Hlavní navigace

Markéta Filová, Česká pojišťovna: hodně rodičů si nechce připustit, že by se jejich dítěti mohlo něco stát

7. 12. 2018
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Pojišťujete své děti? A proti čemu? S věkem se částečně liší i priority, na které je v pojištění třeba myslet. A co dělat, pokud si nemůžete dovolit pojistit všechny členy rodiny? Existuje jednoduché pravidlo.

Pojišťování dětí je pro rodiče velmi citlivé téma. Málokdo by asi chtěl s pojišťovacím poradcem rozebírat, co vše se jeho dítěti může stát a jaké hrůzy na něj mohou čekat. Někdy je ale třeba před riziky nezavírat oči a podívat se na ně s čistou hlavou. Ne každý si totiž může dovolit pojistit sebe a své dítě na „všechno“. Jak pak zvolit, koho a na co pojistit? A jaká pojištění mají pro děti v různém věku smysl? Nejen o tom jsme si povídali s Markétou Filovou, manažerkou produktového managementu životního pojištění v České pojišťovně.

Proti čemu všemu mohu pojistit své dítě, pokud patřím mezi rodiče, kteří se o své dítě extrémně bojí?

Na to není možné jednoduše odpovědět. Existuje cestovní pojištění pro děti, samostatné úrazové pojištění, krátkodobé úrazové pojištění, které sjednávají rodiče dětem například na tábory, a pak i životní pojištění pro děti. To ale vždy záleží na konkrétní situaci a potřebách rodičů.

Jaký má podle vás životní pojištění pro děti smysl?

Jde o komplexní produkt, který nabízí širokou škálu různých životních a zdravotních rizik, běžnou součástí jsou i asistenční služby, které mají usnadnit dobu léčení a rekonvalescence.

Co je podle vás úplný základ, na co by měli rodiče své dítě pojistit?

Pojištění by mělo primárně krýt dlouhodobé dopady. Není až tak důležité mít pojištění třeba na zlomenou ruku. V takovém případě sice rodič dostane pár tisíc, ale dítě se zlomenou rukou může chodit do školy a pro rodinu to není situace, která by závažným způsobem ohrozila její fungování. Pokud ale nastane fatálnější situace, například dítě vážně onemocní a rodič nebude moci chodit do práce, tak mu pojištění úrazu, tedy tzv. denní odškodné za úraz, výpadek příjmu nevykryje. Rodina je pak postavena do situace, kdy musí řešit finanční potíže místo toho, aby se soustředila na léčbu dítěte.

Markéta Filová, produktová manažerka životního pojištění, Česká pojišťovna

Markéta Filová vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2002 se pohybuje v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a finančních služeb.

Působila například v České spořitelně, Home Creditu či Kooperativě. V České pojišťovně začínala jako manažer v oblasti CRM (Customer Relations Management – řízení vztahů se zákazníky) a po čase se přesunula na pozici manažera produktového managementu životního pojištění, kde pracuje dodnes.

Ve volném čase ráda běhá, hraje golf, provozuje turistiku nebo se věnuje dějepisu, který původně vystudovala. Jeho znalosti se snaží udržovat čtením a sledováním historických filmů a dokumentů.

Ráda si také zajde do restaurace na dobré jídlo a víno se svojí rodinou.

Pojištění úrazu tedy není to hlavní?

Kvůli úrazu končí podle statistik děti v nemocnicích nebo doma v posteli jen asi z jedné desetiny. Nejčastějšími příčinami pojistných událostí jsou naopak nemoci. Vždy by tedy rodiče měli mít pro děti sjednaná 3 základní rizika. Trvalé následky úrazu, závažná onemocnění a ztrátu soběstačnosti. Dle situace pak mohou přidat i hospitalizaci.

Čím si vysvětlujete, že rodiče raději sjednávají pojištění proti úrazu než proti vážné nemoci?

Velkou roli v tom hrají i emoce. Hodně rodičů si totiž nechce připustit, že by se dítěti mohlo stát něco vážného. O zlomené ruce se mluví mnohem lépe než o trvalých následcích úrazu či vážné nemoci.

