Spočítejte si...

Zavřít

Malá hypotéční anabáze

Získat hypotéku může některým žadatelům připadat jako ponižující proces. S představou v hlavě a vyhlédnutou nemovitostí stojí před zaměstnancem banky, vydán na milost standardním postupům a procesům. Reálný příběh čtenáře, který nám napsal do redakce.

Před několika dny jsem poprvé ve svém životě absolvoval anabázi zvanou žádost o poskytnutí úvěru na nákup nemovitosti. Šlo o celkem zanedbatelnou částku 250 tisíc korun, což je zlomek mého ročního obratu z živnosti, ale nechtěl jsem prostě sahat do kasy pro hotové peníze. A tak jsem zvolil variantu hypotéky. S ohledem na níže popsanou zkušenost se nemohu zbavit dojmu, že ve vztahu k finančním institucím je zákazník ve velmi nerovnoprávném vztahu. Asi to není nic nového, viz dlouholetá debata o absurdních bankovních poplatcích, ale třeba vám i můj námět poslouží jako inspirace do budoucnosti.

Nicméně k věci. Absurdní mi připadal už úvodní bod jednání: ačkoliv musím v dané věci ručit nemovitostí, na kterou si banka za mé peníze vypracuje posudek, byl jsem nucen následně projít ponižující anabázi, kdy pracovník banky (konkrétně šlo o renomovaný ústav, Českou spořitelnu) požadoval neuvěřitelné množství informací počínaje vzděláním a konče mým daňovým přiznáním za několik let zpět. Jako by v daném případě nebyla zárukou nemovitost, ale moje vysvědčení a další osobní údaje. Bez jejich sdělení ale nelze smlouvu uzavřít.

Člověk jen pokrčí rameny a se skřípěním zubů diktuje. Když jsem se konečně dočkal návrhu smlouvy, zjistil jsem, že v zástavní smlouvě banka zcela omezuje moji možnost s nemovitostí nakládat. Jestli ručím nemovitostí, chápu, že banka chce mít jistotu, aby na nemovitosti nevzniklo například další zástavní právo. Ale že mi smlouva zakazuje bez předchozího souhlasu banky nemovitost třeba i pronajmout, už bylo poněkud zarážející. Stejně jako fakt, že mi pracovnice banky odmítla smlouvu zapůjčit k prostudování domů s tím, že si ji mohu přečíst v klidu na místě. Není kam spěchat.

Jaké jsou vaše zkušenosti s uzavíraním hypotéčního úvěru? Podělte se o ně s ostatními čtenáři v diskuzním fóru.

Požádal jsem tedy pracovnici banky o to, aby oslovila právní oddělení banky, abychom společně připravili dodatek smlouvy řešící fakt, že kupuji byt pro dceru a s ohledem na její věk ho přece nenechám několik let prázdný. S tím, že samozřejmě budu respektovat podmínky banky, jen mi jde o to, abych kvůli každému nájemníkovi nemusel týdny čekat, než případný souhlas se smlouvu překouše administrativní aparát banky, který mi navíc nijak nezaručuje, že něco takového vůbec dovolí.

První, co mě překvapilo bylo konstatování úřednice banky: „Byt se kupuje pro bydlení, a ne na pronájem. Ta co chcete řešit?“ A v zápětí přišla zeď frází: „To je standardní smlouva. S tím se nedá nic dělat. Když se vám to nelíbí, tak to nepodepisujte.“

Po pracovnici pobočky mi totéž zopakoval i vedoucí pobočky s tím, že mohu požádat o změnu smlouvy, ale že mi stejně nevyhoví. Případný nájemník by totiž ovlivnil cenu nemovitosti v případě, že bych nebyl schopen splácet a banka by ji musela prodat. Že jsem ochoten respektovat požadavky banky na formu vzniklého nájemního vztahu, nikdo nebral v potaz. „Banka přece není ten, kdo vám může určovat, jak co budete pronajímat,“ zopakoval mi pan vedoucí a já měl pocit, že jsem se ocitl v Kafkově Zámku.

