Spočítejte si...

Zavřít

Má stát více chránit občany před finančními žraloky?

S rostoucím zadlužením domácností přibývá lidí, kterým jejich dluhy přerůstají přes hlavu. Značná část z nich své problémy „řeší“ další půjčkou od stále méně seriózních firem a za stále nevýhodnějších podmínek. Když dospějí k finančnímu kolapsu, obviňují ze své mizérie všechny okolo, jen ne sebe. Stát se je chystá více chránit. Pomůže jim chystaná regulace úrokových sazeb nebo spíše ublíží?

Utrácet jde snadno, splácet dluhy je mnohem obtížnější

Ceny rostou a lidé začínají mít hlouběji do kapes. Mnoho z nich si ovšem nechce odpírat nic z toho, na co byli zvyklí. Nedostatek peněz často řeší půjčkou nebo nákupem na splátky. Důležité je pro ně jediné: získat rychle vše, po čem touží. V létě je to dovolená, v zimě pak hromady dárků. Na dluh se ovšem utrácí v průběhu celého roku. Všudypřítomné reklamě nabízející krásné nové zboží za výhodné ceny, navíc často s možností platby ve splátkách, je tak těžké odolat!

Podobné je to s nabídkou nejrůznějších půjček. Už dávno není třeba chodit kvůli nim do banky. Kreditní kartu lze snadno získat skoro v každém hypermarketu, navíc často i s reklamním plyšákem pro děti. Půjčka se ale také dá snadno vyřídit z pohodlí bytu či kanceláře po telefonu nebo internetu. Objednat si lze i návštěvu obchodního zástupce, který na místě vše vyřídí, přinese požadovaný obnos a následně bude přicházet vybírat sjednané splátky. Takovýto skvělý servis ovšem rozhodně není zadarmo.

Utrácení vypůjčených peněz je příjemné a jde velmi snadno. Se splácením dluhů to ale bývá právě naopak. Spousta lidí se přesto ani příliš nesnaží tomuto pokušení odolávat. Většinou sami sebe přesvědčí, že splácet půjčku lehce zvládnou. Vždyť splátka není nijak vysoká a kvůli nedostatku peněz si přece nebudou kazit dovolenou nebo Vánoce! Pokud si však někdo zvykne lehkomyslně utrácet víc, než vydělá, jen stěží v budoucnu omezí svou spotřebu natolik, aby mu zbývalo i na splácení dluhů.

Každý svého štěstí strůjcem

Situace dlužníka neschopného dostát svým finančním závazkům je jistě nepříjemná. Nemělo by se ovšem zapomínat na to, že v naprosté většině případů si tito lidé za své problémy mohou především sami. Jistě je nikdo nenutil, aby se zadlužili víc, než jsou schopni splácet. Oni sami se svobodně rozhodli podepsat smlouvu, na jejímž základě je teď věřitel dře z kůže. Pokud byla tato smlouva nevýhodná anebo obsahovala nějaké jim nesrozumitelné ustanovení, neměli ji přece podepisovat!

Dlužníci obvykle namítají, že o nevýhodnosti smlouvy nevěděli. Nakonec však často přiznají, že spíš příliš nevěnovali pozornost tomu, co podepisují. Smlouvu si důkladně přečetli a nechali vysvětlit, až když je věřitel začal upomínat a uplatňovat vysoké smluvní sankce za neplnění závazků. Někdy dokonce přiznají, že si nevýhodnosti smlouvy byli vědomi už před jejím podpisem. Peníze ale nutně potřebovali a nikdo jiný jim je za příznivějších podmínek nebyl ochoten půjčit.

V takovýchto případech není co dodat. Jsou-li ve smlouvě jasně a srozumitelně uvedeny všechny důležité údaje, argumentace malou finanční gramotností a informační asymetrií není vůbec na místě. Často se spíš jedná o účelovou výmluvu. Ke zjištění, že smlouva s úrokovou mírou až několik set procent ročně, s mnohatisícovými poplatky za vyřízení úvěru a drakonickými smluvními pokutami pro případ jakéhokoliv nedodržení splátkového kalendáře, není výhodná, by měl stačit prostý selský rozum.

Zbavit se věřitele může, ale také nemusí být snadné

O stávající právní úpravě řešící vztahy dlužníků a věřitelů je možno konstatovat hlavně to, že má k dokonalosti daleko. Jak je v Česku skoro pravidlem, jejím hlavním znakem je značná neurčitost. Dlužník, který potřeboval rychle půjčit peníze a na nevýhodnost smlouvy o půjčce nehleděl, má možnost domáhat se jejího zrušení s odvoláním na § 39 občanského zákoníku, podle kterého Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Záleží na okolnostech každého případu, zda přitom použije § 253 trestního zákona zabývající se lichvou, nebo rozpor s dobrými mravy. V obou případech však nelze rozhodnutí soudu příliš předvídat. Prokázat naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy i rozporu s dobrými mravy může, ale také nemusí být pro dlužníka problematické. Každopádně ovšem neplatí, že by sjednání vysoké úrokové míry nebo smluvní pokuty vždy automaticky způsobilo neplatnost smlouvy.

§ 253 trestního zákoníku – Lichva

(1) Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.

Řešení problémů s poskytováním nevýhodných půjček se pokouší přinést připravovaná rekodifikace občanského práva. Návrh nového občanského zákoníku obsahuje mimo jiné i ustanovení, podle něhož každý věřitel bude moci požadovat základní úrok z půjčky maximálně ve výši dvojnásobku úrokové sazby požadované bankami za úvěry v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Prozatím se ale jedná jen o návrh zveřejněný na stránkách Ministerstva spravedlnosti, jehož znění není definitivní.

Tužší regulace problémy nevyřeší

Bojovat proti neúměrnému zadlužování domácností je jistě chvályhodné. Jen by k tomu měly být voleny adekvátní prostředky. Nejjednodušší je označit za viníky tohoto stavu firmy ochotné půjčovat peníze i málo bonitním klientům, byť za vysoký úrok. Řešení problému je pak nasnadě. Stačí postavit mimo zákon všechny půjčky s úrokem překračujícím stanovený násobek obvyklé úrokové míry. Důsledkem takovéhoto opatření ovšem nemusí být lepší dostupnost půjček a vymýcení lichvy, ale možná také spíše zhoršení dnešního stavu.

Představa, že by se firmy, které dnes běžně pracují s úrokovými sazbami v řádu desítek procent, smířily s jejich radikálním snížením, je naivní. Buď by se jim podařilo nalézt kompenzaci, například v podobě vyšších poplatků za vyřízení a správu půjčky, nebo by peníze oficiálně přestaly půjčovat. Byznys s těmito půjčkami by se pak přesunul do zóny šedé a černé ekonomiky. Zlaté časy by nastaly pravým lichvářům. Patronát nad nimi by pak jistě převzal organizovaný zločin.

Na to, že by se tyto aktivity podařilo utlumit díky rychlé a kvalitní práci české policie, asi nelze příliš spoléhat. Soudům by ale nejspíš ubylo práce při řešení sporů o neplatnost smlouvy o půjčce a zaplacení pohledávek. Nelegální věřitelé by totiž k jejich vymáhání nepochybně používali daleko efektivnějších metod, než jsou soudní žaloby. Otázkou je, zda by sociálně slabí občané, které především chce stát zavedením regulace úroků chránit, takovéto změny opravdu uvítali.

Anketa

Má stát regulovat úrokové sazby z půjček?

52 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 11. 2011 22:51