Názor k článku
Máme nakročeno k poklesu životní úrovně?

Nadměrné náklady … daňová optimalizace nevytváří nadměrné náklady? Pamatujte, že u nás až na výjimky platí, že podnikání je o tom, kdo vyrobí a prodá nejdráž, komu se do nákladů podaří utopit co nejvíce soukromé spotřeby. O lacinosti to jsou jen a jen kecy. Proč bych měl zákazníkovi účtovat za den práce jen 2,5 tisíce, když mohu, jako kolega, účtovat 7 tisíců? Proč si mnohý podnikatel koupí luxusní auto za statisíce, mnohdy zcela nevhodné k podnikání, když by mu stačilo levnější, ale podnikatelsky vhodné. Třeba u nás znám zedníka s ŽL, který si koupil nadupanou, značně drahou Octávku. Nač proboha potřebuje takové auto (které mezitím už stačil nabořit)? Pytle s cementem nebo maltou si ale musí dovéz stavitel sám nebo mu to musí někdo dovézt, on si přece nebude auto zasviňovat. Další elektrikář jezdí v práci trábošem, doma má normální auto, se kterým jezdí soukromě, štafle do něj nedá. Těch příkladů bych našel víc. Jen si nejsem jist, zda je v těchto oborech převálcuje nějaká konkurence z Německa nebo z Číny, na druhou stranu nemůžeme nevidět, že v Německu jsou mnohé výrobky či služby levnější než u nás, i když tam mají 4–5× dražší pracovní sílu. Čím to bude? Onou nenasytností našich podnikavců, kdy chtějí být za rok milionáři a za tři roky miliardáři? Naši němečtí známí se vcelku diví, jak se u nás mnozí za pár let vzmohli k luxusním autům, vilám, dovoleným atp., kdežto u nich si to mohli dopřát po dlouhých letech tvrdé dřiny.