Martin Bursík: Umíme snížit sociální pojištění

Strana zelených nemá v současné době žádného zástupce na půdě Poslanecké sněmovny. Průzkumy veřejného mínění však signalizují, že by tomu mohlo být v příštím volebním období jinak. Proto jsme lídrovi strany Martinu Bursíkovi položili několik otázek...

Ve svém volebním programu hovoříte o nebezpečích globalizace, k nimž zařazujete například i sociální a ekologický dumping. Domníváte se ovšem, že země, jakými jsou Indie a Čína, si mohou dovolit stejnou péči o životní prostředí jako například Německo?

Ne, to se nedomnívám, ale to, že současná Evropa a Amerika řeší problém konkurenceschop­nosti ve vztahu k asijským ekonomikám, je dáno především tím, že jejich konkurenceschopnost je postavena právě na sociálním dumpingu. To znamená na nízkých sociálních standardech ve výrobě, popřípadě na dětské práci. Sociální práva jsou v těchto regionech téměř nulová.

Stejně tak ekologický dumping znamená, že úroveň environmentální legislativy je minimální. My si tento aspekt globalizace uvědomujeme a máme za to, že existují dvě cesty řešení. Jedna z nich je cesta měkká s nepříliš velkým efektem, která by se mohla opírat o povinnost dodavatelů na evropské trhy označovat výrobky daleko podrobněji, co se týká jejich kvality, původu a standardů při výrobě. Takováto informace by mohla spotřebiteli posloužit k tomu, aby uplatnil spotřebitelskou­ volbu.

Druhá cesta je složitější. S některými návrhy v této oblasti přišla i Komise pro udržitelný rozvoj při OSN. Jedním z nich byl například plán výměny dluhů rozvojových zemí za přijetí minimálních sociálních a ekologických standardů. Jde tedy o věc k jednání, o globální téma, na kterém budeme s našimi kolegy v Evropském parlamentu pracovat.

Představujete si tedy pod sociálním dumpingem chybějící sociální péči a nedostatečný systém důchodového zabezpečení?

Výroba produktů určených na export z rozvojových zemích či asijských ekonomik do Evropské unie by mohla v budoucnu splňovat minimální sociální standardy. Jde například o zamezení zaměstnávání nezletilých, maximální délku pracovní doby, odpovědnost zaměstnavatele za úrazy a podobně. To je velmi aktuální, některé jihoamerické či asijské země vytvářejí investorské pobídky úlevami na tam platných sociálních a ekologických standardech a k tomu přidávají velkorysé daňové úlevy.

V souvislosti s oběma druhy dumpingu se zmiňujete o ochraně evropského trhu. Máme tím rozumět například i uvalení cel na výrobky z rozvojových zemí?

Toto konkrétně jsme na mysli neměli. Všímáme si toho, že na globální úrovni neexistuje instituce, která by měla kompetenci vytvořit určitý rámec pro globální trhy. Jde nám o definování minimálních standardů a posílení ochrany spotřebitele, což se konkrétně projeví i tak, že se zúží prostor pro plagiáty, pro prodej výrobků s nízkou kvalitou bez možnosti reklamace a podobně. Za politicky realistický postoj považujeme soustředit se na výrazné posílení ochrany spotřebitele, což je téma, kterému věnujeme ve volebním programu samostatnou kapitolu.

Navrhujeme například zřízení úřadu pro ochranu spotřebitele po rakouském nebo německém vzoru, který by kromě poskytování poradenské a právní asistence spotřebitelům přebíral od spotřebitelů jejich podněty a podával hromadné žaloby na výrobce nebo obchodníky a zároveň i žaloby na všeobecné obchodní podmínky společností. Jednalo by se tedy o instituci, která převezme práva od spotřebitelů, protože v momentě, kdy spotřebitel uplatňuje práva sám na základě občanského zákoníku v občanskoprávním sporu, musí najmout například soudního znalce a následně advokáta, což téměř žádný spotřebitel neudělá.

Podle vás je tedy současný stav ochrany spotřebitele u nás nevyhovující tím, že tu chybí nějaká státní instituce, která by se tímto zabývala?

Stav je naprosto nevyhovující. Stát nepochopil, co je to „ochrana spotřebitele“. Tak například v zákoně o ochraně spotřebitele máme jeden paragraf, který mluví o diskriminaci zákazníka. Jenže zákon neříká, který orgán by měl dohlížet na to, zda k diskriminaci zákazníka nedochází. U nás je ochrana spotřebitele vnímána pouze z hlediska kvality potravin. V Německu odpovídá za ochranu spotřebitele speciální ministerstvo pro ochranu spotřebitele, potraviny a zemědělství. My máme na mysli relativně malý, efektivní úřad, který bude mít své pobočky v jednotlivých krajích a bude poskytovat právní pomoc, bude zastupovat spotřebitele v individuálních právních sporech nebo při společné žalobě a bude poskytovat poradenství. Jeho kompetencí bude i odstraňování vad prodaných výrobků – reklamace.

