Mají ženy a starší lidé šanci na trhu práce?

Na základě výzkumu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně z loňského roku, je věk nejrozšířenější formou diskriminace v České republice. Nevztahuje se jen na starší osoby, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale i na mladé ženy ve věku od 18 do 29 let.

V reálném životě se velmi často setkáváme s přímou i nepřímou diskriminací žen při zaměstnávání. Příkladem přímé diskriminace je zjevná neochota zaměstnavatele zaměstnat ženu kvůli pohlaví, přestože by byla schopná práci vykonávat na stejné úrovni jako muž. Nepřímá diskriminace není zprvu viditelná, přesto lze odhalit známky znevýhodnění určité skupiny zaměstnanců, v našem případě žen. Nevýhodná pozice žen na trhu práce vychází z názorů, které přetrvávají z dob minulých, kdy role ženy byla pouze rolí matky, která se stará o domácnost. Přestože podle zákoníku práce mají všichni lidé nárok na stejné pracovní, mzdové a další podmínky, v praxi to vypadá jinak.

Práce vs. rodina

Své o tom ví 28letá manažerka, která si z pochopitelných důvodů přála zůstat v anonymitě. Po ukončení mateřské dovolené se nechtěla vrátit na své původní pracoviště a přihlásila se k výběrovému řízení na pozici středního managementu velké nadnárodní společnosti. Výběrové řízení vyhrála, ale přijata nebyla. Důvod: malé dítě. A to přesto, že uvedla, že si platí zdravotní sestru, která o něj pečuje. Při druhém pokusu dítě do dotazníku nenapsala a na základě pohovoru byla přijata.

Velké procento žen je totiž diskriminováno již v procesu příjímání do zaměstnání. Větší poptávka je po mužích a muži jsou také ve většině případů úspěšnější. Mnohdy se již v nabídkách práce objevuje diskriminující text, kdy se poptávají přímo profese vystihující pohlaví, které je do této pozice preferováno. Příkladem může být sekretářka nebo ředitel (nikoli ředitelka). Navíc bývá vystavována otázkám typu: Plánujete další dítě?, Máte stálého partnera?, Kdo bude hlídat vaše dítě v případě, že bude nemocné?, Jak chcete skloubit svůj profesní a rodinný život? Takové a podobné otázky jsou nejen nemorální, ale dnes už i protiprávní. Přesto se s nimi běžně setkáváme, a to nejen u soukromých subjektů, ale i ve státních institucích či na městských úřadech. Kolonku s datem narození nemusíte vždy vyplňovat, nicméně zřejmě budete při ucházení se o práci na svůj věk tázáni. Navíc, i nezkušený personalista si podle průběhu vašich dosavadních zaměstnání a roku ukončení nejvyššího vzdělání snadno věk odvodí a k pohovoru vás ani nepozve.

Za stejnou práci nižší plat

I v případě, že už práci získá, je žena vystavována diskriminaci v odměňování. Rozdíl v příjmech žen a mužů dosahuje v současnosti téměř 30 %. Na stejných pozicích přitom ženy vydělají až o 50 % méně než muži. Největší rozdíly lze zaznamenat mezi platy vysokoškolaček a vysokoškoláků. Tyto poměry se navíc nesnižují, ale propad se naopak stále zvyšuje.

Diskriminace z důvodu věku ženy se vyskytuje ve všech věkových etapách. U absolventek po ukončení školy se očekává, že půjdou v blízké době na rodičovskou dovolenou, proto nejsou vhodnými kandidátkami. Po rodičovské dovolené je, alespoň z pohledu zaměstnavatele, vyšší riziko, že žena bude často nucena zůstávat s dětmi doma v případě jejich nemoci a celkově se nebude dostatečně věnovat svému zaměstnání. Ženy kolem věku 40 a 50 let jsou už vnímány jako neproduktivní, neflexibilní, a proto mají menší šanci na úspěch při hledání nového zaměstnání.

Nejen ženy jsou znevýhodněny na trhu práce

Problematika zaměstnávání starších zaměstnanců se stává stále palčivější. Avšak u tohoto tématu se objevují módní stereotypy, zejména snaha zúžit celou problematiku na téma diskriminace, ohrožení této skupiny na trhu práce a apelativní výzvy nediskriminovat starší zaměstnance. To ovšem nic nemění na faktu, že právě mezi staršími zaměstnanci je vyšší nezaměstnanost a jsou více ohroženi propuštěním z práce, stejně tak mají ztíženou situaci na trhu práce, protože mnohé firmy, často i nezáměrně, dávají přednost mladším lidem před staršími.

Podle údajů Eurostatu přitom demografický vývoj ve většině zemí směřuje k tomu, že v roce 2010 by měl poměr starších lidí v pracujícím obyvatelstvu překročit 40 % a poměr mezi staršími a mladšími manažery by se měl ustálit na 50 %. Právě stárnutí populace se stane jedním z nejpodstatnějších témat sociální i ekonomické budoucnosti Evropské unie. Například v zemích Evropské unie počet starších pracovníků (50 - 64 let) vzroste o 25 %, zatímco počet mladších pracovníků (20 - 29 let) se během příštích dvou desetiletí o 20 % sníží.

V demografické struktuře obyvatelstva ČR se stejně jako ve starých členských zemích EU projevuje negativní tendence stárnutí populace, kdy dochází ke snižování podílu nejmladších věkových skupin pod vlivem klesající porodnosti a rostoucího počtu seniorů v důsledku prodlužování střední délky života. V prvním desetiletí 21. století se bude postupně měnit demografická struktura populace. Silné populační ročníky z 50. let se začnou posouvat do postproduktivního věku a od druhé dekády bude pracovní potenciál populace slábnout. Již nyní však rychle roste podíl osob v předdůchodovém věku a bude dále procentuálně přibývat skupina starších zaměstnanců věkové skupiny 40 - 60 let.

Existenci diskriminace z důvodu věku přiznává i ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pro deníky Bohemia uvedl: Považuji to za nesmírně škodlivé. Stát proti tomu musí vystupovat, i když v tom hrají roli kulturně sociální stereotypy. Ty spočívají v mýtu, že lidé nad padesát nejsou schopni učit se novým věcem, že nezvládají moderní technologie. Za posledních osm let se však zaměstnanost lidí nad 55 let zvýšila z 37 na 45 procent. Podíl lidí této věkové skupiny v celkové kvótě zaměstnaných vzrostl mezi lety 1993 - 2006 ze sedmi na patnáct procent. Cestou, jak stávající situaci zlepšit, jsou částečné úvazky pro lidi nad 55 let a zvláště kolem důchodového věku. Při realizaci důchodové reformy počítáme s pružnou hranicí odchodu do důchodu, tedy například s možností skloubit částečný starobní důchod s další pracovní aktivitou, s tím, aby u těchto zaměstnanců byla nižší sazba sociálního pojištění. Ta by měla platit pro osoby, které odváděly v zaměstnání po jistou dobu sociální pojištění, tedy buď 30 nebo 35 let. Takový člověk by pak vyšel zaměstnavatele mnohem laciněji.