Máme s přijetím eura očekávat i velké zdražení?

Vstupem do Evropské unie přijala Česká republika závazek přijmout společnou evropskou měnu. Není pochyb o tom, že projekt společné měny je spíše projektem politickým než ekonomickým. Přesto je jeho přijetí zásadním a klíčovým rozhodnutím pro celou ekonomiku.

Samotné datum přijetí eura je závislé na splnění podmínek, které jsou pro něj určené, a politická prohlášení, která se v posledních měsících objevují v tisku, jsou spíše předvolebním politickým gulášem. Co bychom měli v souvislosti s eurem pečlivě sledovat, je výše úrokových měr, inflace, kurz měny, růst státního dluhu a státní dluh.

Tehdy, až zmíněné oblasti naplní požadavky uvedené v Maastrichtské smlouvě, budeme moci společnou měnu přijmout. Politiky tak raději směle ignorujme, popřípadě vyzývejme k rozpočtové střídmosti, neboť právě v tomto kritériu požadavky téměř každoročně nesplňujeme. Ostatní ukazatele nám vycházejí vzorně. Dokonce se diskutuje o tom, že schodky státního rozpočtu budou důvodem pro oddálení přijetí z roku 2010 na rok 2012.

Rozpočtová disciplína je problémem nejen u nás, ale i v dalších nových členských státech a nejen v nich. Problémy má i Řecko, Itálie, Německo, Francie apod. Kritérium stanoví maximální hranici schodku rozpočtu ve výši 3 % HDP. To znamená, že se země může zadlužit pouze do určité sumy, přičemž její překročení by mělo být důvodem pro ekonomické sankce, popř. pro nepřijetí měny, jde-li o přistupující stát.

Co se po přijetí změní?

Prvotní a zároveň zásadní změnou, kterou česká ekonomika po přijetí eura pocítí, bude ztráta její měnové suverenity. Doposud platilo, že měnová politika je základním atributem suverenity státu. Prakticky tak s přechodem na Evropskou centrální banku ztratí ČR významný nástroj k ovlivňování svého hospodářství, úrokových sazeb, měny, měnové zásoby atp.

Další změny již vyžadují hlubší analýzu. Mezi ně patří zejména převládající názor, že se zavedením měny lze očekávat zdražování. Jde přitom o domněnku, jež je opřena o zkušenosti občanů ze sousedních i jiných evropských zemí, které již euro přijalo.

Nicméně zpětný pohled tak jednoznačně zdražování nepotvrzuje. Hlavní makroekonom ČSOB Tomáš Sedláček nedávno uveřejnil v Hospodářských novinách na toto téma zajímavý pohled. Podle něho se zvyšující ceny odráží ve statistickým úřadem publikovaném ukazateli inflace a ten činil v roce 2000, tedy rok před zavedením eura do běžného oběhu, v zemích budoucí eurozóny 2,3 procenta.

V roce po zavedení eurových platidel nejenže inflace nevzrostla, ale dokonce mírně klesla, upozornil Tomáš Sedláček. Další dva roky se inflace dostala dokonce na ještě nižší úroveň a držela se na 2,1 procenta ročně.

Zároveň uvedl zajímavou skutečnost, že v období po přijetí eura došlo k zatím ojedinělému případu v historii, kdy se vnímání inflace radikálně oddálilo od inflace skutečné. Podle něho tak šlo o změny ve vnímání lidí, které zapůsobily ceny drobného zboží denní potřeby, u nichž většina prodejců zaokrouhlovala ceny raději směrem nahoru než dolů.

Ostatní zboží naopak zlevnilo díky větší mezinárodní konkurenci, kterou euro přineslo, a inflační tlak vzniklý zaokrouhlováním hravě kompenzovalo. Protože se však ve druhém případě jednalo o zboží, které nekupujeme každý den, jeho zlevnění nebylo vnímáno tak ostře jako třeba zdražení kávy, konstatuje Sedláček.

S cílem popsat možné dopady eura na cenovou hladinu provedlo vlastní analýzu i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Sektorová analýza, kterou zpracovalo, je založena na mikroekonomických (vycházejících přímo od jednotlivých ekonomických subjektů) aspektech přijetí eura a jejich projevech v jednotlivých ekonomických sektorech spadajících do gesce resortu. Analýza zahrnuje zpracovatelský průmysl (mimo potravinářského), stavebnictví, zahraniční obchod, vnitřní obchod a ochranu spotřebitele, těžbu nerostných surovin, energetiku a také malé a střední podnikání.

Významný přínos přijetí eura prolínající celým hospodářstvím spočívá zejména v odstranění kurzového rizika, zjednodušení platebního styku a zvýšení cenové transparentnosti (přehledná srovnání a posuzování cenových úrovní jednotlivých komodit), což podle ministerstva povede k zesílení konkurenčních tlaků a významným restrukturalizačním pohybům.

Krom toho dojde podle ministerstva pod vlivem jednotné měny rovněž k rozšíření výběru možných dodavatelských a obchodních subjektů a ke snížení transakčních nákladů. Možná rizika spatřuje analýza v rychlém růstu mezd, ke kterému by mohlo po přijetí jednotné měny dojít. Otázka neopodstatněného zvýšení cen (vlivem zaokrouhlování) je v analýze rozpracována v kapitole věnované vnitřnímu trhu a obchodu.

Obavy ze zaokrouhlování

Analýza ministerstva upozornila na skutečnost, že v zemích, které již euro uplatňují, se potvrzuje, že obchod, a zvláště maloobchod, sehrál klíčovou roli při výměně starých měn za novou měnu euro. Nicméně to byl zároveň maloobchod, u něhož se v některých zemích eurozóny objevily pokusy o nepřiměřené zdražování zboží.

Nejvýrazněji k nim docházelo v Itálii, Španělsku a Německu. Spokojeni byli naopak spotřebitelé v Rakousku a Finsku. Ve Finsku po zavedení eura dokonce klesla inflace. V Rakousku bylo zdražování při přechodu zakázáno zákonem. Obecně však v žádné zemi k velkému cenovému šoku nedošlo.

Z těchto důvodů ministerstvo doporučuje stanovit jednotná pravidla pro označování cen a jejich dodržování kontrolovat. Zároveň bude při přechodu na novou měnu důležité chování bank, které podle ministerstva nesmí zpoplatnit transakce v eurech, a znevýhodnit je tak oproti národní měně a proti situaci v obchodě.

Výsledná inflace bude tedy spíše záviset na tom, zda kurz koruny do chvíle přijetí měny reálně posílí, a přiblíží tak české ceny blíže těm evropským. Nedojde-li k tomu, lze inflační tlaky s největší pravděpodobností očekávat. Oddálení přijetí eura i z tohoto důvodu nedávno ekonomové označili za výhodné.