Odpověď na názor

Vrátit se majetek může, ale ne z něj vyhánět lidi, co tam pracují anebo bydlí. A často bez náhrady. To je to zamáznutí staré křivdy křivdou novou.
Pokud ale tehdy platné zákony umožňovaly vyvlastnění /tak zatracované, a znovu se chystá do zákona, tentokrát v rámci „demokracie“/, musel emigrant počítat s tím, že o tento opuštěný majetek zkrátka přijde. Zrovna tak nebudu-li mít pojištěné auto, vlítnu do díry a zničím si nápravu, musím opravu zaplatit ze svého. Budu se moci po 20ti letech za jiného režimu hojit na státu, že tenkrát byly špatné silnice a já chci nyní tučnější náhradu včetně úroků? Přijdou za 20 let majitelé pozemků, že museli prodat pozemek na stavbu montovny či dálnice příliš levně a budou chtít nové kompenzace? Objeví se pozůstalí po Karlu IV. a budou chtít náhradu za most, universitu?
Co se týče zemědělských družstev, tak pro mnohé to bylo vysvobození z dřiny svátky nesvátky. Ve družstvu jste si mohl dovolit odfrknout, zamarodit, byl to pokrok, mohla se koupit mechanizace, na kterou soukromý jedinec nemohl nikdy dosáhnout. Velkovýroba je samozřejmě efektivnější, nedovedu si představit, že obdobně, po zemědělsku, by měl každý doma dílnu, ve které by stavěl osobní auto a chtěl tím pomotorističtět zbytek republiky. Nebo by vyráběl LCD, noťasy. Individuální produkce uspokojí jedince v rodině, nikoliv však republiku a jistě nechceme, aby každý dělal všechno, jak to bývalo v minulosti.
Ono „násilné“ združstevňování bych přirovnal k násilné privatizaci bydlení, kdy řada nájemníků si byt koupit nechtěla, ale musela, nechtěli-li skončit na ulici. Je takovýto postup někde označován za násilný?