Setkáváme se i s tím, že rodiče nechtějí své dítě pojistit ze strachu, že pokud ho pojistí, vlastně mu tu nemoc nebo úraz přivolají a určitě se mu to stane.

Dalším důvodem mohou být „rychlé peníze“. Rodiče vidí, že když si dítě zlomí ruku, tak díky dennímu odškodnému dostanou peníze téměř okamžitě. Že takové pojištění neřeší dlouhodobé dopady, to už nedomyslí.

Liší se nějak skladba pojištění v závislosti na věku? Například u miminka, předškoláka a studenta střední školy?

V základních rizicích ne. V těchto třech případech bych rodičům doporučila sjednat výše uvedená tři základní rizika, tedy trvalé následky úrazu, závažná onemocnění a ztrátu soběstačnosti. Závažný úraz či nemoc může přece postihnout teenagera, ale i dvouleté dítě.

Pak jsou ale i rizika, kde už je věk rozhodující. Pojištění hospitalizace je vhodné zejména u malých dětí, které potřebují být neustále s maminkou. Z pojistného plnění pak taková maminka může pobyt v nemocnici uhradit. V případě teenagera už asi touha po tom, aby s ním maminka ležela v nemocnici, nebude tak velká, takže tam toto pojištění není nezbytné.

Podobný případ je i u ošetřovného. Stát vám vyplatí pouze 9 dní, když budete s dítětem doma. Od 10. dne vám pak pobyt doma může zaplatit pojišťovna. Opět je to vhodné pro maminky s malými dětmi, protože teenager už asi zvládne být doma sám.

U patnáctileté dcery bych pak doporučila i pojištění asistované reprodukce. Pokud totiž později zjistí, že nemůže otěhotnět a podstoupí umělé oplodnění, pojišťovna jí vyplatí 50 000 Kč na první nehrazený pokus z veřejného zdravotního pojištění.

U středoškoláka od 18 let bych pak zvažovala i pojištění invalidity. To do 18 let nemá smysl sjednávat, jelikož výplata invalidity navazuje výplatu peněz od státu. A ten do 18 let invaliditu u dětí neřeší.

Pro všechny děti pak máme v nabídce pojištění proti ztrátě soběstačnosti. Ta může zasáhnout do života rodiny bez ohledu na věk dítěte.

Není na pojištění asistované reprodukce u 15leté slečny trochu brzy?

Bohužel není. Navíc ve chvíli, kdy by měla potíže s početím a podstoupila umělé oplodnění, už není možné se na toto riziko pojistit. Vstupní věk do pojištění je navíc ohraničen 35 lety.

Zájemkyně o pojištění také nesmí prodělat potrat z jiných než zdravotních důvodů. Pokud by tedy šla na potrat z důvodu, že dítě v mladém věku nechce, už by nebylo možné ji v budoucnu pojistit.

Markéta Filová, produktová manažerka životního pojištění, Česká Pojišťovna
Autor: Karel Choc

Markéta Filová, produktová manažerka životního pojištění, Česká pojišťovna

Zmínila jste, že u mladších dětí do 18 let doporučujete pojištění proti ztrátě soběstačnosti. Jak to funguje?

Pokud lékař rodičům potvrdí, že je dítě nesoběstačné, což znamená, že nezvládne určitý počet specifických úkonů, tak dostává rodič z pojištění sjednanou částku. Finanční podporu sice rodiny dostanou i od státu, ale ta většinou na pokrytí chybějícího příjmu nestačí.

Mohla byste situaci uvést na nějakém příkladu?

Pokud je příjem rodiče 30 000 Kč měsíčně a dostane od státu ve formě dávky částku okolo 10 000 Kč, je rodina v případě této fatální situace zhruba 20 000 Kč v mínusu. A na to právě slouží pojištění proti ztrátě soběstačnosti, aby výpadek příjmu dorovnalo.

Při sjednávání pojištění tedy příjem rodičů hraje velkou roli.

