Mají děti platit svým rodičům na důchod?

Dvě třetiny Čechů nesouhlasí s platbou na důchod svým rodičům. Měla by vláda od návrhu upustit? A kolik nás příspěvek na důchod bude stát?

Tento článek vyjadřuje názor autora, se kterým se redakce serveru Měšec.cz nemusí ztotožňovat.

Tip: Sledujte názory a komentáře odborníků na důchodovou a daňovou reformu

V rámci vášnivých a zásadních diskuzí o důchodové reformě vystupují do popředí především témata prodlužování důchodového věku a „vyvedení“ části pojistného na osobní spořící účty.
Zatím nezaslouženě je opomíjeno téma příspěvku rodičům na důchod. Ani v průzkumech veřejnosti nemá velkou podporu. Dvě třetiny občanů přímou finanční podporu svých rodičů ve stáří odmítá.

Tak proč nás vůbec politici s příspěvkem rodičů obtěžují?

Podpora ve výši 1 % z hrubé mzdy není závratná, to je pravda. Na první pohled také stojí návrh podpory rodičů v důchodu zcela samostatně mimo kontext celé důchodové reformy. Je tomu ale opravdu tak? Je podpora rodičů ve stáří opravdu okrajovým tématem? Záplava reklamy nám každý den zdůrazňuje, jak je důležité být nezávislý, samostatný a vše zvládnout sám. Dokážeme přece úspěšně podnikat nebo vydělávat a přitom si dostatek naspořit, abychom si důchod užili.

Jenže každému jednou začnou ubývat síly (v moderním pojetí výdělečná schopnost). A sociálnímu přátelskému státu se slibem přiměřeného příjmu v důchodu (zaručenému dokonce ústavou) začíná docházet dech. Nejen v důchodech, ale i ve zdravotnictví, v investicích do infrastruktury apod. Každému je zřejmé, že anonymní solidarita založená na přerozdělování státem narazila na hranice svých možností. V tomto kontextu se otázka oživení rodinné solidarity přestává jevit tématem podružným a neperspektivním.

Jak bude vlastně fungovat příspěvek na důchod rodičům? Kolik vás to bude stát?

Nejprve krátké vysvětlení návrhu. Pokud patříte mezi třetinu občanů, kteří mají zájem svým rodičům v důchodu přilepšit, kolik a jak můžete svým rodičům přispět? Příspěvek se bude vyplácet od roku 2014 jednou ročně, a to ve výši 1% z vyměřovacího základu na důchodové pojištění (hrubé mzdy). Pokud vyděláváte 25 tisíc korun měsíčně, za rok 300 tisíc, můžete svým rodičům přispět částkou 3 tisíce korun.

Jak to budete moci udělat? Není to vůbec složité. Příspěvek poukážete svým rodičům v rámci ročního zúčtování daně. Pokud podáváte daňové přiznání, doplníte do něj, komu konkrétně a na jaký účet příspěvek posíláte.  Peníze odečte z daní a odešle finanční úřad. Pokud jste zaměstnancem, můžete stejné údaje poskytnout svému zaměstnavateli a ten v rámci ročního zúčtování daně provede stejnou službu jako finanční úřad. Kolik vás to bude stát? Nic. O stejnou částku se vám zvýší sleva na dani.

Proč dvě třetiny Čechů nesouhlasí s podporou rodičů ve stáří?

Překvapujícím faktem je, že příspěvek rodičům odmítá většina občanů, přestože je financován 100 % ze státního rozpočtu a nebude je nic stát. Uspořím na daních několik tisíc ročně a tyto peníze získá moje rodina. Taková příležitost by měla zaujmout minimálně devět občanů z deseti, nejen každého třetího. Kde má odmítavý postoj rodičů svůj původ?

Myslím, že vysvětlení je prosté. Příspěvek rodičům určitě nebyl dostatečně vysvětlen a pochopen. Také jsme pravděpodobně stále ještě nepřijali snižující se sociální roli státu. Nepřijali, protože jsme ji nezažili. Podle statistik OECD čelí chudobě v České republice jen 2 % důchodců. Po Novém Zélandu jsme na tom mezi 34 nejbohatšími zeměmi světa nejlépe. Stále spoléháme výhradně na stát, i když je nám denně opakováno, že má omezené zdroje.  Že budou důchody v budoucnu malé? Je to přece za dlouho. A špatným zprávám se věřit moc nechce.

Od doby kdy státní důchody zavedl koncem 19. století německý kancléř Bismarck, se mnohé změnilo. Původně je koncipoval jako ochranu před nejtěžšími případy chudoby. V období dlouhodobé prosperity po 2. světové se ze státního důchodu stal nárok na udržení životní úrovně ve stáří. Tato perspektiva přetrvává, nechceme se jí vzdát. Chceme, aby se postaral stát a nás z toho vynechal.

Má tedy rodinná solidarita v zabezpečení na stáří své místo?

Moderní společnost je společností mobility. Vícegenerační soužití je výjimečné. Návštěva prarodičů se odehrává 3krát za rok, přinejlepším jednou za měsíc. Dnešní generace nezažily, jak jejich rodiče stárnou a jak se zvyšuje jejich závislost na okolí. Potřeba podpory ve stáří, v minulých staletích jasně zřetelná z dennodenního kontaktu se stárnoucími rodiči, z našeho vědomí vymizela.

Je proto dobře, že příspěvek rodičům můžeme realizovat na úkor státního rozpočtu a nic nás nebude stát. Kolik z nás by bez vnějšího impulsu pomoc vlastním rodičům nabídlo, nebo o ní alespoň přemýšlelo?

Rodina v moderní společnosti vypadá úplně jinak než před 100 lety. Vícegenerační model je minulostí. Podpora v rámci generací ale minulostí být nemusí. Je pravda, že současná vláda sklízí za své návrhy hlavně kritiku, spíše než uznání. Přesto by to neměla vzdát. Bezbolestně vrací do naší společnosti téma rodinné solidarity, bez které se ve stárnoucí společnosti v budoucnu určitě neobejdeme.

77 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 11. 2011 8:21