nabídnuta, zvolen (dne 5. 5. 2011) starostou obce H. Protože byl pro výkon této veřejné funkce dlouhodobě uvolněn, nemohl ode dne 5. 5. 2011 pracovat pro překážku na straně zaměstnance a po dobu trvání této překážky v práci neměl – jak vyplývá z výše uvedeného – nárok na náhradu platu z důvodu fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele.

Částka 18 175 Kč, kterou mu žalobce z tohoto důvodu zaplatil za období od 5. 5. 2011 do 31. 5. 2011, je proto bezdůvodným obohacením žalovaného, které je žalovaný povinen vrátit, neboť musel z okolností předpokládat, že jde o částku vyplacenou mu omylem. Žalobce se o zvolení žalovaného starostou obce H. a o tom, že byl pro výkon této funkce dlouhodobě uvolněn, dověděl až po jejím vyplacení.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2745/2013, ze dne 27. 5. 2014, změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně, který žalobě důvodně vyhověl, potvrdil.

Závěr

Jedná se o významný judikát, který řeší otázky souběhu překážek v práci na straně zaměstnavatele i na straně zaměstnance. Klíčová je překážka na straně zaměstnance, která „převáží“ nad překážkou na straně zaměstnavatele: Nárok na náhradu mzdy zaměstnanec nemá v době, kdy nemůže pracovat pro překážky na své straně, neboť v této době by nemohl vykonávat práci u zaměstnavatele a plnit tak své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, i kdyby nebylo fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele.

widgety

Shrnutí v právní větě:
Vedoucí zaměstnanec, který byl odvolán z pracovního místa nebo který se tohoto místa vzdal a pro kterého zaměstnavatel nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci nebo který takovou práci nabídnutou mu zaměstnavatelem odmítl, nemá nárok na náhradu mzdy nebo platu pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, jestliže byl zvolen členem zastupitelstva obce nebo starostou a jestliže byl pro výkon těchto veřejných funkcí dlouhodobě uvolněn.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2745/2013, ze dne 27. 5. 2014).