Na příjmech a výdajích rodiny je toto pojištění založené. Pojistné plnění z jednoduchého úrazového pojištění ve formě denního odškodného, třeba ve výši 500 Kč za zlomenou ruku, rodiče jistě potěší, ale mnohem závažnější jsou trvalé následky. A ty řada lidí pojištěné nemá. Za denní odškodné například rodiče nepřestaví byt, aby byl bezbariérový. U trvalých následků tak doporučujeme zvolit pojistnou částku minimálně ve výši 700 000 Kč až milion. Za to už se přestavba bytu udělat dá.

Když je příjem nedostatečný, nebo je rodič na dítě sám, začínají se dělat kompromisy. Co byste doporučila vynechat z pojištění, pokud si rodič nemůže dovolit vše?

Vždycky říkám, hlavně ať mají rodiče pojištěny dlouhodobé dopady, tedy ztrátu soběstačnosti, trvalé následky a závažná onemocnění.

Pojištění hospitalizace bych v nejhorším případě vynechala. Je nepříjemné, když bude muset být dítě v nemocnici samo, ale pro rodinu to bude menší zátěž než výpadek příjmů vlivem závažného onemocnění dítěte.

Pokud rodiče nemají dost peněz na pojištění pro všechny členy rodiny, je lepší pojistit spíše rodiče, nebo spíše děti?

Vždy nejprve rodiče a až pak děti. U rodičů bych se ještě zaměřila na to, kdo je živitelem rodiny a na kom je rodina závislá. Živitel by měl být pojištěn v každém případě. Pak druhý rodič a až pak dítě.

Konkrétní pojistné částky a jednotlivá rizika se ale odvíjí od konkrétní životní situace rodiny a jejích příjmů a výdajů. Proto i my doporučujeme vždy pojištění řešit se zkušeným poradcem.

Jak ale klient pozná, že je poradce zkušený a kvalitní a nechce sjednat jen pojištění, které je pro něj výhodné z hlediska provize?

Zkušený a kvalitní poradce klientovi vše vysvětlí a pomůže mu stanovit adekvátní pojistné částky. Ty by měly být dostatečné a zároveň nepřemrštěné. Zároveň poradí s vhodnými riziky, pracuje s tím, že má rodina omezený rozpočet apod. S tím vám online sjednávač příliš nepomůže.

Pojďme se podívat, jak to vypadá v praxi. Proti čemu rodiče nejčastěji své děti pojišťují?

Většina rodičů má zafixováno, že nejlepší je pojistit dítě na úraz. To je ale příběh doby minulé, kdy měl každý z nás nějakou „úrazovku“ a dostal trochu peněz, když si například zlomil ruku. Filozofie životního pojištění je ale dnes jiná. Pojištěním si rodiče nekupují bolestné pro dítě, ale čas. Může totiž nastat situace, kdy dítě onemocní vážnou chorobou nebo se stane vážný úraz a rodina najednou prochází situací, která je pro ně fatální. Jeden z rodičů musí opustit zaměstnání a právě v té chvíli by mělo životní pojištění dítěte dorovnat chybějící příjem. Toho si lidé ještě moc vědomi nejsou, a tak je dnes v podstatě na každé smlouvě zmíněná úrazovka, resp. denní odškodné.

Naštěstí už je tam vždy i pojištění trvalých následků úrazu. Často se pak ještě pojišťuje hospitalizace. Co se ale stále opomíjí, jsou závažná onemocnění. A to nejen u dětí, ale i u dospělých.

Markéta Filová, produktová manažerka životního pojištění, Česká pojišťovna
Autor: Karel Choc

Markéta Filová, produktová manažerka životního pojištění, Česká pojišťovna

Je něco, co rodiče podceňují a na co děti nepojišťují?

V daleko menší míře se sjednává právě riziko závažných onemocnění. Tady se ale trend naštěstí postupně mění a v současné době má už téměř každé druhé dítě toto riziko sjednané.

Ztráta soběstačnosti se pojišťuje zatím asi z 15 %. Ale tohle riziko je velmi mladé. My jsme ho jako jedna z prvních pojišťoven zaváděli na trh v roce 2016. Chce to tedy ještě čas a je to také o edukaci společnosti.

Zvykají si i pojišťovací poradci. Bavit se s klientem o zlomené ruce je jednodušší než mu nastínit možnost, jak by vypadal život, kdyby se jeho dítě už nikdy nepostavilo na nohy. Jsou to situace, které vyžadují citlivý přístup.