Při bližším přezkoumání zástavní smlouvy i smlouvy o úvěru jsem k mému ještě většímu úžasu zjistil, že banka mi sice úvěr poskytne, ale veškerá rizika přenáší na mou osobu. Získá plný přístup k mým účtům, získá zástavou nemovitost, získá právní záruky, úrok, zatímco povinnosti banky v daném případě nejsou, s výjimkou zapůjčení peněz, žádné. Navíc ještě chce podepsat souhlas, že může pracovat s mými osobními údaji, vkládat je do registrů atd. A pokud s kteroukoliv z uvedených věcí nebudu souhlasit, není o čem jednat. Jsou to standardní smlouvy a tím pádem je to nepřekročitel­né dogma.

V dané situaci se tak nemohu zbavit dojmu, že jsem se dostal do role rukojmího, který nemá na výběr. Buď podepíšeš vše přesně tak, jak ti to předkládáme, i za cenu, že je to pro tebe nevýhodné a my vlastně neneseme žádné riziko, nebo máš smůlu. Neexistuje nic, co by připomínalo rovnoprávné postavení dvou partnerů. Ne. Podmínky si diktujeme my a ty jako věřitel je buď kompletně a bez výhrad splníš, nebo ti nedáme ani haléř.

Přirozeným výsledkem samozřejmě bylo, že jsem se otočil mezi dveřmi a odešel. Raději sáhnu do pokladny a zaplatím byt hotově. Do banky jsem poslal žádost, aby okamžitě vymazali ze svých databází veškeré získané osobní údaje a na patře mi zbyla poněkud hořká příchuť další ztracené iluze. Iluze o tom, že pro banku mohu být klient, partner, někdo, koho je potřeba si vážit tak, jako já si vážím svých zákazníků. Místo toho si připadám jako turista na trhu v Káhiře. Cíl k oškubání.


Tolik příspěvek Vladislava, čtenáře Měšce. Co k tomu dodat? Buďme rádi, že zde máme konkurenci. Věříme, že kdyby pan Vladislav měl více času a se svoji touhou financovat nemovitost seznámil i konkurenční banky, našel by minimálně tři, které by postupovaly vstřícněji. Jak jsme zjistili během telefonické konzultace, pan Vladimír je klientem jiné banky a impuls jít právě do České spořitelny vznikl podle jeho slov momentální situací na trhu a nabídkou, kterou prezentovala. Otázkou je, jak by reagovala ČS v situaci, kdy by pan Vladimír byl jejím dlouhodobým klientem, tj. včetně historie obratů na účtu. Troufáme si tvrdit, že by postupovala lépe.

Na trhu jsou v současné době v nabídce i hypotéky, které jsou určeny k financování pronajímané nemovitosti. Ty mají vyšší úrokovou sazbu, na druhé straně je lze dát do nákladů. Banky touto vyšší sazbou jistí větší riziko nesplacení, protože případná delikvence dlužníka, který ve financované nemovitosti sám žije, je statisticky menší, než když ji pronajímá. Navíc v pronajaté nemovitosti mohou vznikat následné komplikace s obyvateli, kteří ji mají pronajatou. Hypotéky na toto financování existují bez zásadních problémů s jejich získáním.

Půjčení peněz je vždy ošemetná věc a je ji potřeba smluvně dobře podložit, aby věřitel měl velmi dobré postavení při případném sporu o jejich navrácení. Proto je právně neprůstřelná smluvní dokumentace pochopitelná, pokud však zakládá férový vztah pro obě strany – banku i klienta. Je-li úvěr jištěný nemovitostí v několikanásobně vyšší hodnotě, je přirozené, že klient banky očekává pružnější přístup, než když chce úvěr jen podle výše svého příjmu. Rovněž možnost prostudovat smluvní dokumentaci nebo obchodní podmínky nejen na pobočce by dnes mělo být samozřejmostí. A je ostuda, pokud tomu tak není.

Jsou to naše peníze, které finančním institucím svěřujeme. Je proto v zájmu každého z nás udělat vše proto, abychom neplatili více, než musíme. A pokud se nám přístup banky nelíbí, můžeme jít tak, kde budou podmínky přívětivější.

Anketa

Myslíte si, že banky vyžadují pro účely hypotéky příliš mnoho osobních údajů?

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 5. 2008 12:14