Jo, viděl, a je to docela běžný jev. Ve firmě jsou zaměstnaní rodinní příslušníci a kamarádíčci, kteří mají jen starost, jestli je ve služebáku plná nádrž a jestli jim už dorazila na účet „mzda“. Dovolenou mají minimálně 4× do roka po 2–4 týdnech, nemocenskou čerpat nepotřebují, stačí stejně jako u poslanců omluva za nepřítomnost a ve které že kanceláři se nachází právě koupená LCD či noťas?
Pak jsou samozřejmě ve firmě i zaměstnanci, kteří opravdu pracují, mnohdy za takřka minimální mzdu, na historickém compu s 98kama a rozhrkané židli pamatující ještě Husáka …
Firma samozřejmě musí vynášet. U živnostníka-elektrikáře nebo instalatéra je takový ansábl spíše utopií, to by musel za hodinu práce účtovat 5 tisíc Kč, i když znám i jednoho elektrikáře, coto tak nějak zkouší, jak to popisuji. Sám už dělat nechce, baví ho cestovat, má už kolikátej fungl novej auťák, pro podnikání v jeho oboru sice totálně nevhodný, ale na cestování dobrý. No a práci za něj udělá někdo jiný. Je mi záhadou, jak mu to vzkvétá, domníval jsem se, že v krizi budou všichni šetřit náklady, ale jak to tak vypadá, pro řadu podnikatelů je slovo krize jen zaklínadlo k tomu, aby svým zaměstnancům nemuseli příliš platit, sami se omezovat nemusí.
