Tak proč se to restituovalo neodborníkům? Všichni si totiž mysleli, jak hned zbohatnou, že budou podnikat v socialistickém duchu „to je dobrý, na to se vys*r“.
Nikdo nespočítá, co to stálo peněz nás, daňových poplatníků, obnovení provozu podniků po takových restituentech. Fabriky mají už kolikátého majitele, každý ji nějakým způsobem zplundruje a pak za ještě vyšší peníz prodá dál. Nebo ohromná množství polí – časem zarostla plevelem, nálety, dnes jsou z toho opravdové lesy a navracení k zemědělské výrobě stojí šílenou dřinu a peníze. To samé u hospodářských stavení. To si jen restituenti mysleli, že do ničeho nevrazí ani korunu, nějaké socialistické obdělávání půdy (postřiky, hnojení) je přepych a korunky se budou jen hrnout. Prdlačky. Většina soukromníků poznala, že pachtit se 1–4členná rodina od svítání do svítání na pár hektarech s 3 kusy dobytka není to pravé ořechové, zvláště pak ne na uživení a dnes jsou na polích opět zemědělská družstva, byť již ne jednotná.
Řekl bych, že restituce je přeplácnutí starých křivd křivdami novými. Každou chvíli se nějací restituenti domáhají nových a nových náhrad. Není výjimkou, když jste si v minulosti koupili dům, který v rámci tehdy platných zákonů propadl státu při emigraci majitelů, a nyní vás z něj chtějí vystěhovat bez náhrady a ještě po vás chtějí doplatek. Že jste dům navíc zhodnotili stavebními úpravami, nikoho nezajímá. Kdyby ho tenkrát ponechali ve stavu, v jakém ho zanechali emigranti, tak by z něj dnes byla ruina s demoličním výměrem.