V případě nějakého obecného problému, kdyby se na úřad obrátilo více spotřebitelů, by od nich úřad převzal podněty a sám by se pustil do sporu s danou společností, čímž se ochrana spotřebitele dostává na jinou úroveň.

Jste připraveni při řešení problémů přesahujících hranice naší země či evropského kontinentu koordinovat své kroky s ostatními stranami zelených v rámci EU, například i na půdě Evropského parlamentu?

Již v současné době tak činíme. Podepsali jsme například memorandum o spolupráci v oblasti rozvoje železniční dopravy a železničních koridorů, které propojí staré evropské země se zeměmi novými.

Součástí memoranda je také dohoda na tom, že poslanci za zelené v Evropském parlamentu budou prosazovat do směrnice o mýtném takové principy, které umožní větší diferenciaci mýtného přes citlivé oblasti, čímž se myslí horské oblasti, chráněná území apod. Mýtné se postupně bude vztahovat nejen na kamiony nad 12,5 tuny ale i na nákladní automobily nad 3,5 tuny.

Vztah k rozvojovým zemím diskutujeme s Evropskými zelenými od doby, co se známe. Dialog s Indií a Čínou ze strany EU je totiž součástí politiky ochrany klimatu Evropských zelených. Jeho cílem je mimo jiné poskytnout těmto ekonomikám impulsy a motivace k orientaci jejich energetických politik na energetické úspory a obnovitelné zdroje energie.

Nedávno jste se zmínil o tom, že máte blíže spíše k sociální demokracii než k občanským demokratům. Nicméně váš volební program je v řadě případů velmi blízký spíše ODS.

Tohle stojí za vysvětlení. Toto vyjádření jsem dal v rozhovoru v televizi s předsedou vlády. Vycházelo ze situace, kdy ČSSD den na to představovala svůj ekologický manifest, který je výrazným posunem, alespoň na papíře, v oblasti energetiky, ochrany životního prostředí a dopravy.

Později vydala svůj program pro životní prostředí ODS. To byl rovněž výrazný posun, který nám umožňuje sednout si po volbách ke společnému stolu a o jednotlivých tématech hovořit. V ekonomické oblasti, kde náš program je liberální, vidíme blízkost s ODS užší.

V programu hovoříte o tom, že budete prosazovat efektivní daňový systém. Představujete si pod ním pouze systém s každoroční valorizací odečitatelných položek ze mzdy a daňových pásem, nebo ještě něco jiného?

Rádi bychom celý systém zjednodušili. Kromě toho bychom rádi zvýšili u daně z příjmů právnických osob hranici pro odečitatelnou položku ze základu daně, čímž by se zjednodušila administrativa s evidencí odpisů. Tu bychom dále zjednodušili i odbouráním povinnosti vést knihu jízd.

Dále chceme měnit odpisové sazby a přeřazovat jednotlivé výrobky ze zvýšené sazby DPH do sazby snížené, například biopaliva, technologie obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor, recyklované výrobky apod. Hlavní motivací je podpora modernizace a inovací. U environmentálně šetrnějších technologií bychom zrychlili odpisové sazby a učinili je tak atraktivnějšími.

V souvislosti s daňovou reformou je pro vás rovná daň přijatelná?

Samotná patnáctiprocentní sazba rovné daně je velmi sympatická, nicméně my se domníváme, že tento koncept není realistický a už vůbec není reálné jej realizovat skokově. Slučitelnost tohoto konceptu s ekologickou daňovou reformou v teoretické rovině je rovněž problematická, neboť v návrzích ODS se vyskytuje jednotná sazba DPH, i když z tohoto ODS ustupuje a má nulovou sazbu pro léky a potraviny.

My však chceme udržet dvojí sazbu DPH, protože nám umožní diferencovat cenu výrobků a tím využít ekonomického nástroje ve prospěch životního prostředí.

Chcete snížit odvody a zdanění práce a o tento objem navýšit nepřímé daně, tzv. ekologické (na uhlí, plyn, elektřinu a teplo). Máte konkrétní představu, o kolik by se snížily daň z příjmů fyzických osob, sociální pojištění a zdravotní pojištění, a zároveň kolik by činily ekologické daně?

Ekologická daňová reforma musí být v ČR podle směrnice EU 96/2003 EC zavedena nejpozději 1. ledna 2008. To znamená, že musíme zavést nové daňové tituly, což je daň z uhlí, plynu a elektřiny. My trváme na tom, aby výnos z těchto daní nebyl příjmem státního rozpočtu bez dalšího určení, a zvýšil tak objem přerozdělování, ale aby byl využit ke snížení povinných odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Nesnižujeme přímo DPPO nebo DPFO, ale povinné odvody vytvářející vedlejší náklady práce.