Co tím riskují?

To záleží na tom, v jaké je rodina situaci, jestli mají vedlejší příjmy nebo úspory. Dobře zajištěná rodina může pocítit „jen“ ztrátu komfortu. Odpustí si dovolenou, druhé dítě přestane chodit na kroužky, protože si rodiče najednou nemohou dovolit je platit, a podobně. To je ale ten v uvozovkách lepší případ. V horším případě je výpadek příjmu pro rodinu existenčním ohrožením, protože najednou chybí peníze na zaplacení nutných výdajů, jako je hypotéka a další.

Jsou i rodiny, pro které nemá pojištění smysl?

Setkáváme se s klienty, pro které není atraktivní se pojistit, protože jsou tak zajištění, že pro ně taková nepříznivá životní situace neznamená finanční ohrožení. Je to ale samozřejmě naprostá minorita lidí.

Setkáváte se i s neobvyklými žádostmi o pojištění dětí?

U pojištění dětí jsem se během své praxe s ničím neobvyklým nesetkala. Občas přijdou rodiče s tím, že jejich dítě profesionálně sportuje a je mu třeba jen 15 let. Nebo dělají nestandardní sport jako motokros nebo sportovní střelbu. To my ale pojistit umíme, takže pro nás jako pro pojišťovnu to nic neobvyklého není.

S neobvyklými žádostmi se setkáváme spíše u dospělých, kdy si například modelka chce nechat pojistit jen nohy nebo houslista ruce.

V rámci vašeho životního pojištění umožňujete sjednání rizikové a investiční složky. Jaký smysl má pro dítě investiční složka v životním pojištění?

Rodič má u tohoto pojištění více možností. Může si sjednat čistě rizikový produkt, kde bude mít pojištěna vybraná rizika. Nebo si k tomu sjedná i investiční složku. Ta pak slouží na vytváření finanční rezervy. Pokud smlouva není daňově uznatelná, mohou z ní rodiče peníze kdykoli vybrat, například když jde dítě na vysokou a rodina musí řešit vyšší výdaje.

Pojišťujete i děti s poruchou autistického spektra? Proti čemu ano a co bude mít dítě ve výlukách?

Děti s autismem pojistit umíme, ale vždy hraje roli závažnost tohoto onemocnění, jaké jsou přidružené diagnózy či komplikace apod. Je to tak velmi individuální a vždy se přihlíží ke stavu konkrétního dítěte. Obecně řečeno, závažná onemocnění bychom pojistili. Specifická situace je pak u úrazového pojištění. U dětí trpících autismem je v závislosti na tom, o jaký typ autismu se jedná, míra rizika úrazu vyšší, což by se odrazilo i v pojištění.

Trendem poslední doby je parkour, tedy neřízený volný běh přes překážky. Je tu proto velké riziko úrazu. Pojišťujete i tuto aktivitu?

Parkour pojišťujeme, ale musí se rodič při sjednávání pojištění zmínit, že dítě parkour provozuje, protože se tím mění riziková skupina dítěte. A musíme k pojištění sjednat připojištění extrémních sportů. To je možné připojistit i dodatečně v situaci, kdy dítě začne dělat parkour až po sjednání pojištění.

V případě parkouru děti a mládež často porušují různá pravidla a nařízení. Například skáčou ze střechy. Řešíte pak v případě úrazu, jestli byly porušené bezpečnostní či jiné předpisy?

skoleni_15_4

Řešíme. Pokud ta aktivita probíhala v rozporu s nějakým předpisem, máme právo pojistné plnění snížit, a to až o polovinu. Zjednodušeně řečeno, pokud se dítě v rámci parkouru někam vloupe, skáče přes střechy apod., plnění můžeme krátit. Pokud ale sport provozuje v rámci výcvikové tělocvičny nebo na parkourových hřištích, je to z hlediska pojištění v pořádku.

Děkuji vám za rozhovor.

Česká pojišťovna
Autor: Karel Choc

Česká pojišťovna

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Psaním jsem skloubila své znalosti ze studií financí a žurnalistiky. Ráda se učím nové věci, tančím a běhám.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).