V první etapě daňové reformy bychom se chtěli dominantně zaměřit na výrobu elektřiny a tepla. To proto, že česká elektroenergetika je před obdobím modernizace, ke kterému dojde kolem roku 2014, kdy dožijí konvenční elektrárny v severozápadních Čechách. Protože je elektroenergetika největším zdrojem skleníkových plynů, chceme nastavit ekonomické parametry tak, aby při této modernizaci měly větší šanci se prosadit výroby elektřiny, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Z tohoto důvodu prosazujeme diferencované sazby spotřebních daní podle původu elektřiny. Například bude stanovena vyšší spotřební daň na elektřinu z uhlí než z plynu.

Ve druhé etapě reformy, kterou by měla příští vláda alespoň v principu připravit, ne-li odstartovat, by mělo přijít na řadu zdanění motorových vozidel, resp. transformace dnešní silniční daně na daň z motorového vozidla. Ale tuto etapu v tuto chvíli odkládáme a soustředíme se na elektroenergetiku. Propočty samotné jsou velmi složité, je nutné odhadovat to, jak se zachovají jednotlivé společenské segmenty, jak se projevují elasticity a podobně. Všechny tyto propočty nás teprve čekají, jakmile dojde k politické shodě nad konceptem samotným.

Podle mého odhadu by se mohlo podařit nastavit parametry tak, aby v polovině příští dekády ceny elektřiny skutečně zahrnovaly reálnou cenu elektřiny včetně škod na životním prostředí a poškození zdravotního stavu obyvatelstva. Tím by mohl výnos ze spotřební daně snížit povinné odvody sociálního pojištění o 1,5 – 3,5 procenta.

V souvislosti s ekologickou reformou se v programu zmiňujete o zákazu topení s uhlím od roku 2010. Stále to platí?

Stále to platí. Provokativně nazvaná podkapitola programu nám umožnila odstartovat debatu o tématu, před kterým ostatní strany zavíraly oči. Teď už nemusíme zdůrazňovat zákaz a můžeme konečně mluvit o tom, jaké alternativy uhlí nabízíme.

Máme k dispozici výpočtový model, který realisticky umožní dosáhnout do roku 2010 náhrady vytápění uhlím ekologicky čistými technologiemi. V tuto chvíli topí uhlím 9 % domácností. V případě kamen, kterých je zhruba 78 tisíc, stačí vyměnit palivo – lidé si namísto uhlí a briket objednají dřevo a ekobrikety. Náklady na palivo jsou již v tuto chvíli nižší, než je tomu u uhlí. Například u standardního nezatepleného domku činí roční náklady na topení dřevem kolem 10 tisíc, u hnědého uhlí kolem 23 tisíc. Kromě toho chceme snížit DPH u biopaliv z 19 na 5 %. Navíc zplynovací kotle na dřevo mají výrazně vyšší účinnost a nižší emise.

Pak je tady 359 tisíc bytů, které provozují na uhlí ústřední topení. Pro každého zájemce z nich chceme připravit model financování výměny kotle, který pro ně bude ekonomicky velmi zajímavý. Navrhujeme, aby dnešní dotace Státního fondu životního prostředí na nový kotel ve výši 50 % zůstala zachována, ale mohl o ni požádat kdokoli splňující technické parametry. Tato dotace bude nároková, dostane ji každý. Vedle toho stát vyjedná s některou z komerčních bank speciální úvěr na záměnu kotlů z uhlí na biopaliva, který by byl splatný během cca 11 let s úrokovou sazbou kolem cca 4,5 %. Garanci převezme stát. Uživatel bude úvěr splácet z úspory za náklady na palivo vzniklé výměnou energického zdroje. Celkové výdaje ze strany státu by neměly převýšit 21 miliard korun, což je realisticky ufinancovatelné.

Máte nějakou představu o možné změně daně z motorových vozidel?

Toto téma bychom chtěli otevřít v rámci druhé fáze ekologické daňové reformy. To, čím se zatím inspirujeme, je britský systém, který je postaven na principu štítkování vozidel na základě emisí oxidu uhličitého a jemných částic PM 2,5 na ujetý kilometr. Model by měl motoristy motivovat k tomu, aby dávali při nákupu nového vozu přednost automobilům s nízkou spotřebou, s hybridním pohonem nebo pohonem na alternativní paliva. Naším cílem je postupně snižovat naši závislost na ropě a nakonec vystoupit z ropné ekonomiky zcela.

Děkuji za rozhovor.

Z rozhovorů s čelními představiteli politických stran, které mají šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, již vyšlo:

A připravujeme další.

Anketa

Jste pro ekologickou daňovou reformu?